30. 12. 2011

30. prosince 2011 v 6:00 |  DNES
Moje sestra byla na liposukci. Neinvazivní.
V překladu to celé znamená, že si byla dát "odsát tuk", ovšem bez zásahu do těla.
Snad nějakými baňkami jí masírovali zadek, nevím.

A nejde o to. Jde o něco jiného.
Věřila, že odejde domů štíhlejší.
Těšila se na tento den jako na den, kdy bude zase o něco krásnější...

"Já se taky pořádně nacpala, nemysli si. Když už, tak už!
Dyť by to jináč byla škoda peněz - neměli by pomalu co odsávat!"
Dodávala žertovně.

Další den, kdy už byla po zákroku, jsem ji potkala u našich.
Hned jsem ji omrkla, ale ona začala sama vysvětlovat...

"Neni to vidět, musim tam asi víckrát, víš...
Ale ta ženská, co mi to dělala, říkala, že nemám čekat zázraky, že musim k tomu hlavně
držet dietu, hodně pít a sportovat..."

.
Připomnělo mi to sekyrkovou polévku, kterou vařil Jiří Korn v pohádce Honza málem králem...
Strčíme tam sekyrku a už potřebujem jenom... A následoval výčet surovin, které teprve udělaly polévku polévkou.

Jsou to ale šejdíři, v těch zkrášlovacích studiích!

To, co dělali sestře, potřebovala ze všeho nejmíň.
Ale stálo to nejmíň dřiny.

Jenže já osobně ze zkušenosti dávno vím,
že co nestojí námahu, nestojí za nic.
Ať to stojí, co to stojí...
*

Na druhou stranu, musím se Vám přiznat, že ze své zkušenosti taky vím,
že ani všechno, co stojí námahu, nemusí nutně stát za to...
Byť to třeba nestojí vůbec nic.

Vzpomínám, jak mi loni maminka četla z lunárního kalendáře, že dnešní den
je vhodný k depilaci celého těla - prý jakýkoliv chloupek se toho dne vytrhne i s kořínkem,
ten už nikdy nenaroste...
Takhle to tam stálo.

No, umíte si mě představit :)

Pinzetou jsem se operovala něco přes hodinu. Ani nebudu říkat, kde všude jsem trhala.
A jak to bolelo!

Ještě, že nohy jsem měla čerstvě oholené, to by se mi ta depilace dost protáhla.
A byla bych ještě víc naštvaná, než jsem nakonec byla, protože za týden to rostlo vesele zas...

Takže čemu věřit?
Dietě a žiletce?

A čemu ne?
Všemu, co se zdá moc snadné, nelogické, předražené, nemožné?
Prostě používat hlavu... Zdravý rozum.


***
Podívejte, že kecaly v tom krášlicím studiu, to bych i pochopila, ale proč lhal ten kalednář,
to mi nejde do hlavy. Co by z toho jako měli?

Třeba se jenom sekli o den...

Na příští rok ho má naše máma zas. Mrknu na to a případně tomu dám ještě šanci.
No, kdyby to mělo jako fungovat, tak to by snad za to stálo, ne! :)
A zkusim i ty nohy...

*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin | 30. prosince 2011 v 8:14 | Reagovat

Sekyrkova polevka :-)))

2 niternice | Web | 30. prosince 2011 v 10:43 | Reagovat

Tu taky umim :)

3 sestra | 31. prosince 2011 v 20:08 | Reagovat

Jano?

4 niternice | 31. prosince 2011 v 22:50 | Reagovat

Jéje, Zuzi... Kde má člověk pořád hledat témata, že jo... Co? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.