Nejlepší znamení

16. prosince 2011 v 14:11 |  ZPOVĚDNICE
Když potřebuju, aby něco důležitého dopadlo podle mých představ - tedy dobře,
ale na výsledek si musím počkat, obvykle nejsem dost trpělivá a nervy pracujou a tělo se chvěje...

Navykla jsem si prosit o znamení. Tam nahoru...

Zjistila jsem totiž, že se to dá.

Začalo to kdysi, když se mi ztratil kocour, na kterém mi hodně záleželo.
O tom jsem Vám už jednou psala - že mi na znamení spadla hvězda jak Brno přímo před nosem.
Obrazně řečeno, samozřejmě.

Na znamení, že je Vilík v pořádku a vrátí se.
A vrátil se.

Když se mi letos ztratila kočka a nikdo už nevěřil, že ještě žije, bylo mi to strašně líto.
Taky jsem chtěla znamení, že žije, a dostala jsem ho.

Ráno jsem se probudila a viděla za oknem její stín. Stín její siluety, jak tam sedí a čeká, jako každé ráno,
až ji pustím domů.

Zaradovala jsem se, vstala a běžela k oknu. Jenže nebyla tam.
Že by utekla, to nebylo pravděpodobné.
Zatáhla jsem zase žaluzie a vrátila se do postele.

Dívala jsem se na to místo v okně, kde byl předtím její stín, a dumala,
co ho tak mohlo způsobit, jestliže ne Sára.

Konev to nebyla, strom venku taky ne... A přece poznám stín kočky!

Později odpoledne nám sousedka přišla říct, že naše Sára je zavřená v neobydleném domě za rohem.
Byla tam už týden, a kdyby tam majitel toho dne nepřijel a nenechal pootevřené okno,
kudy Sáry mňoukání slyšeli sousedé, zcela jistě by tam chcípla žízní a hlady.

Jak ale promítla ten svůj stín do našeho okna, aby dala vědět, že žije, to je mi záhadou.

*
No a teď mám strach o život toho nejcenějšího tvorečka, který se ke mně váže.
O svou holčičku.

To víte, že jsem zase prosila o znamení, že to dobře dopadne.
Hned, jak nám řekli, že ji budou muset znovu operovat.

Ten den jsem se za tmy vracela od ní z nemocnice a prosila cestou tam nahoru.

Ještě jsem potom dlouho postávala před domem, aby ta hvězda měla čas spadnout,
jenže nestalo se.
Celá zničená jsem vešla do bytu a tam na stole leželo víno a lístek od mého muže s nápisem:
Všechno dobře dopadne.

Jak odpoledne mohl vědět, než jel do práce, že já se budu večer ptát Boha, jestli všechno dobře dopadne?
Nevěděl, samozřejmě, byla to náhoda, ale podivná.


Přesto mě to úplně neupokojilo.
Po těžké operaci se Elenky stav zhoršil, přišly komplikace a není zatím možné zašít jí hrudníček.

Na chodbě nemocnice jsem potkala profesora Tláskala, který ji operoval, právě šel domů z práce,
a když mě viděl, přistoupil blíž a řekl mi, že "tam to nevypadá dobře...".

Vyprávěl o komplikované a těžké vadě a o hranici, kdy ještě je co dělat a kdy už není pomoci.
Elenka na té hranici právě teď je.

Musíme prý doufat.
Ale to mi nestačí!

Cestou domů jsme zamířili na nutný nákup.
Jen rychle vzít, co je třeba a jet domů.

Když jsme tlačili vozík k autu, mlčeli jsme. Oba jsme mysleli na Elenku, na to, co bude dál.

Já se znova zadívala do setmělého nebe a poprosila o nové znamení, že to dopadne dobře.

"Dopadne to dobře." Řekl najednou Zdeněk do ticha.

Podívala jsem se na něj. To byla teda rychlost, napadlo mě.
Díky! Pošeptala jsem nahoru.
Ale stejně jsem nebyla úplně v klidu.
Když šlo o kočku, stačilo mi znamení jedno.

Ale teď, nevím kolik mi jich bude potřeba seslat, abych uvěřila a uklidnila se.
Možná znamení vůbec nestačí.

Dneska mi bylo poslané další.

Sestra Kiki vyprávěla svůj sen - ukazovala prý Elence svůj dětský pokojíček, ze kterého dávno
vyrostla, protože právě oslavila dvacetiny, a prosila ji, aby to zvládla.
"Já tě moc miluju a ty to musíš zvládnout!" Říkala Elence.

A Elenka jí prý odpověděla: "Já to zvládnu!"

Kiki se vzbudila naplněná pocitem, že bude dobře.
Ale já jsem holt asi odkázaná počkat si, až Elenka otevře oči a řekne mi něco hezkého.
Třeba, že má hlad.

To bude to nejlepší znamení.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.