5. 12. 2011

5. prosince 2011 v 6:00 |  Dnes - jednorázovky
Dneska chodí čert :)

Zavzpomínala jsem si, jak jsem tenhle den vnímala, jako malá holka a překvapilo mě,
že se do těch pocitů dovedu i po dvaceti letech pořád vžít.
Ta léta počítám od chvíle, kdy jsem se dověděla, že čerti nejsou...

Dobrá, tak pravdu. Dověděla jsem se to daleko dřív, ale věřila na ně dál.
No nešlo to jinak, když ty jejich kostýmy byly tak vymakaný a měli rohy a kopyta,
ocas! Vždyť byli jak živí!

Vzpomínám si, jak jsem se jednou hrůzou schovala za křeslo, když nám toho ďábla
máma vpustila až do obýváku. On mě vyčenichal - a já se počurala strachy.

Ségra taky. Ale jiný rok :)

Jak léta běžela, ubývalo prochcaných punčocháčů a přibývalo zvídavých otázek a zkoumavých
pohledů.
Jednou jsme si na ně počkaly. Já a ségra.
Nebojácně jsme se postavily na roh dvou ulic a čekaly, až nějaké to mikulášské trio půjde kolem.

Domů jsme se vrátily s mokrýma kalhotama, ale jasnou hlavou.

Existujou!

Jestli teď čekáte, že Vám povím, že tohle naše přesvědčení trvá dodnes, tak to zase ne.
Jsou to převlečení lidi.

Ti, co chodí každoročně tento den v ulicích.

Ale jinak peklo existuje, to je jasný, andělé taky, to se dávno ví, a dokonce, a to se ví mezi dospěláky málo,
existuje i pravej Ježíšek.

Já ho totiž před pár dny viděla.
A teď fakt nekecám.

Jela jsem autem po kruhovém objezdu na Vítězném náměstí a on šel po chodníku.
Měl džíny, byl starej, bělovlasej a vrásčitej. A jako by nikam nespěchal, jenom si tak vykračoval
a díval se kolem.

Měl přesně ty rysy a vrásky ve tváři, i ten bambulatej nos, co se kreslí Ježíškovi v pohádkách.
Já na něm mohla oči nechat, takže jsem to vzala ještě jednou dokola, protože jsem minula svůj výjezd.

Vyprávěla jsem o něm našim a sourozencům, ale nebrali mě vážně.
Kupodivu.

A teď si představte, den na to jsem vezla mladší ségru někam v Dejvicích a on si to zase štrádoval po chodníku!
Ale úplně jinde, o několik bloků dál. Šel k nějakému autu, asi svému.
A já ho zas potkám, taková náhodička!

Vykřikla jsem: "Kiki! To je on!"

"Kdo jako?"

"No Ježíšek!"

Vůbec se na něj nepodívala, nevykoukla z okýnka a nedala mi zapravdu.
Ona se dívala na mě... A hodně dlouho. Asi dumala, jestli jsem příčetná a dovezu ji
bezpečně do cíle.

Ale já vim svý. Byl to on - ten, který jest. Dárky možná nosí rodiče,
ale on nás sleduje. A já ho zastihla zrovna, když byl na obhlídce naší čtvrti - jestli
tady moc nezlobíme...

Mějte se taky na pozoru, možná teď jel k Vám! ;)
***


Hezkého Mikuláše a nenechte své děti počurat strachy, dost to studí
a v deseti se člověk i stydí :)

***

Mrkněte do Hlásnice, kde zase někdo perlil...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kikki | 5. prosince 2011 v 13:59 | Reagovat

Ten Jezisek byl normalne  Janicko nejakej  bezdomovec, zarostlej jak Krakonos a s  nosem  omrzlym až  mu natekl:)  
Jsem  zvedava, jak Elenka bude  reagovat  na  Mikulase:)

2 niternice | 5. prosince 2011 v 14:56 | Reagovat

To teda nene, poznám Ježíška :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.