5. 10. 2011

5. října 2011 v 9:59 |  Dnes - jednorázovky
Byli jsme navštívit naši Elenku - já totiž odjinud zážitky nemám :)
no a ve vestibulu nové dětské části jsem si chtěla ještě odskočit, abych nemusela návštěvu
pak přerušovat.

Zalezla jsem na "dámy" a můj muž, že zatím zavolá své matce.
Nesnáším, když někde není mýdlo.
Obzvlášť v nemocnici bych ho opravdu uvítala.
Hlavně, že voda jim tam stříká tak silným proudem, že když pod vodovod strčíte ruce,
postříkáte si tílko - nebo co máte na sobě.

Celá smáčená jsem vylezla ven a posunkem svému muži naznačila, že si jdu ještě vedle
namydlit ruce. Na "pány".
Udiveně se na mě podíval, a přitom dál telefonoval.

Vzápětí jsem zase vyšla, a to už notně podrážděná, protože na pánech pro změnu
netekla voda!
Takže s rukama od mýdla (to už se mi jednou stalo), jsem zase vešla na dámy, kde jsem se znova postříkala.

"Skončilas?" Zeptal se pak pobaveně Zdeněk, který mezitím dotelefonoval.
"Jo, můžem jít." Řekla jsem.
"Ani se neptám, co to bylo za proceduru..."
"Neptej."
***

U Elenky, která teď leží na JIP, se musíme střídat; nelze u ní být ve dvou, pouze po jednom.
Z důvodů neznámých. Protože místa je tam dost a leží sama ve velké prosklené místnosti.
Včera se s ní nešlo rozloučit, plakala a chtěla s námi. Nebo nás tam.
A především chtěla všechny ty trubičky a hadičky ze sebe sundat.
Nejhorší je ta bezmoc. Na obou stranách.

Jako by se nechumelilo, nám přišli říct, že tlak v jejích plicích je pořád stejně vysoký, jako byl
před operací.
Vylétla jsem z křesla - protože jsem zrovna seděla u Elenky já, a domáhala jsem se vysvětlení.
Jak to, že nám tedy tvrdili, že je to pryč.

Ale samozřejmě nám nic takového netvrdili. Jen říkali, jak to vypadá, ale že to není "směroplatné"...
Tlak v plicích, neboli plicní hypertenze, ten hnusnej zabiják, by měl podle předpokladů v průběhu následujících
měsíců odeznít.
"A když ne?!" Ptala se hysterická matka.
"Tak to bude velmi nepříznivé..." Odvětil chladný lékař.

"Léky na to nejsou?" Matka.
"Jsou, ale když nezaberou..." Lékař. "Podívejte, ta vada je od začátku nepříznivá, děláme, co můžeme, a je to pomoc omezená. Bez téhle operace by nepřežila, ta její chlopeň byla neslučitelná se životem. "

"Ale to je i těžká plicní hypertenze!" Matka.
"Ano, ale je pár dní po operaci, kdy jsme odstranili její přičinu, měla by ustoupit."

A když ne?! Řvala hysterická matka už jen v duchu, a bylo jí do breku.

Doktor ještě dodal, že možná za deset let, třeba, vypěstujou na umělé tkáni její vlastní novou chlopeň...
Naznačil tím víru v pokrok v medicíně v ohledu na léky Warfarin, které dřív sloužily jako jed na krysy a dneska
se tím svinstvem ředí krev. Elenka ho teď bude brát. Dokud bude mít v sobě umělou chlopeň.

V noci jsem nemohla spát. Zdeňka jsem budit nechtěla, čekala ho ranní směna, ale kamarádovi, co byl právě na noční,
jsem volala.
Když zjistil, co mě trápí, a že mi nepomůže, poradil mi vyhledat psychlologa.

"Já ale nepotřebuju žádnýho psychologa!"
"On ti poradí."
"Já potřebuju, aby to změnil! Nechci tohle pro Elenku."
"Takže potřebuješ mluvit s někým vejš, jo?"
"Jo, potřebuju mluvit s Bohem."

A hned jsem se do toho dala. Nikdo jiný mi nepomůže. Respektive Elence.
Teprve pak, s klidem, že si to Pán vzal na starost, jsem usnula.
Ještě, že je na koho se obrátit...
***

Ráno jsem koukala z okna a tam se nějaký chlápek, docela normálně oblečený,
zaobíral zkoušením si věcí z popelnice.
Někdo tam vyhodil staré hadry, a jeho nějak zaujaly.
Nevybral si, asi neměli jeho velikost, ale ještě zkusil druhou popelnici...
Málem do ní spadl, jak se nahýbal, aby líp viděl.

Říkala jsem si, že takovejhle chlap pak jde normálně do metra, jede tramvají, dotýká se tyčí,
dveří, sedadel. A nebo si kupuje noviny a podává prodavačce své špinavé mince...
A člověka by ani nenapadlo, že tenhle se před chvílí mazlil s popelnicí.

A hned jsem měla jasno - kdykoliv se dotknu čehokoliv veřejného, budu to brát, jako bych
sáhla na dno všech odpadkových košů v Dejvicích (minimálně). Takže se budu hned úzkostlivně
shánět po vodě. A po mýdlu.

Doufám, že zrovna nepojedu navštívit Elenku...
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.