Čáry máry, ať je tady vášeň!

4. listopadu 2011 v 6:00 |  Pojednání - archivní články na různá témata
Ve starém čísle časopisu Moje Psychologie, který jsem našla doma při úklidu
a přenesla ho na záchod, abychom tam měli co dělat - tedy kromě toho, co tam dělat chodíme,
mě zaujal editorial.
To je ta úvodní stránka, kde má slovo šéfredaktor. V tomto případě šéfredaktorka.

Nečetla jsem ten článek celý, jen závěr, kde odkazovala na nějaký jiný článek uvnitř časopisu,
který měl být o milostném trojúhelníku. Tedy muž, žena a milenka.
Pěkně po staru, klasicky.

Ovšem co k téhle problematice napsala ta šéfredaktorka, by ji dle mého názoru
mělo zcela diskreditovat, co by odbornici skrz psychologii, za niž ji čtenáři jistě
považují, když velí plátku o duši.

Napsala, že její osobní názor je ten, že pokud muž svou ženu miluje, pak si milenku nepořídí.
Že prý nástrahám odolá, takový milující manžel.

Naivka. Nepoznala muže?

Ten, který nástrahám odolá a nedá se svést, nemusí svou ženu ani nutně milovat. Prostě je takový.
Že jen z lásky...
Pokud vůbec.

To je zase můj názor. Snad jen zamilovaný odolá nástrahám, protože je nevnímá.
Má oči a srdce jen pro tu jednu jedinou.
Ovšem po čase, když zamilovanost opadne a všechno zevšední, partneři se okoukají a nemají se čím
překvapit, leda tím, jakou blbost zase udělají nebo přinesou domů (první se týká spíš mužů, to druhé žen),
začíná být připravené pole manželské pro milenky a milence...

Kdo se naučí nebrat to jako konec světa, má vyhráno.
Všichni jsme takoví, všichni to v sobě máme, je to přirozené.
A že někdo to nedělá? Pak jen nemá příležitost, anebo má jiný důvod to nedělat - láska to ale není.

Dokonce bych řekla, že to "znuděnému" páru může dokonce prospět, když obohatí své smysly a vybije své emoce jinde.
On by rád doma, abyste rozuměli, jenže už to prostě nejde. Jak je to jednou pryč, je to pryč...
.
Především žena vyžaduje určité kouzlo a jistou míru přitažlivosti, jenže když před hodinou viděla svého muže,
jak doma jen ve fuseklích vysává koberec, nějak to není ono. A tak možná nakoc ocení, když jí muž prokáže
respekt, nebude naléhat a své pudy ukojí jinde.

Znám pár, který se snaží za nekřesťanské peníze vrátit do svého letitého manželství jiskru
a vášeň a chtíč a tohleto všechno, co tam chybí. A co tam překáželo těm hodnotnějším věcem, které nastaly potom...

Chodí na kurz. Tam je stimulují. Jak fyzicky, tak především psychicky. Zaříkávají je. Potírají vonnými mastmi.
Pouští do éteru podmanivou hudbu, která rozpaluje.
A on přitom myslí na svou milenku.
Takže ona tam jen ztrácí čas.
Protože ani všemi mastmi mazaná to v něm už prostě neprobudí.

Žádné zaříkávání, ani čáry máry, anebo voda živá, tu elektrizující a spalující vášeň znovu nezažehnou,
pokud už jednou dohořela.

Je to smutná pravda. Ale veselá pravda je, že aby rodina dobře fungovala, aby manželé byli šťastni
a rozuměli si, není přítomnost vášně důležitá.
Tedy je, ale stačí té zvenčí.
Pak se o sebe lidi nepřestávají starat - žena si dál holí nohy, muž dál používá antiperspirant,
víc se smějou, míň si vzájemně lezou na nervy, jsou uvolněnější, cítí se prostě líp.

Líp, než kdyby docházeli na tantrické oživující kúry a propadali depresím z toho, že na ně asi nefungují.
Ony totiž nefungují na nikoho.
Do tohohle si příroda kecat nenechá.
***


Vyjadřuji svůj názor, takový, jaký jsem si utvořila na základě své amatérské, ale dlouholeté studie mužů
(a posléze i sebe samé)
- To, že bych si přála, aby to fungovalo jinak, je věc úplně jiná. Bohužel nepodstatná.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martin | 4. listopadu 2011 v 6:13 | Reagovat

Libi se mi. Hlavne ta veta, ze kdo se nauci,  nebrat to jako konec sveta, ma vyhrano. Zajima me tahle problematika a shledavam, ze tvuj pohled na vec se priblizil, ne-li ztotoznil, s tim mym. Dospivas :-)

2 Adlík | 4. listopadu 2011 v 9:08 | Reagovat

Je to miliony světelných let vzdálený od toho, s čím člověk (třeba já) kdysi šel do prvního vztahu, ale prostě to tak nějak holt je. To smíření s tím, že to tak je, je na tom asi nejtěžší. Proto taky tolik lidí rozlíceně vykřikuje, že to tak není. Neni příjemný si to připustit 8-)  ale napsaný báječně. Třeba luxující chlap jen v ponožkách.... Ženský prostě musí vydržet všechno :-D

3 niternice | Web | 4. listopadu 2011 v 9:16 | Reagovat

Zatímco Tys byl dospělej už ve dvaceti, co? :-)
A proto jsi už tehdá zkušeně podváděl a já nezkušená to neustála, chápu... 8-)  ;-)
Ale těší mě, že se Ti článek líbí, děkuji.

