Náročné povolání

30. října 2011 v 6:00 |  Pojednání - archivní články na různá témata
Když jsme byli malí, měli jsme nejeden sen a představu o svém budoucím povolání.
Já jsem například chtěla být herečkou, pak baletkou, učitelkou...
Málokomu se ovšem jeho dětská vize přetaví v realitu, když dospěje.

Jedním z těch, komu se toto v mém okolí poštěstilo, je moje sestra Zuzka a náš dědeček.
Jinak ale neznám další takový příklad.
Já taky nejsem herečka, natož baletka nebo učitelka.

Zato jsem se nějakým nedopatřením ocitla na pozici bezbečnostní kontrola -
a o tom jsem skutečně nikdy nesnila.

Takhle to často chodí.

Dalo by se říct, že jsou to ty Cesty Páně, ovšem mnohdy bychom tím jen maskovali
pohodlnost a chybějící cílevědomost.

Ať tak, nebo tak, zůstaňme u toho, že naše dětská přání ohledně profesí,
se později od našich skutečných povolání většinou diametrálně liší.
A dlužno dodat, že kolikrát nejen ta přání dětská...

Nedávno jsem z okna svého bytu sledovala, jak se nějaký pobuda přehrabuje v popelnici
a vyndavá z ní všechno, co by mohl ještě nějak upotřebit; papír do sběru, taktéž kovy,
jídlo pochopitelně k snědku, a tak dále.

Měl s sebou starý zničený kočárek, tedy už jen konstrukci na kolečkách, kterou určitě našel taky v nějaké
popelnici a využil k převozu dalších nálezů.

Takový bezdomovec si zcela jistě v dětsví takovou kariéru nepředstavoval, určitě se netěšil na to,
jak se bude dnes a denně hrabat v popelnicích...
Ale dopadlo to tak.
A já, jak jsem ho tak sledovala, říkala jsem si, že má vlastně docela těžkou práci.
Kolik popelnic denně musí převrátit naruby, aby se uživil?

To není zrovna flákárna, být takovým bezdomovcem.
V mrazu, v dešti, v parnu, vozit všechno, co má, s sebou na děravý káře, od popelnice
k popelnici, být vystaven infekci, kousnutí od krysy, hrabat se v dětských plenách,
v odpadu po všech lidech z téhle čtvrti s vyhlídkou leda toho, že příště zase z jiné...

Nesnadný život. Navíc s nálepkou spodiny, póvlu, bez možnosti se dobře najíst, dobře vyspat,
umýt se...

Tohle náročné zaměstnání, si pro sebe zvolí jen drsný chlap. To není pro slabé nátury.
Třasořitkové by odpadli po prvním dnu.

Představila jsem si svého muže, jak by tohle zvládal a musela jsem se smát.
Kdepak, málokteré povolání je větší nápor na psychiku, málokdo se musí tak ohánět,
aby se uživil.
To pak není divu, že takový člověk si po šichtě rád přihne.
Doktoři, anebo jiná náročná povolání, to také tak dělají.
Ale ti pijí aspoň důstojně, v suchu a teple, kdežto bezdomovec nanejvýš na lavičce v nádražní hale.
A pokud jde o odpočinek, o spánek, tak ani na ten jim není dopřán klid.
Kolikrát se stane, že se musí stěhovat během noci jinam; on je totiž většinou všude
bezdomovcům vstup zakázán.



Jó, kdo to měl ve škole snadné, nemá to snadné v životě.
To mi z toho vyplývá.
Já se taky zrovna nepředřela, při těch svých slavných studiích.
Přestože jsem si své živobytí představovala jinak, není to se mnou nejhorší.
Když mám čas pozorovat bezdomovce z okna a psát o nich pojednání...

:)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ebolin | Web | 30. října 2011 v 13:37 | Reagovat

Já bych chtěla být spisovatelkou. Už v pěti letech jsem uměla psát a číst, milovala jsem knížky a psala na počítači. Bylo to samozřejmě s chybami a úplně o ničem, ale bylo to. Ještě tu knížečku mám někde na půdě. (tohle jsem na blogu nikomu ještě neprozradila :D )
No, moje máma jako mmalá chtěla být učitelka, teď učí ájinu na letecký škole...

2 niternice | Web | 30. října 2011 v 14:50 | Reagovat

Tak mámě se to povedlo, jak si vedeš Ty? Taky jsem jako malá holka psala příběhy, ať ručně, anebo na stroji, taky mám ty "publikace" schovaný, ovšem být spisovatelkou je až můj dospělý sen, tehdy vedla ta herečka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.