Jak jsme si užili chobotnici

12. ledna 2012 v 6:00 |  ZPOVĚDNICE
Byla jsem u psycholožky.
Pár lidí mělo pocit, že bych ji potřebovala, v souvislosti s Elenky hospitalizací a nelehkým pooperačním průběhem...
Ale ona mi vůbec nepomohla.
Na druhou stranu jsem to ani nečekala.

Dala mi radu, ať si užíváme volnost, dokud nemáme Elenku doma.
Jestli se hroutit a užírat se, anebo využít čas pro sebe a oživení vztahu,
ani jedno Elence nepomůže, ani neublíží...

Celé sezení mi toto kladla na srdce.

Užívat si - umím to ještě vůbec?
Nálada by možná už i byla...

Po cestě domů z Motola jsme se stavili nakoupit, a když jsme míjeli mrazničku s čerstvými
dary moře, oba nás napadlo totéž. Zkusíme gurmánský zážitek.
Koupili jsme velkou chobotnici.

K ní exotickou omáčku a plno zeleniny. A olivy.

Bude to večeře lepší, než někde v restauraci.
Takže si to užijeme víc, než v restauraci.
Pustíme si vlastní muziku, zapálíme svíčky na stole, provoníme byt vonnou tyčinkou...

"Stejně tak velkou chobotnici nesníme, tu budem jíst dva dny!" Liboval si Zdeněk.
"Tak můžem někoho přizvat k tý večeři..." Napadlo mě.

Ale zavrhli jsme to, chcem si to sežrat úplně sami - my si máme užívat!

Snědá obsluha "mořského oddělení" nám poradila, vařit chobotnici 40 minut a pak ještě orestovat.

Doma jsme se do toho hned dali. Zdeněk chystal stůl a tu atmosféru a já vařila a restovala.

Na stůl jsem přinesla velký talíř plný zeleniny a oliv.

Omáčku lehce pikantní - plnou zeleniny a oliv.

To se k rybě hodí. Tedy k chobotnici.

Nachystala jsem na ni velkou mísu, na talíř se celá nevejde...
Je tak velká!

Z pánvičky jsem za pět minut sypala osmahlá kolečka z chapadel a hlavy doprostřed té obrovské mísy.
Zůstaly uprostřed, taková malá hromádka.

Chvíli jsem přemýšlela, jestli vůbec mám brát příbory pro dva.

Zdeněk neskrýval výraz překvapení, jaké hody jsem to přichystala.

"Já za to nemůžu, ona se nějak srazila!" Vysvětlovala jsem rychle.

Ale Zdeněk mě neobviňoval, myslím, že to dával za vinu té chobotnici. Anebo Mohamedovi,
který nám ji prodal. Jeho jméno bylo psané na obalu vhodném k zamrazení, pokud by se čerstvý
dar moře nesnědl celý hned.

Večer to byl pěkný, ačkoliv mi veškerá ta příprava a všechno to těšení,
připadaly jako "mnoho povyku pro nic."

Pro několik jednohubek...
To jsme si teda zase užili.

Dojedla jsem se olivami.
Ještě, že jsme nepřizvali ty hosty. Pro ně už by olivy nezbyly, nebylo jich zase tolik...
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin | 12. ledna 2012 v 9:58 | Reagovat

To se ti zas neco povedlo. Ty proste neprestanes prekvapovat sebe, ani okoli, ani ve triceti :-)
Skoda, ze jste me na tu chobotnici, jakou svet nevidel, neprizvali. Prej. Budem ji zrat sami dva dny :-))))

2 vestec | Web | 13. ledna 2012 v 2:39 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.