Hrdá matka a mimozemšťani

9. listopadu 2011 v 6:00 |  Pojednání - archivní články na různá témata
Bílý dům oficiálně popřel kontakty s mimozemšťany.
To byla první zpráva, kterou jsem si včera po ránu přečetla. Pobavila mě, víc takových zpráv, prosím!

Ačkoliv moje sestra chodí s klukem, jehož maminka vlastní nakladatelství,
musím si se svou prvotinou poradit sama.
Nemůže se totiž kluka zeptat, jestli by na to máma jukla...
Nehodí se to. Povídala.

Takže se nechávám odmítat všude, kam se obrátím a je mi fajn. Vždyť Pottera taky mockrát
odmítli vydat... To k tomu patří, jsem na dobré cestě!

Když jsem konečně narazila na vydavatele, který měl zájem přečíst si ukázku mého veledíla,
propadla jsem panice, že to pro něj není dost dobré. Zvláštní zjištění.
Hned jsem sedla a snažila se to celé po sobě znovu přečíst a opravit, předělat, přepsat všechno, s čím
si nejsem úplně jistá.
Takže všechno.

Potřebovala jsem k tomu absolutní klid, jenže ten mi Elenka odmítala dopřát.
Směla všechno, klidně čmárat po zdi, jen být zticha.
Nakonec si jako prostor pro svou výtvarnou činnost vybrala moji nohu.

Pohled na nás vypadal následovně: Já v noční košili na gauči, s hlavou skloněnou nad monitorem
a zcela soustředěná, zatímco Elenka mi čmárala propiskou po stehně. I po lýtku. I po košili.
Jak jsem zjistila až pak.

Když jsem měla hotovo, šlápla jsem hned v prvním kroku do rozsypaných piškotů a udělala z nich na zemi drť.
Ještě, že nemáme koberec.
Elenka mi řekla, že jsem čuně.

Běžela pro svou oblíbenou knížku, kde zlobivý kluk jí piškoty v čokoládě, a ta mu všude kape a stéká po bradě, i na zem.
Dávám jí toho špindíru za špatný příklad.
Ona ho teď ukazovala mně.

Než jsem to po sobě uklidila, vylila do vany zbytek mého šampónu, asi se jí líbila barva.
Když jsem se pozdě večer dostala do sprchy já, a sháněla se po šampónu, vzpomněla jsem si na tu zelenou louži
ve vaně, která překvapila Zdeňka.
Možná myslel, že je to forma mimozemské civilizace, a že vylezli z odpadu.

Sáhla jsem nakonec po Elenky šampónu s nápisem Pro první dětské vlásky.
Voněl po žvýkačkách.

Teprve jsem si pořádně prohlédla svou grafiti nohu. Už umí kola...
Věděli jste, že propisku jednou sprchou prostě nesmyjete? Fixy jo.

Když jsem otevřela dveře, kočka seděla na lince a hledala, kam jsem dala to maso.
Zařvala jsem na ni a oslovila ji Elenko!

Ulehla jsem a snažila se zabrat. Kočka v noci chtěla ven, a to jsem jí chtěla udělat pomyšlení
a nevyhnat ji do mrazu.
Když jsem otevřela oči do tmy, na chvíli se mi zdálo, že přece jen vidím mimozemšťany.
Zítra budu muset vydat prohlášení o jejich existenci.
A nebo nám fakt ve dvě ráno pod okny jezdí čisticí vůz.

Než jsem se nadála, zvonil budík, můj muž vstával do práce.
Ve čtyři.
Tak hlavně, že Elenku si na noc vzala babička, abych se konečně vyspala.

Když jsem znova usínala, cítila jsem Zdeňkovu hebkou pěstěnou ruku, jak mě pohladila
po otlačené tváři - na rozloučenou.

Ze svého polštáře jsem ucíila sladkou ovocnou vůni a s myšlenkou na
Elenky šampón, jsem pokojně usnula.

Ráno jsem četla na facebooku status několika "přítelkyň":
"Bla bla bla, dej si tohle do statusu, pokud jsi hrdá a šťastná matka!"

Měla bych lepší status. Jestli jsi hrdá a šťastná matka, dej si počmárat svý neholený nohy propiskou,
myj si hlavu dětským šampónem, nezlob se, že ten tvůj z reklamy na hebké vlasy skončil ve výlevce,
oslovuj jménem svého malého miláčka úplně všechny, protože jeho jméno máš tak zažitý, jako nikdy žádný,
smiř se s tím, že nemáš čas na sebe, na své koníčky, ani svého muže, zatímco on na sebe čas má, a kdoví, na co ještě,
že okolí ti neudělá, co ti na očích vidí, jen aby ti ulevilo, protože mít dítě, je přece radost největší!
Tak jakoupak bys chtěla vydávat knihu? ( - Dosaďte si cokoliv svého)

Jo? Máš to?

Tak si to dej do statusu, a stejně ti to nepomůže...
:)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martin | 9. listopadu 2011 v 7:43 | Reagovat

Z tveho dnesniho clanku mam pocit, ze se nam podprahove snazis sdelit, ze se te plizivym tempem zmocnuje deprese. A kdyz ne deprese, tak aspon totalni rezignace a smireni se vsim. Byt matkou je asi ta nejvetsi drina. Citim s tebou. Elenka za to ale stoji. Ja vm, ze to vis.

2 niternice | Web | 9. listopadu 2011 v 9:17 | Reagovat

Omyl, jsem zcela nad věcí ;-) Akorát se mi zdálo, že ty oblíbený statusy o hrdosti matek jsou tak nějak plitký a nevystihujou zdaleka realitu mateřství...

3 Modrak | 9. listopadu 2011 v 18:08 | Reagovat

Statusy o materstvi nectu. Prijde mi to jako zoufala snaha upozornit verejnost (pratele) na to, ze osoba neni "mrtva", jen z duvodu pritomnosti milovaneho ditete jaksy nechce chodit ven, bavit se s prately. Takovy proste vysvetleni. Zduvodneni, ktere nikdo nezada.

4 niternice | Web | 9. listopadu 2011 v 20:31 | Reagovat

Ale tenhle status o mateřství jsi čet´...? ;-)

5 Kiki | 10. listopadu 2011 v 9:06 | Reagovat

Jsi nejlepší máma, co Elenka  může  mít,fakt!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.