15. 11. 2011

15. listopadu 2011 v 6:00 |  DNES
Někdy v srpnu jsem navštívila pobočku České spořitelny, abych si cosi vyřídila,
a paní za přepážkou mi nabídla pojištění. Prý nejvýhodnější na trhu, (to mě mělo varovat),
a hlavně platí i pro případ hospitalizace v nemocnici - pokryje náklady s ní spojené.
Něco pro mě, když se na září chystala Elenky operace.

Kývla jsem, podepsala smlouvu a - paní mi oznámila, že s tím pokrytím nákladů spojených
s pobytem v nemocnici se spletla. Jakmile je to výkon plánovaný a dítě, které pojišťuju je
nemocné, pojistka se nevztahuje na nic, co s nemocí souvisí.

Ok, to mi teda řekla brzo. Teď už to zase tak výhodná pojistka není.
Doma jsem ji probrala se sestrou a ta řekla, že nejen, že to není výhodné pojištění,
ale že je naopak nevýhodné.
Pojistné se nespoří, jako u některých jiných pojistek, v případě nečerpání žádné pojistné události.
Prostě o ty peníze přijdu.

Fajn. Tak jsem se vydala na pobočku znova s tím, že mi paní kecala a chci to zrušit.

Nejdřív to beze všeho šlo. Jako omluvu mi prý nebude celý jeden měsíc účtován poplatek za vedení účtu.
A s Českou pojišťovnou to samozřejmě vyřídí, nebudu nic platit, když jsem byla uvedena v omyl.
Stačí, když jim pošlu dopis, kde napíšu, jak to bylo a o odpuštění pokuty za zrušení smlouvy oficiálně požádám.
S odvoláním na dnešní návštěvu ve spořitelně, která jim tímto také dává vědět.

Potom jsem byla šest neděl v nemocnici a neřešila to.
A po návratu domů jsem poslala dopis.
A týden na to jsem našla ve schránce dopis od nějaké Inkasní společnosti, kde mě vyzívají k úhradě 350,- Kč,
které jsem dlužna České pojišťovně na pojistném.

Nasrala jsem se.

Nějaká bába mi nakecá kraviny, já jí na to skočim, protože jsem ve Spořitelně a ona to má znát,
pak jim na to skočim podruhý, že to je vyřešený, a teď na mě snad poženou exekutory, ne!

Volala jsem hned do té Inkasní, tam - po ověření všech osobních dat - na mě ženská vyhrkla rázným tónem:
"Dlužíte částku 350,- korun, kdy to bude uhrazeno?!"

"Vy se ještě ptáte, kdy to bude uhrazeno?!" Vyjela jsem na ni.

"Bejt vámi, tak se moc nerozčiluju a zaplatim, hrozí vám soud!" Vyjela ona.

Srdce mi divoce bušilo - tak SOUD!!!

Vysvětlila jsem jí celý příběh a ona mě odkázala na pojišťovnu, která jim pohledávku zadala.
Na pojišťovně je můj příběh málo zajímal, prý se mám s reklamací obrátit tam, kde pochybyli,
oni chtějí to, co mají v pravidlech - pokutu za zrušení smlouvy.

Tak.

Jela jsem do Spořitelny, že jim to tam teda nandám, ty se budou divit.
Takhle mě popotahovat kvůli bábě nějaký, neškolený!

Slečna za stolem můj příběh sice vyslechla, ale jen krčila rameny. Prý mě chápe.
Ale měla bych podle ní zaplatit, a pak řešit. Abych se nedostala do průseru.

"Do toho mě dostala vaše kolegyně!" Oznámila jsem jí.

Prý mě chápe.

Pověděla jsem jí, že mi pochopitelně ty tři stovky nic neudělají, ale že mi to nepřijde fér,
ještě za jejich omyl platit pokutu.
Slečna na to řekla, že mě chápe (!), ale jediné, co pro mě může udělat bude to, že napíše pojišťovně,
aby situaci řešila. Navrhuje, aby mi poslali na účet 350,- korun, které já jim pošlu zpátky.
Na mé námitky, že mi tenhle postup nepřipadá moc logický, když situaci zavinili tady, ve spořce,
opět jen krčila rameny - chápe mě, ale na něco většího je malý pán.

"A kdo je tady velký pán?" Zajímalo mě.
"Velkému pánovi to posílám..." Odvětila.

Nechápala jsem ji, ale věřila jsem jí. Co mi taky zbývalo.

"Slečna minule už jim to posílala, taky říkala, že je to vyřešené a jako omluvu, že nebudu platit měsíc
poplatek za vedení účtu... Nestalo se..." Řekla jsem.

Holka konečně rozklikla nějaký soubor, aby se podívala na tu korespondenci mezi nimi a pojišťovnou.
Prý tam stojí, že nemám vůči pojišťovně žádný závazek - věc se zdá být vyřízena.

Ale vytisknout mi ten papír nemůže...
Ale zavolá mi, až jí z pojišťovny dají vědět zpátky.


