Svezu vás!

29. října 2011 v 6:00 |  Fejetony
Ale busem tam budete dřív...

Kdykoliv autem projíždím kolem přeplněné autobusové zastávky,
a jedu sama, napadne mě, proč někoho nevzít?
Proč aspoň někomu neulevit? - Když všichni se mi pochopitelně do auta
nevejdou.

Nedávno jsem vezla svou sestru Kiki, a když jsme míjely ten dav čekající
na zastávce, řekla mi, že když tudy projíždí sama, pokaždé ji napadne, že by mohla někoho vzít...

Nechci tím říct, že jsme stejné, jenom to, že nás pokaždé v téhle situaci
napadne stejná věc.

A tak jsme počaly rozebírat, jak by takové svezení probíhalo v praxi.
Protože, jak jistě chápete, člověk taky nesveze každého, to je o strach, kolikrát.

Stanovily jsme si takové podmínky:

Předně to musí být lidi, kteří se neznají - hrozba organizovaného zločinu!
Ne samé chlapy - hrozba, že se rychle sčuchnou a spolčí...
Důsledná typologie člověka - pohled do očí, a pár otázeček by to mohlo zfouknout.

A teď tedy, jak by to vypadalo v té praxi, konečně...
Nuže, asi tak - zastavím na zastávce plné znuděných lidí, kteří na mě hned upřou své zraky
v očekávání, že se zřejmě budu ptát na cestu.

Řeknu: Dva až tři lidi do Dejvic!
Vy jste parta, tak to nic, vy se znáte, tak taky čekejte dál...
Začnu lidi přebírat a nakonec ukážu na jednoho zleva, druhého zprava a třetího zprostředka.

Oni přistoupí blíž, už už budou mít nakročeno, že jako nasednou, ale já rozjedu druhé kolo
selekce...

Kuk do očí! Kampak jedeme? Jo, do práce... Copak děláme, co? Jo, kuchař, tak nasedat.
Teď vy, podívat na mě, šup! Čim se živíte vy? Jo pán je podnikatel, jo? A od kdy podnikatelé jezdí sockou?
Někdo jinej, třeba vy! Vyměňte se, šup!

Houkla bych do davu a nakonec bych v podobném duchu prověřila druhého a třetího, a teprve potom by
směli nasednout.
Zkrátka intuice by mi byla hlavním pomocníkem při rozhodování se, koho vzít a koho nechat
jet busem - který by právě přijel, a než já bych otipovala náhradníka za toho třetího, neboť ten by se mi
nějak nezdál, a než by si taky noví pasažéři otipovali mě, autobus už by byl v Dejvicích.

Co si budeme povídat, ono z té Podbaby to už je, co by kamenem dohodil...
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jan | 29. října 2011 v 6:49 | Reagovat

Mě tohle taky napadá, ale takhle obšírně jsem se tou otázkou nikdy nezabíral :-)

2 Kiki | 29. října 2011 v 15:20 | Reagovat

:))))  Jo, takhle  by to nejak probihalo, ty lidi by  meli mensi sanci se dostat k tobe, nez do reality  show:))

3 vestec | Web | 13. ledna 2012 v 2:38 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.