Díky za něco navíc

10. ledna 2012 v 6:00 |  Pojednání
Stalo se Vám taky, že jste narazili - někdy někde - na někoho, kdo Vám pomohl, byť třeba jen trochu
víc, než musel?

Chci říct, že Vám třeba nejen poradil cestu, ale přidal ještě něco navíc - třeba radu, anebo historku o strašidelném hradu nedaleko...
Přirozeně nemusel poradit ani tu cestu, to jsem možná nezvolila nejlepší příklad, ale když se zeptáte, tak proč by neporadil, že.
Ale přidat něco navíc, na co už se nikdo neptal, a přece se do toho pustit, to se cení.

A nedělá to zdaleka každý! Byť by třeba mohl.

Moje máma má takovou teorii, že vždycky, když se člověk ocitne na nějakém scestí, prostě v nelehké situaci,
kdy neví, co si počít a jak dál, osud mu sám přihraje do cesty pomoc.
Stačí se dobře dívat a správně si to přebrat.

Když měl náš bráška kdysi zdravotní potíž, se kterou si nikdo nevěděl rady, a maminka se pro to trápila,
potkala zčista jasna starou známou. Daly se spolu do řeči, povídaly a povídaly, až se nakonec maminka odhodlala
zmínit o svém trápení.
A hle! Ta známá znala někoho, kdo znal někoho, kdo byl specialistou v tom žádoucím oboru, a hned dala mamince
kontakt, no a ten lékař si věděl rady a bráškovi tehdy pomohl.

Takových situací se v naší rodině událo spousta, a proto mi máma vždycky připomíná, že osud člověku někoho sám přihraje do cesty, anebo mu ukáže, jak si sám pomoct...

Ať se jedná o volbu partnera, anebo třeba o uzdravení.


Jak už víte, naše Elenka prodělala výměnu srdeční chlopně, která se jí zablokovala, a tak má teď novou, která ale na svém místě tak úplně dobře nesedí, takže bude výhledově nutná další výměna...
Problém je v tom, že se nevyrábí malé chlopně - jen chlopně pro dospělé.
A ty se dětem umísťují do jejich malého srdíčka jen stěží.
To místo se dokonce musí naříznout, aby se to vešlo...

Řekli byste si, jak je možné, že malé se nevyrábí - proč ne?
Prý byznys. Jednoduše se to prý výrobcům chlopní nevyplatí, protože malých pacientů je málo.

Takže naší Elence budou třeba za pár měsíců znova voperovávat obrovskou chlopeň, která možná zase způsobí
komplikace, a možná zase nebude tak úplně dobře sedět...

To teda ne.

Řekla jsem si večer na gauči.

Našla jsem na internetu výrobce chlopní a zavolala tomu jedinému, kterého jsem našla.
Že bychom jako prosili vyrobit chlopeň na zakázku, na míru, pro malé dítě.

"Vyloučeno! To se vůbec nedělá! U nás tedy rozhodně ne, a pochybuju, že jinde uspějete. Ale přeju Vám
hodně štěstí - jestli vám to teda pomůže, ale u nás opravdu ne."

Spustila paní na druhém konci drátu.

Ani neřekla, proč ne. Prostě ne.

Ok.
Zdeněk zatím našel jiného výrobce. Tak jsem to ještě zkusila.
Pán mě vyslechl a vysvětlil mi, že malé chlopně - takové, kterou potřebujeme, tedy prasečí, se nevyrábí jednoduše proto, že selátka mají větší, než jsou dětské velikosti.

"Aha, tak takhle... Ach jo..." Řekla jsem a on se chvíli odmlčel a najednou povídá:

"Možná bych vám mohl pomoct."

Tady je ten moment, kdy už hovor vůbec pokračovat nemusel, bylo to od toho pána už něco navíc.

Předeslal, že teď právě odjíždí na dva dny pryč, takže je na odchodu a nemá čas - tím spíš je tahle "přidaná" část
obdivuhodná - ale nedávno prý byl na zdravotnickém veletrhu, či co, a dověděl se, že už existuje tak malá chlopeň,
a má prý i jiné přednosti, oproti těm standardním, což by se nám pochopitelně velice hodilo, ale zatím ta chlopeň není
k použití u nás. Zato v Německu například už ano. A šéfuje tam tomu kardiocentru dokonce Čech. Někdejší student Elenky operujícího lékaře!

Mám pánovi zavolat, až se vrátí; najde mi podrobnosti a dá kontakt na toho primáře...


"To víte, sám mám taky děti, takže vím, že člověk udělá všechno. Že je ochotný i financovat léčbu nakonec sám..."
Dodal ještě, než jsme se rozloučili.

Je to přesně tak.
Takže by nakonec Elenka mohla jet na operaci do Německa, kde už mají k dispozici chlopenní "vychytáku",
o které naši lékaři zatím neví.

Anebo ví, ale nemohou ji použít, takže jim to je k ničemu.

Každopádně nám o téhle možnosti neřekli, nás by to samozřejmě nenapadlo a nebýt tohohle pána, který
měl chuť a ochotu, říct něco navíc, se teď spojí Elenky operatér se svým studentem v Lipsku a celou
záležitost ohledně novinky mezi chlopněmi spolu projednají.

To jsme už domluvili my.

Tak vidíte. Osud nám přihrál do cesty možnost shánět na vlastní pěst - vždycky je co dělat, i když se už zdá,
že nezbývá, než čekat s rukama v klíně, a pak ochotného pána, který řekl všechno, co ví.
A to kolikrát stačí.

Chtěla bych tímto poděkovat všem, v jakékoliv funkci a pozici, kdo se nerozpakuje pomoct víc, než se po něm žádá.
Může-li.

Děkuji!
A já to od teď budu dělat taky :)
***

Nedávno nám jeden z Elenky lékařů udělil takovou osobní radu. Pořídit si druhé dítě, pro případ, že bychom nakonec o Elenku přišli.
Můj cit pro "osudové rady" mě ale tehdy nechal úplně chladnou.
To nebyla TA RADA.
To byl jen KEC. I když doktor vlastně taky řekl víc, než musel...

Ale to už si většinou člověk snadno přebere.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jan | 10. ledna 2012 v 7:11 | Reagovat

Tohle je teda zprava. Divim se, ze se ji dovidam touto cestou... Drzim palce, at pomuzou treba i za hranicemi.

2 Adlinka | 10. ledna 2012 v 8:51 | Reagovat

Mazec. Paráda. Miluju tyhle dobrý zprávy z nebe spadlý! Věřím ve rčení, že odvážnému štěstí přeje. Zvlášť kdyz se tomu štěstí jde naproti. A ještě navrch jsi to celé posadila do krásnýho pojednání :-)  přeju vám moc štěstí Janinko, ať se se zázraky a od srdce dobráky roztrhne pytel :-)

3 Reny | 10. ledna 2012 v 17:50 | Reagovat

Jani to je uzasna zprava, snad to dobre dopadne :-)

4 iva | 10. ledna 2012 v 19:53 | Reagovat

Krásná zpráva, člověk má zkusit všechno a jednat i na vlastní pěs :-)...akorát nechápu, jak Vám někdo mohl poradit pořídit si druhé, kdyby se něco stalo...snad jako kdyby jsme mluvili o kusu hadru a ne o ditěti....to jsou dneska lidi:-(

5 Barča | E-mail | 13. ledna 2012 v 18:41 | Reagovat

Ahoj Jani, tak to držím moc palce, aby se vše povedlo. B.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.