Naplněná pocitem ukřivdění a vzteku na celou spořitelnu i pojišťovnu, i na tu osobu, co mi hrozila soudem,
jsem volala své sestře. Ona je právnička a má úspěšně složené exekutorské zkoušky, tohle ona zná.
Ta jim ukáže! Ona mě nedá!
Mumlala jsem si pod vousy cestou k autu.

Nebrala to, někdy dělá dlouho do noci... Jen nevím, co.

Napsala jsem jí ve zprávě hlášku z filmu Lhář s Jimmem Carreym:
"Zase jsem se do něčeho namočila, tentokrát pořádně..."

On tam na to odpovídá: "Tak dodržuj zákony, vole!"

Sestra mi volala až pozdě večer, měla moc práce.

"Tak do čeho ses to zas namočila?"

Pověděla jsem jí svůj příběh. Chápala mě.

Vzpomněla si, že mi tu pojistku v létě pohanila - to ona mi řekla, že existujou i výhodnější
a že ženská kecala. A ať to zrušim.

"Tohle řešíme dnes a denně, blbý úřednice lidem něco nakecaj, klidně i to, že jsou bez závazku,
a za chvíli jim doma zvoníme... Zaplať to."

"CO ŽE?????? Co řikáš?!" Nemohla jsem radě své sestry uvěřit.

"No, zaplať jim to, oni jsou rychlý. A vůbec je ten tvůj příběh nezajímá. Podepsalas, tak plať.
Za blbost. Pak se handrkuj, že to neni fér..."


.
Srdce mi zase divoce bušilo, kdy jsem zadávala příkaz k úhradě. Všichni mi rozumí, ale já nerozumím ničemu.
Proč mám platit za ženskou, co chybovala, zatímco ona si jistě vysloužila provizi z uzavření pojistné smlouvy?!
A sestra je snad při nich!
Ona mě z toho nevyseká!.
A to jde o takovou blbost, co teprve, kdybych se pořádně
do něčeho namočila?!


"Tak dodržuj zákony, vole!" Pravila nakonec moje sestra v duchu Lháře, aby mě rozesmála, ale já si v tu chvíli ujasnila,
že spoléhat se na pomoc, na kterou spoléháte, je velmi nerozumné.
Riskujete, že pomoc, které se Vám dostane, nebude taková, o jakou stojíte - v rukavičkách a s osobním přístupem,
nýbrž jenom prostá a stručná rada:

Zaplať.
Dodržuj zákony.
Nezajímá.
Jsi vůl.

To poslední nebude rada, ale fakt.
Konečně ale s osobním přístupem.
A budete tomu rozumět :)
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iva | 15. listopadu 2011 v 11:55 | Reagovat

Já osobně mám z Českou spořitelnou jen samé hrůzné zkušenosti, nikdy neudělají nic pořádně a ženský za přepážkou toho namelou a ani půl není pravda...měla jsem odtud úvěr ze stavebního spoření, co jsem se toho nazlobila, ale nic platné mi to nebylo. Nejdříve mi řekli, že bych si mohla vzít až 400.000 Kč, tak jsem si zvedla cílovou částku na stavebním spořením (pro všechny případy), samozřejmě jsem za to zaplatila 1% (4.000 Kč), no a pak tam jdu, že bych chtěla úvěr na rekonstrukci bytu a jiná paní na pobočce mi oznámila, že když nejsem klienta spořitelny (nemám u nich účet, ale jen stavební spoření), mohou mi půjčit "jen" 200.000 Kč. Dovolávat jsem se mohla, jak jsem chtěla, ale 4.000 Kč za zvednutí cílovky jsem zaplatila a nikdo mi je nikdy nevrátil a půjčili mi opravdu "jen" těch 200.000 Kč. Z toho vyplívá: 4x se raději přesvědčit někde jinde, než člověk něco podepíše a pak si říká jak je neuvěřitelně blbej.... :-D

2 Martin | 15. listopadu 2011 v 14:41 | Reagovat

Me to uplne rozcililo. Ale obe jste za svou "blbost" zaplatily jeste relativne male castky. Duverivi lide, mohou zaplatit mnohem vic. Treba volanim nejakemu vestci v televizi. Nebo kdyz nekdo nabizi lakavou pujcku.

3 Kiki | 17. listopadu 2011 v 7:34 | Reagovat

No to je  blbý no:)) Bože, jak já jsem  ráda, že  jestě nejsem dospělá a  nemusím tyhle  věci řešit:))

4 niternice | Web | 17. listopadu 2011 v 8:54 | Reagovat

Kiki, drobnost - jsi dospělá :) Jenom nemusíš tyhle věci řešit...

5 Kiki | 17. listopadu 2011 v 10:03 | Reagovat

Tak  to teda  nejsem dospěla, moc se tak necítím.)  nechci a  nebudu je řešit, přenesu to na  druhyho chudaka    vždycky:)

6 niternice | Web | 17. listopadu 2011 v 10:52 | Reagovat

To jsem taky měla za lubem, ale Zdeněk se nedal :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.