4 niternice | Web | 4. listopadu 2011 v 9:20 | Reagovat

Jejda, než člověk dopíše, má další koment... :-) Adinko máš úplnou pravdu, nejtěžší na celé věci je přijmout, že to tak chodí. I já si pěkně nabila držku, když jsem si malovala lásku jak z pohádky o princi... A dost možná i dneska by se nějaký ten ideálek ještě našel, kterej si hejčkám jako svatou pravdu a který je zároveň mou Achylovou patou... Jsme holt ženský romantický.

5 Martin | 4. listopadu 2011 v 10:05 | Reagovat

Jo, souhlasim s Adlikem/ou a dodavam, ze casto krici nejhlasiteji ten, kdo ma sam maslo na hlave. Ve smyslu porekadla "kaze vodu, pije vino"

6 Jan | 4. listopadu 2011 v 10:44 | Reagovat

Ono je mnoho příčin, proč dochází k tomu chladnutí vztahů. Jednou z opomíjených je, že ženy občas používají odpírání sexu, jako výchovný, nebo trestný prostředek. Tím si o malér vyloženě koledují. Už někdo někdy viděl, že by sedlák rozséval zrno na cizím políčku, když mu z vlastního políčka zbyl jen prázdný pytlík? Prevence je nejlepší lék. Sex je nejlepší antistresor a má jen samé pozitivní důsledky. Jen jeden negativní, ale tomu se lze úspěšně bránit. A s jídlem roste chuť. Takže se přátelé milujte a tužte tím své partnerské vztahy :-)

7 Reny | 4. listopadu 2011 v 14:43 | Reagovat

tve clanky jsou nejen vtipny a jednoduse super ale i oci otevirajici a dusi hojici.jen tak dal jani :-)

8 niternice | Web | 4. listopadu 2011 v 16:56 | Reagovat

Děkuju mockrát za krásnou, jednoduchou a výstižnou pochvalu :-)

9 Kiki | 4. listopadu 2011 v 17:59 | Reagovat

Jsem ponaucena!:)

10 niternice | Web | 4. listopadu 2011 v 19:16 | Reagovat

Akorát, že zkušenost je nepřenosná, takže si stejně nabiješ čumák ;-)

11 Adlík | 5. listopadu 2011 v 0:34 | Reagovat

:-) když to tak čtu, Janův příspěvek směřující k sexu... Chci jen říct, že přístup k sexu a celkově jeho role a váha v partnerství, patří k momentům, kde se v určitý fázi vztahu prostě cesty mužů a žen hodně často rozcházejí. Hlavně po pár letech soužití při dětech... Život to kolikrát zamíchá tak, že ženský na "to"  prostě nemají ani pomyšlení, protože jsou nucený se zabývat kvantem jiných záležitostí, v daný chvíli s vyšší prioritou, na kterých se vyčerpaj..zatímco chlap si ty jiný priority vůbec nevpustí do života. Nemusí, protože na to má ženskou :-) a ta chlapská potřeba nutně bušit kdykoliv příroda houkne, je pak z určitýho pohledu taková sebestředná... Prostě " já chci a když nedáš Ty, dá jiná". Není to tak samozřejmě vždycky a všude, ale co tak slýchám stesky vrstevníků s miminkama, je to hodně častý. Zatím co dítě po nocích řve se zánětem středního ucha a ženská nad nim bdí, kruhy pod očima až k pupíku, partner má největší starost kam s "nim" :D ale to by bylo už široký téma s mnoha úhly pohledu :-)

12 Jan | 5. listopadu 2011 v 6:11 | Reagovat

Ano, nejdřív jsem si myslel, že jsem se svým příspěvkem trochu odbočil, ale přečetl jsem si článek znovu a zpětně jsem v něm našel i odpověď. Prokázat ženě respekt, nenaléhat a šoupnout ho jinam. Neříkám, že je to ideální řešení, dalo by se o tom nekonečně diskutovat. A nemluvil jsem o situaci, kdy žena díky svému nepopiratelnému fyzickému zápřahu prostě nemůže, ale kdy tímto způsobem "vychovává a trestá".
Byly o tom popsány stohy papíru a je to nevyčerpatelné téma. Každý má pravdu, záleží na úhlu pohledu.

13 Jan | 5. listopadu 2011 v 6:17 | Reagovat

A ano, pokud jde o "to", tak když se nám odleje krev z mozku a naleje se jinam, tak někdy myslíme víc hlavičkou, než hlavou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.