25. 12. 2011

25. prosince 2011 v 6:00 |  Dnes - jednorázovky
Na Boží Hod Vám předkládám k sváteční hostině zase trochu srandy,
kterou mně předložili mí povedení sourozenci.

Tak tedy.

Kiki - udaná Danovi, se k večeru svěřila mamince:

"Dan řekl kurva drát! A já mu rozuměla mám tě rád. Tak jsem mu řekla, já tebe taky...
A on se začal smát!"


"Tak já k tomu ještě dodám, jak vás vyhodili z toho hotelu..." Přisadil si Tom.
"Ne vyhodili! Vůbec nepustili!" Opravila ho Kiki s tím, že dál je to na bratrovi, protože
ona teď už spěchá za svým Danem...


"Tak oni vešli do dveří, ale vrátnej si prohlídl Dana - měl horské boty, jako takové ty pohory,
a na sobě prý kočku. A to neodpovídalo jejich kodexu, tak je vyhodil. Tedy nepustil..."

"Jakou kočku?!" Vyhrkli jsme se Zuzkou naráz.

"Dřevěnou kočku." Vysvětlil nám Tom.

"Jakou dřevěnou kočku?"

"Nevím."

"A s tim ses spokojil?"

"Tak co jsem měl dělat?"

"Zeptat se jí, jakou kočku..."

"No prý měl na sobě dřevěnou kočku..."

"A cos jí na to řekl?"

"Aha... No tak jo..."


Příští den jsme se ptaly Kiki, jestli Dan chodí v kožichu z kočky - navíc snad v dřevěném.
Kiki se rozesmála a vysvětlila nám, že Dan nesl v ruce dřevěnou sochu kočky. Dárek pro rodinu.


Na konec Vám povím, jak jsem stála s prskavkou v jedné ruce a se zvonícím andělem v druhé,
a čekala, až se laskavě Zdeněk dostaví ke stromečku...

Měl ale po večeři plno práce - myl nádobí... A dokonce vyhazoval staré jídlo z lednice.
Volal na mě: Já něco slyším! Že by už?
Jenže nešel.

A když konečně otevřel dveře s utěrkou v ruce, prskavka právě zhasla.

Nasrala jsem se a šla si nalít víno.

Dvě minuty tam stojím, prskám a zvoním a on není schopen přijít!


Mimochodem, umíte si mě představit? Křeč, kýč, trapas...
Být u toho Elenka, tak budiž.
Ale já se snažila vytvořit atmosféru, která prostě nebyla.

Nejvíc vánoční na celém dnešku byla cesta do kostela,
kam jsem zavezla Zdeňka rovnou z nemocnice, kde jsme se pár minut dívali na svou uspanou dceru.
Leží teď na JIPce jako jediná pacientka.
Prospala Vánoce...

I tu chvíli, kdy její matka trapčila s prskavkou pod stromečkem.
I tu, kdy vysadila jejího otce před zamčeným kostelem, aby se u něj pomodlili za její uzdravení.
I tu, kdy se rozhodla uvolnit jeho i sebe a zavezla ho do nákupního centra, kde předchozí den
vyzkoušela masážní křeslo a byla z něj úplně nadšená, protože takovou masáž ještě nezažila.
Chuděra...


Vychází mi z toho, že i mně by možná vyšlo líp ty letošní vánoce prospat.

Jednou jsem slyšela, že lidi se dají zamrazit a v předem domluvené datum je zase rozmrazí.
Možná nebylo nejvhodnější vytasit se s touhle vzpomínkou při Štědré večeři jako s možností
pro naši dceru...

Ale třeba je to možnost pro mě.
Takže - vzbuďte mě, až ... Vy víte, kdy.

Ale nejdřív se pořádně najím, když je ten Boží Hod,
ono v mrazu rychleji tráví, tak abych neměla hlad - kurva drát!

Já tebe taky, jako bych slyšela Kiki.

To je celá ona, pořád se musím smát.
Možná to s tím zamrazením ještě odložím, když je kolem moje bláznivé sourozenstvo.
Možná tu dobu díky nim přečkám veselejším způsobem, než někde mrznout, co myslíte?

Tak pohodové svátky...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.