V roli odkrývače masek

5. prosince 2011 v 22:32 |  Zpovědnice
Pod maskou - tohle spojení svádí k řečnění o tom, že navenek se tváříme jinak, než jací jsme.
Respektive, že nedáváme najevo, co skutečně cítíme a chceme, abychom nebyli tolik zranitelní,
aby nás lidi neprokoukli, aby se nám nesmáli, aby si mysleli, že jsme jiní, než jsme...
Má to logiku?
Má.

Hrajeme hru. Všichni do jednoho hrajeme divadlo na druhé. Ne pořád, samozřejmě, ale většinou.
A nebo možná pořád, pokud to znamená, že na sebe nepovíme úplně všechno.

Já hraju rolí ve svém divadle hned několik.
Na dceru hraju fungující matku, která přesně ví, co je pro ni nejlepší a co a jak...
Na muže hraju fungující rozumnou bytost, která přesně ví, co chce, a která se dokáže postarat
o naši dceru, domácnost, kočku... A to bez výhrad a kdykoliv.
Na mámu hraju, že je doma všechno v cajku, přestože kolikrát skřípe snad všechno kromě podlahy, paradoxně.

Ten příklad s podlahou jsem použila proto, že ji máme nerovnou, parkety se rozlézají... Ale drží a chodit se po ní dá, takže svou úlohu plní - hraje své divadlo dobře, chtělo by se říct.
Jenže ona nic nehraje, bezelstně nám předvádí své díry mezi prkénky a možná se potajmu raduje, že i s nimi je nám dobrá.

Chtěla bych být jako ona.

Teď jsem sama sebe rozesmála, takže to vezmu z jiného konce.

Zkrátka, hraju tolik rolí, kolikrát jsem člověkem. A to mluvím jen jedním jazykem. (Jakože plynně a dobře).
Na pokladní v Bille hraju, že jsem úplně klidná z té částky, kterou po mně bude chtít, protože "mám naditou peněženku".
Na sousedku hraju, že je mi úplně jedno, přitom se vždycky tajně z okna dívám, v jakém modelu si zas vyšla.
Nejdu a neřeknu jí ve dveřích: "Já vás tak ráda sleduju, vy se vždycky tak dobře voháknete..."

To bych byla divná!
Ale proč?

Proč nemůžu sundat tu masku a říkat, co si opravdu myslím a to vždy a všude?
Proč se maluju?
Proč koukám, jak zakrýt větší pozadí a radši ho neodhalím?

Proč normálně nejdu a prostě nevyložim karty - víte, já vás chci vochcat, protože mi jde o tu a tu výhodu zadarmo, chci na tom urvat nejvíc, co se dá, chci za málo peněz hodně muziky, to tvý tajemství řeknu aspoň pár lidem, páč to nevydržim,
vůbec nemočím do vany, ani nemám ve skříni žádnýho kostlivce - ale podívat se nemůžeš, abys mi nevyplašil moly - řekla jsem moly? Ty já tam ale vůbec nemám, ani nevím, jak takový mol vypadá...
I když to samozřejmě vim - nejsem přece úplně blbá!

A jestli držím diety, že jsem tak zhubla? Co vás nemá! Já mám to štěstí, že můžu jíst úplně cokoliv, třeba i knedlo vepřo zelo v deset večer, a není to na mně znát!

A svého muže bych nikdy, ale nikdy nepodvedla.
A nejvíc ze všeho si přeju světový mír.


Chtěla jsem to povídání zakončit tím, že "sundám tu masku a mrknem pod ni", ale ono to už asi nebude nutné... :)
***


"Berte toto pojednání s rezervou, byl to jen příklad toho, co všechno maskujeme..."

"Ještě se nezvedla opona, vezmi to znovu - TEĎ!"

"Berte prosím toto pojednání jako divadlo, nebylo to o mně..."



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 EN | Web | 5. prosince 2011 v 22:55 | Reagovat

Pěkný článek, napadla mne myšlenka, kdo se to ocitá v roli odkrývače masek? My sami či druzí? Ne vždy to je příjemné. Může to ranit.

2 Jane | Web | 5. prosince 2011 v 23:02 | Reagovat

Já si myslim, že kolikrát ani nevíme, co ještě hrajeme a co už jsme my :) A odkrýváme všichni, nejradši u druhých! ;)

3 Jana BŠ | E-mail | 6. prosince 2011 v 10:08 | Reagovat

Milá Jani, moc hezky jsi to napsala, myslím, že ti rozumím, také nad tím často uvažuji, všichni jsme tady herci na divadle svět, všichni do jednoho a kdo tvrdí, že nehraje, tak kecá!

4 Dana Svobodová | Web | 6. prosince 2011 v 14:47 | Reagovat

Ježíš tě odkáže od tvého trápení a masky osvobodit když ho nahlas vyznáš za svého Pána a spasitele a poprosíš o odpuštění hříchů tvůj život se změní. Poslechni si naše rádio Hlas http://radiohlas.cz/  Bůh ti žehnej

5 Martin | 6. prosince 2011 v 16:45 | Reagovat

Krasnej clanek. Tyhle uvahy od tebe ctu vubec nejradeji. Taky se nekdy zahloubam. Ale tohle tema jsem jeste nenakousl. Je to inspirujici clanek pro cloveka, co se rad zabyva clovekem.

6 Jane | Web | 6. prosince 2011 v 17:13 | Reagovat

Děkuju všem - a toho Ježíše přijímám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.