Zápisky z (luxusního) písku V

13. listopadu 2011 v 6:00 |  Zápisky z ... (Butikovky už nět zděz)

Tak jsem si myslela, že naše Elenka je rozmazlená...

Včera jsme ji vzali do Palladia, do zábavního dětského "hradu".
Od předchozího dne se těšila na skákání v balóncích a klouzačku a trampolínu...
A hlavně na děti.

Na písku už žádné nejsou, navíc je zima a ona nesmí prochladnout...

Děti, které v hradu byly, byly luxusní. Vyfešákované. Značkové.
Ale taky lakomé. Drzé. Nevychované.

Přiskákala k nám hezká holčička, která měla ve svých čtyřech letech
sice ještě pleny, jenže měla je v hyper moderních džínách se sníženým sedem. Takových těch,
co mají rozkrok až u kolen.

Přinesla si s sebou dárkovou taštičku a v ní měla nějaké letáky z lékárny,
jak jsem si později měla čas prohlédnout, a plyšového pejska.

Elenka, když růžovou tašku viděla, přiskákala k ní a volala: "Chceš tašku!"
/Chci tašku/

"To je holčičky taška, ale třeba ti ji půjčí!" Volala jsem na ni já z druhého konce trampolíny.

Jenže luxusní holčička přiskákala, vytrhla Elence svou tašku a řekla: "Ta je moje!"

"Ona se jenom podívá..." Snažila jsem se přivézt holku k rozumu, ale marně.
.
Odpověděla mi: "Ujčitě má taky doma hjačky, tak pjoč si je nepšinešla?"

Měla jsem na fracka vztek, a tak, když zase odskákal, a Elenka z té tašky vyndala
pejska, nechala jsem ji.
Má si to hlídat, spratek.

V tom se vysypaly i ty reklamní letáky a holka už tu byla.

"Moje!!!!!!" Ječela na nás.

"Tak si to vem´!" Odvětila jsem, a když se pak zase nakrucovala před naším objektivem,
protože chtěla být v záběru, řekla jsem jí, že má jít pryč. Že lakomý děti na videu nechcem.

Stejně nešla a snažila se nám dál vmísit do hry. Ona si totiž neměla s kým hrát.

Elenka pak přešla do komnaty plné balónků a v nich se válela.
Tam byla jiná holčička, a začala po ní ty míčky házet. A s jakou vervou!
A samozřejmě do hlavy.

"Nech toho, vždyť jí to bolí!" Okřikla jsem ji.
Ta se jen škodolibě zasmála a házela dál. A oběma rukama, aby zvládla víc ran v kratším čase,
protože tušila, že ji to nenechám dělat dlouho.

"Ty mě neslyšíš?! Přestaň s tim!"

Jenže zase nic. Jen smích a BUM BÁC...

"Okamžitě toho nech, ty spratku jeden hnusnej." Řekla jsem výstražně, aby holka pochopila,
že je opravdu čas přestat.

Nepochopila. Už se nesmála, ale házela dál. I na mě.
Co teď, jednu jí vrazit?
Radši jsem odtáhla Elenku do jiného koutku...

A tam byla zase Adrianka, ta v posrávačkách, s nedotknutelnou taškou.

Vylezli jsme ven a tam v ohrazeném prostoru "školičky" stála dvě pískoviště. I s kyblíky.
Jak to, že jsme si jich nevšimli hned! No šup tam s ní!

Nasadila jsem Elence boty, aby si neumazala ponožky a hodila ji dovnitř.
Hned přiběhl nějaký Ital v černém plášti - zřejmě majitel - a začal mi polopatě anglicky vysvětlovat,
že takhle ne, písek je čistý!

Jenže když jsme mínili Elence boty sundat, domáhal se, abychom ji vyndali celou.
Ona prý není čistá. Písek je.
Přistrčil jí k dřevěnému hrazení štokrle, aby se na něj postavila a v písku si hrála pouze rukama.
Takle! Oukej?!

Tak teda oukej.
Zatímco si Elenka hrála rukama v písku, pozorovala jsem ostatní maminky. Značkové maminky.
Jejich děti si v hradu hrály, zatímco ony si nakoupily
a pak si povídaly mezi sebou.
Probíraly, jaký nový kousek kde zakoupily, a svých dětí si nevšímaly.

Těch svých lakotů a zlobrů, co jich byl plný hrad a ani jedno si nemělo s kým hrát...
***

Ale stejně je naše Elenka rozmazlená.
A docela dost.


Abychom ji odtamtud dostali, museli jsme jí slíbit ještě návštěvu hračkářství.
Tam se zamilovala do dětského kočárku, který odmítla dát z ruky, ani když jsme ho
chtěli jen zaplatit, (aby ho mohl za měsíc přinést Ježíšek).
Ječela a dokonce si lehla i na zem.

Prostě se válela po zemi, jako největší sprateček.

A mně to nevadilo - mně se to líbilo.
Ačkoliv je to známka rozmazlenosti a společnost takové chování
odmítá a pohoršeně nad ním zdvihá varovný prst.
I moje maminka mi nedávno říkala: "Aby se nám Elenka jednou nezačala válet
v krámech po zemi, že něco chce a basta!"

Ale když se tam tak válela a zmítala v hysterickém řevu,
mně to nějak uklidňovalo.
Aspoň jsem věděla, že jí právě teď vůbec nic nechybí.
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Reny | 13. listopadu 2011 v 6:20 | Reagovat

myslim ze chybelo. ten kocarek :-D.....ale vim jak to myslis:-)

2 niternice | Web | 13. listopadu 2011 v 12:00 | Reagovat

Kočárek jí nechyběl, jenom ho strašně moc chtěla a to je rozdíl :)

3 Martin | 13. listopadu 2011 v 12:13 | Reagovat

To je roztomily :-)

4 Kiki | 19. listopadu 2011 v 19:10 | Reagovat

:))) Ja te  uplne  slysim!!!:D "Okamžitě toho nech, ty spratku jeden hnusnej." hodně  jsem se u tohohle  clanku pobbavila, fakt jsem se smala  nahlas  v  praci jako  retard:D  a  elenka je sikulka, rozmazlena  muze  byt jak chce, ona  si zaslouzi a ja rozmazlenost naprosto chapu a  podporuju!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.