27. 1. 2012

27. ledna 2012 v 6:00 |  DNES
Vzpomínám, jak jsem kdysi (a možná ne jednou) viděla nějaký film, kde se chlápek probral
z několikaletého komatu a zeptal se: "Jak dlouho jsem spal?"

Dneska se tomu zpětně směju, když vidím, jak je na tom naše Elenka, která ani v žádném komatu
nebyla, "jenom" měsíc nepoužívala pusu, jakož i celé tělo, a jedinými podněty z venčí byl křik a smích sester
a houkající monitory.

Dneska jsem ji krmila banánem, který nebyla schopna ukousnout, protože jí nějak ochabla kusadla,
a když s ní rehabilitační cvičila, byl velký problém i leh na bříšku a krčení nohou.
O sezení ani nemluvím - neumí.
Mluvit neumí.
Je to dvouleté miminko.

Dokonce ani paci paci neumí.
Prostě všechno, co se do prosince naučila, ty říkanky a malování a stavění kostek,
všechno je pryč.

Nepodá mi ruku, neví co po ní chci, směje se pro sebe, pláče, když jí připomenem něco z minulosti...
To trochu svědčí o tom, že něco tam zůstalo, že to tam někde je, ale bude dřina k tomu dojít.

Určitě po propuštění do domácí péče nevstane z postýlky a neponese si na zádech svůj baťůžek s dekou.
Možná z ní bude nový člověk.
Jako že dvojí vývoj. Jeden jsme už viděli, došla daleko, uměla tohle a támhle to,
a teď znova. Jestlipak se znova naučí tohle či onohle, a jestlipak ji bude zase lákat to a bavit tamto...

Bude se zase časem představovat jako Eenka Buková a tvrdit, že jí je pět?

Okolnosti; prostředí a výchovu bude mít stejnou, takže předpoklady by tu byly.
Ale kdoví, co vymyslí za srandičky tentokrát.
Třeba si znova všimne, že teta stojí nějak nepřirozeně, když si hoví s jednou nohou za sebou,
a znova se ji pokusí napodobit...

A nebo třeba přijde s něčím lepším.

Hlavně, aby s něčím přišla :)
***

Trošku jsem si zapřeháněla, ve skrytu duše mi to totiž opravdu vrtá hlavou.
Když vidím, jak se chvílemi směje sama pro sebe, říkám si: Tohle jsem jako neviděla...

To víte, člověka napadají různé scénáře.
Snad se tam ze všeho nezbláznila! Měla totiž přikurtované ruce i hlavu, nemohla
se měsíc hnout. A to při úplném vědomí.
Mně by z toho určitě hráblo...

Ale ona je silnější, než já. Já bych zešílela, už kdybych jen věděla, že mám jít na operaci srdce...
Nevědomost zlatá.
Ale teď bych chtěla, aby věděla, že brzy půjdeme domů...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dita | 27. ledna 2012 v 8:34 | Reagovat

Eenka Buková to všechno dožene !!!

2 niternice | 27. ledna 2012 v 9:19 | Reagovat

:-)

3 adaluter | Web | 27. ledna 2012 v 12:33 | Reagovat

Jsem přesvědčená, že to tam všechno zůstalo, jen se to schovalo a zamklo v koutku, možná právě proto, aby se nezbláznila.
Až se vrátí domů a probere se ze zlého snu, nebude už tak těžké najít ten klíč a zase odemknout.

4 niternice | 27. ledna 2012 v 21:35 | Reagovat

Už se to drobátko odemyká, je to den ode dne lepší, tak snad máte pravdu...

5 Veronika | 27. ledna 2012 v 22:05 | Reagovat

že přivázaná, chudina :-x  Určitě si vše stále pamatuje a už to bude jen a jen lepší. A pomohlo i to vyprávění pohádek a tak, co jste Elence nahrála :-)

6 niternice | 27. ledna 2012 v 22:23 | Reagovat

Pamatuje si určitě, když jí dám na ucho babičku, která jí něco povídá, tak se Elenka po chvilce strašně rozbrečí, jako by jí všechno přišlo líto, anebo žaluje... :)

7 Martina | 28. ledna 2012 v 17:55 | Reagovat

Chudák malá! Tak snad to půjde rychle a Elenka zase bude malá rošťanda a hlavně veselá,nepřivázaná a u rodičů doma!! Držíme palce! ;-)

8 niternice | 28. ledna 2012 v 23:10 | Reagovat

Tak doma ji určitě přivazovat nebudeme :-)
Dneska už se ani jednou nezasmála jen tak pro sebe, zato naříkala, že jí nic nejde. Teda, aspoň myslím, že kvůli tomu. Ale dárky od Ježíška jí teď budou asi nějaký čas jedno. Hlavně, že bude doma a v klidu. (A nepřivázaná :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.