28. 11. 2011

28. listopadu 2011 v 6:00 |  DNES
Zdravím své čtenáře,

dneska jsem slíbila své sestře jasný a přehledný článek na nějaké lehké téma...

Stavěli jsme se Zdeňkem botník, co jsme si koupili. Tentokrát nestačil ke sestavení jen pouhý imbus
(natož impulz), tudíž nám to dalo zabrat.
Ani jeden totiž nejsme technický typ.

Sotva jsme se prokousali návodem.

Velký problém nám způsobily šroubky. V návodu psali, že jich je v dodávce hned několik druhů.
Některé patnáctimilimetrové, jiné o milimetřík delší a jiné zas o milimetřík delší...

Zkoumali jsme šroub po šroubu, přikládali každý zvlášť k pravítku, a kolikrát se ani neshodli,
kolik ten či onen měří. Jeden tvrdil, že 15mm, druhý 14. A to tam o čtrnáctimilimetrových nebyla řeč!


Při namáhavé dřině, celodenní, kdy jsme dokonce oba utrpěli krvavá zranění, a museli si navzájem olepit prsty náplastmi,
přichystanými na zalepení Elenky vpichů po injekcích, jsme si otevřeli pivo.

Já zvládla dvě, takové to byly nervy!

"Nedávej si to už to třetí..." Naléhal na mě Zdeněk, když jsem si šla pro otevírák.

"Proč by ne?"

"Nevstaneš k Elence."

"Vždyť já budu spát u ní v pokojíčku."

"Ty budeš spát u ní v pokojíčku, ale já k ní budu vstávat z ložnice!"

Předvídal důsledky mého třetího piva, které jsem si tedy nakonec nedala. Bylo totiž jeho a prý nedá :)



Ale dopadlo to dobře, botník večer stál, a já Elenku v noci nepřeslechla. Když volala: Máma au! Táta au! Éenka né!

***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.