11. 11. 2011

11. listopadu 2011 v 6:00 |  Dnes - jednorázovky
Shází nám lžičky. Máme jich asi tak pět.
Myslím ty malé, čajové.
Dlouho jsme nevěděli, kam se všechny poděly, Zdeněk mě jednou načapal,
jak jsem vyhodila kelímek od jogurtu i se lžičkou, takže měl samozřejmě hned jasno
- já je postupně všechny vyházela.

Ale to je nesmysl, že člověk udělá chybu jednou, neznamená, že ji dělá denně.

*

Včera jsem po dlouhé době jela tramvají. Na pivo s bývalými spolužačkami.
Obě jsou těsně před porodem, takže pivo jsem pila jen já.
Cestou v tramvaji jsem opět přemítala o nesmrtelnosti chrousta.
Všimla jsem si, že každej hezkej chlap nastupuje zásadně do druhého vagónu.
A každej děsnej zásadně do dveří, u nichž jsem stála já.
A taky každej starej.
A divnej.
A řeči vedou ještě divnější.

Už to, že spolužačky svolaly dámskou jízdu, svědčí o téhle strategii mého osudu - všechny
muže z mého dosahu. Aspoň ty obstojné.

Myslím, že mě chce - osud můj - nasměrovat na dráhu hospodyňky, co bude řešit teplé večeře
a dostatek lžiček.

*

Moje maminka mi svěřila, že ona pro změnu vyhazuje s bramborovými šlupkami i škrabku.
Ani prý neví, kolikátou už má.

Zdeňkovi jsem to radši neřekla, ještě by řek´, že to mám po ní - ty lžičky.
A dodal by, že je škoda, že po ní nemám tendence vyvářet a vést pečlivě domácnost.
Pro peříčko i přes plot skočit - asi myslel.
Tak to má moje babička, i maminka. Ale já jsem spíš hloubavý typ.
*

Hloubala jsem, kam se poděly všechny ty lžičky, když jsem nemohla k dnešnímu rannímu jogurtu najít
už ani jedinou, a musela si půjčit Elenčinu plastovou.
Napadlo mě, že se dneska stavím v domácích potřebách a nějaké dokoupím.
Jenže když jsem pak jela kolem, vůbec se mi nechtělo zastavovat a vystupovat a jít tam a pátrat,
kde je mají a vybírat... Jela jsem dál, jako že jsem si toho krámu vůbec nevšimla, anebo že mě to
napadlo až ... Až teď, když jsem dostatečně daleko.

Lžičky. Taková nuda.
Zdeněk se mě večer ptal, jestli jsem našla aspoň nějakou - stěžovala jsem si mu totiž do telefonu,
že musím jíst tou Elenčinou.
"Nenašla!"
"Aha, tak já si vezmu taky tu Elenky."
"Je v odkapávači!"
"Neni!"
"Musí bejt!"
"Neni! Moment... Tak to jsem si přesně myslel!"

Nesl mi do obýváku můj ranní kelímek od jogurtu s Elenky lžičkou. Z koše.
"Ach jo." Nemělo smysl se jakkoliv bránit.
"Já je chtěla dneska koupit, ale vzpomněla jsem si na to až za kopcem..." Lhala jsem.
Ale kdybych pořád o všem tak nehloubala a radši konala, vytasila bych se teď s celou novou sadou...

"Máma zas vyhazuje škrabky, no!" Řekla jsem na svou obhajobu.
A on mi na to řekl, že bych po ní mohla mít i ty dobrý věci.
*

Nějaký stařec v té včerejší tramvaji vykládal, že se děje pořád plno chyb.
Měl pravdu, dědek.
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiki | 11. listopadu 2011 v 6:48 | Reagovat

Klasička:))  ja  jsem u vas taky  nemohla  najit  moc  l´žičku na  zamíchání Danova  čaje:) Ale znám to,takyvý to,že  víš,že  je to potřeba, projíždíš a  prostě  si vymyslíš tu lež,že jsi tam nemohla,  protože  sis na  zo vzpomněla až  v aute. Ja to takhle měla včera, je potřeba  dojít si zařídit parkovací kartu, stačí jen  nahlasit  jmeno,ale nemam to při ceste  k autu a  chtěla  jsem už rychle  domu... Doma  jsem tatovi řekla,že  jsem tam byla a  že karta  bude příští týden až...Přitom nevi, někdy se tam stavim, až  bude hořet:)

