Příliš plochý sládek

28. října 2011 v 6:00 |  ZPOVĚDNICE
Aneb Sládek, kterého neuvidíte

Byla jsem nakupovat.

Taky se někdy přistihnete, že si povídáte pro sebe?
Respektive, že přemýšlíte nahlas?

Mně se to nejčastěji stává doma a při nákupech.
V autě nahlas jen nadávám a zpívám.

Když tak chodím od regálu k regálu,
vybírám někdy i pusou. Ne, že bych ochutnávala,
prostě si opakuju, co ještě potřebuju koupit,
argumentuju, proč jsem vybrala právě tohle a ne tohle,
vysmívám se ceně jednoho, pohoršuju se nad cenou druhého,
obhajuju si, proč beru i to, či ono, když se to minule vyhodilo,
a když nakonec přihodím pár lahváčů, dokládám to prohlášením, že holt
i matky mají žízeň, že na tom není nic špatného...

Sem tam si všimnu, že si toho mého žvanění někdo všimne,
ale stejně tak si všímám, že nejsem zdaleka sama, kdo si při nákupech povídá.
Sám.

Z toho usuzuju, že je to normální.

Ale zdá se Vám normální tohle?

Jdu směrem k těm pivům, k těm basám vyskládaným do komínů,
a plným nejrůznějších druhů piv, že si jako vyberu a z dálky vidím,
že tam dokonce stojí nějaký sládek a dává snad ochutnávky, či co.
To se mě sice netýká, když jsem tu autem, ale mohl by mi poradit třeba
nějaké dobroučké pivečko, které jsem ještě neochutnala...

Zamířila jsem přímo k němu, ovšem když jsem přišla blíž,
zjistila jsem, že sládek, ač se původně zdál správně baculatý,
jak se na sládka patří, je naopak poněkud plochý...

Byla to televize, vykrojená v kyprých tvarech sládka v životní velikosti,
který se na ní promítal.
Zepředu vypadal věrohodně, přitom byl skutečně plochý.

A jeho nabídka taky, jen Plzeň.
A to jsme byli v Hradci...
***

Celý tenhle článek vznikl jako doprovod videa, které jsem v té "samošce" pořídila.
Jenže když byl dopsán a napětí patřičně vygradováno, ukázalo se, že ukázku
nejsem schopna vložit.
Volala jsem kamarádovi, o němž jsem se domnívala, že je "expert" na tyhle banality
ohledně počítačů, ale i on zklamal.
Sice nějaký postup nastínil, ale nebyl to postup správný - v tomhle případě.

To "Božstvo" Probošta, který tuhle zachránil celý filmový archiv v počítači mého muže,
jsem obtěžovat nechtěla, navíc číslo na něj má uložené Zdeněk - nakonec pod jménem
Probošt, ne Božstvo, jak jsem původně nesprávně rozuměla, a pak, už pro nás udělal dost,
kdybych se na něj obrátila za rok nebo aspoň
za měsíc, tak budiž, ale hned pozítří...?

A tak jsem musela v závěru textu tu video-ukázku popsat slovy.
Vědět to na začátku, nezačala bych o sládkovi vůbec psát.
Doprovodný článek k videoklipu, ovšem bez videoklipu...
Celá já :)
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiki | 28. října 2011 v 8:13 | Reagovat

Supr  clanek... prave  jsem ztratila  minutu zivote:))

2 niternice | Web | 28. října 2011 v 9:14 | Reagovat

Tak sorry, já k tomu připíšu poznámku: Nestojí za to číst :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.