2 Martin | 11. listopadu 2011 v 7:32 | Reagovat

Ano. Klasicka. Ja mam v telefonu od cervence "ukol" ktery zabere asi minutu. Ale prave jeho banalita me odrazuje. Ze to muzu udelat kdykoliv, tak proc zrovna ted. Ani nemuzu zverejnit o jakou banalitu se jedna, protoze by si Elenky teticky myslely, ze si nepovazuju jejich darku k narozeninam. Jejda. Uz jsem prozradil dost :-)

3 Kiki | 11. listopadu 2011 v 7:34 | Reagovat

!!!!  no jo vlastne!  no to snad  ne! ale  sup !   to nemyslis  vážně!:)

4 Kiki | 11. listopadu 2011 v 7:35 | Reagovat

Já na  to uplně  zapomněla, vždyt to je  zábava!  ty  nemáš  čas na zábavu?!:)

5 Adlinka | 11. listopadu 2011 v 9:24 | Reagovat

My máme ten samý problém s příborem. Mizí! Po několika zadumáních a rekonstrukcích uplynulých dní, během kterých příbor zmizel, jsme došli ke zjištění, že jsme příbor vyhodili v plastovym obalu od doneseného jídla z hospody. Člověk dojí (ne že by dojil, ale dojedl :D ) a zavře tu krabičku aby nesmrděly zbytky, páč jí jen tak pohodí na linku - jako že se to PAK nějak zaklidí...jsou totiž v kuchyni určitý věci, který dle mýho zjištění nikdo nedělá rád... Spolu s umýváním zamaštěnýho plechu od pečenýho kuřete (kterej pak leží na sporáku klidně do druhýho dne) nebo instalace novýho pytle do KONEČNĚ vynesenýho odpadkovýho koše, je to právě i likvidace neskladných opatlaných krabiček od jídel "s sebou". Nelibost z týhle operace je ještě umocněná tím, že člověk uvědomnělý a zodpovědný (jako např.já :D ) dobře ví, že i tahle opatlaná krabička by měla skončit ve tříděnym odpadu. Akorát jí do igelitky se sešlápnutejma petkama nejde dát neumytou. Vytekla by z ní zbytková "šťávička", která nakonec vždy, ač igelitku důkladně prohlédnete a děravá není, opakuji VŽDY vyteče na podlahu... No a umejvat škatuli kterou chci vyhodit??? Prostě nechá se na lince uležet, počká se na chvíli, kdy budu v dolní fázi křivky sinusoidy znázorňující mou uvědomnělost, aby se mohla v pravé chvíli, v rychlosti čapnout a vyhodit do obyčejnýho koše. I se štávičkou. A příborem, kterýho si v daný chvíli, při tomhle komplikovaným toku myšlenek, člověk prostě vůbec nevšimne :D

6 niternice | Web | 11. listopadu 2011 v 10:30 | Reagovat

Nejlepší koment, lepší, než celej můj článek! :):):)

7 Martin | 11. listopadu 2011 v 16:17 | Reagovat

Ten koment by si zaslouzil samostatny blog :-) Jen me prekvapilo, ze umastenej pekac lezi na lince "klidne do dalsiho DNE". Kdybych to totiz psal ja, mladenec v domacnosti, nestydel bych se popravde napsat "do dalsiho tydne" Den totiz v tomto pripade neni meritko :-)

8 Adlinka | 11. listopadu 2011 v 17:14 | Reagovat

no dík :-) ale když tak to prostě je... a "do dalšího dne" jsem napsala jen proto, že jsem se styděla uvést tu delší variantu, ač už se mi taky samozřejmě kolikrát poštěstilo :-D tak pá u dalších komentů :D

9 niternice | Web | 11. listopadu 2011 v 20:49 | Reagovat

Konečně je to venku - že je to v podstatě normální - přesně tohle mě totiž napadlo u tý věty "do dalšího dne" - že u nás kolikrát i dýl a to nejsme svobodný mládenec :):) Takže od teď lidi na rovinku, lenost je OK :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.