26. 10. 2011

26. října 2011 v 7:00 |  DNES
Dávno platíme měsíční poplatky prostřednictvím internetového bankovnictví,
nevzpomínám si, kdy jsem složenku naposledy platila na poště, natož kdy jsem ji
naposledy sama vyplňovala.

Až včera...
Vystála jsem nejprve frontu, abych se poradila, jaký mám uvést ve složence variabilní symbol,
když v údajích o platbě, které jsem měla s sebou, není uveden.

Paní za sklem ho tam ale našla, byl úplně nahoře, mrška jeden...

Posunula jsem se o kus dál, abych ho přepsala do prázdných okének na složence,
ale když jsem se mínila vrátit zpátky k okýnku, zrovna tam někdo stál.
A za ním dalších pět, šest lidí, kteří mi svými nepřátelskými pohledy poslali jasný vzkaz
- ať se koukám zařadit.

Odšourala jsem se zpátky na konec fronty, abych se za deset minut u okýnka dověděla,
že mám špatně vyplněné číslo účtu.
"Vždycky od zadu!" Kladla mi na srdce staro-novou informaci pošťačka.

Věděla jsem to, ale už je to dávno...
Nuže jsem vyfásla novou složenku a odebrala se ke stolku vyplňovat.
Propisky k dispozici měli i tam, jejich víčka byla přilepena přímo ke stolu, aby je nikdo
neodcizil.
Akorát, že někdo odcizil ty propisky...
A tu, kterou ne, tak byla vypsaná.

Vyhrabala jsem ve své hluboké a nepřehledné kabelce vlastní propisku
a dala se do toho. Pomalu mě to na té poště přestávalo bavit.

Vedle mě přisednul nějaký mladík, položil před sebe obrovskou bílou obálku
a začal do ní soukat dopis, který vyndal z baťohu.

Vyndal také vlastní propisku a začal psát velkými písmeny oslovení adresáta:

P R I N C E Z N A

Zavadila jsem pohledem nejprve jen letmo, ale zaujalo mě to; kdo dneska ještě
posílá milostné dopisy poštou?!

Následovalo jméno jeho lásky, a přibyla také nějaká srdíčka a květinky,
na to, že nešlo o školáka, nýbrž o kluka mého věku - dobře, tak o pár let
mladšího, docela infantilní počin.

No nic. Ať si čmárá, jeho starosti bych chtěla mít. Růžový, zamilovaný...

Když jsem měla hotovo, hoch dál tvořil. Postavila jsem se do fronty a čekala
čtvrt hodiny, až na mě přijde řada.

"Variabilní symbol vždycky od zadu, mladá pani!" Lomila rukama dáma za sklem,
a já málem vylomila to sklo a skočila jí na krk.
"Proč jste mi to neřekla hned?" Vyhrkla jsem, ale hned pak mi došlo, že předtím
jsem stála v jiné frontě, a tak jsem se na její tázavý pohled jen trpce usmála,
jako že TO NIC, nic neříkám...

S novou složenkou jsem se vrátila k zamilovanému malířovi - do dílen, dalo by se říct.
Na stole se válely fixy a pár samolepek - už jen fólií z nich.

Po chvíli jeho dopis už vypadal dostatečně zamilovaně, jak se dalo vyčíst z jeho kontrolního
pohledu, kterým se na svůj výtvor zadíval, než uklidil barvičky a vyrazil do fronty.

Netrvalo dlouho a stála jsem za ním. Fronta ubíhala docela svižně, libovala jsem si,
že už budu mít tuhle komedii se složenkou brzy za sebou, jenže nechval dne před večerem...

Kluk se u pokladny zasek´, skoro to vypadalo, že si chce počkat na zprávu, že dopis jeho milé
byl v pořádku doručen.
Druhou přepážku měl snad rezervovanou nějaký starý pán pro celý zbytek dne, tak nezbývalo,
než čekat, až princezna dopis obdrží. Snad ne dýl. Třeba dokud neodpoví...
Jestli by se s tím taky tak vykreslovala, tak by se to mohlo pěkně protáhnout.

Snažila jsem se zaposlouchat do hovoru mezi tím bláznem zamilovaným a pokladní,
ale slyšela jsem jen smích a hluk.
Ona někam odběhla. Přiběhla s archem známek.
Vyndala ze šuplíku houbičku a jednu známku po druhé o ni namáčela a lepila na obálku.
A jak pečlivě lepila! Aby snad klukovi nepokazila celkový umělecký dojem z jeho výtvoru
nebo co.

A kolik jich tam lepila! To snad neni možný. Rovnala je do jedné, vodorovné linie, a s odesílatelem
to snad dokonce konzultovala, jestli je efekt v pořádku. Doufám, že hoch nebude protestovat...

Naštěstí ne, poděkoval a s úsměvem odešel středem.
To se mu to nese, to se mu to vznáší! To se mu to usmívá na svět, když má plnou hlavu tý
svý princezny. A nemusí platit žádný složenky a ... A vůbec.

Doufala jsem, že už půjdu na řadu, ale to jsem se spletla.
Pošťačka vyhrábla z přihrádky razítka. A kolik jich tam dala!

Říkala jsem si, kolik taková jedna láska zaměstná a zdrží lidí.
Ještě, že už existujou ty maily a mobily, díky nimž si to ti dva vyřídí bez prostředníků,
rychle a soukromě, a nikoho tou svou růžovou láskou neobtěžují.

Koho tady zajímá, že tenhle miluje nějakou princeznu?
Komu se chce čekat na poště ve frontě, než pošťačka dooznámkuje
a doorazítkuje nějaké vyznání lásky, které je stejně plné plků a žvástů
o ničem, protože ti dva o sobě neví vůbec nic, přesto mají pocit,
že jejich láska je nekonečná...

Proč se má státní instituce zabývat něčím takovým?!

Proč mi státní instituce radši nedá někoho k ruce, kdo mi pomůže vyplnit složenku,
kterou holt zaplatit musim, a se kterou jsem strávila u stolku a ve frontě (ve frontách!)
celkem snad hodinu, protože mi byly podány jen kusé informace, jak na to?!

Hnala bych to až k soudu světa, kdyby pokladní nekývla hlavou, ať přistoupím k přepážce,
že UŽ jsem na řadě...

.
Soud světa nakonec usoudil, že zamilovanému mládenci mám odpustit,
prý jsem byla taky mladá.
To přehnal.
Ale budiž.
Hlavně, že už mám tu zatracenou složenku vyplněnou dobře.
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jan | 26. října 2011 v 8:23 | Reagovat

Tos me zase po ranu rozesmala. Ty mas pribeh i o placeni slozenky. Muj pribeh o tomtez by vypadal asi takto. Byl jsem na poste se slozenkou. Nechapu, proc to nemohlo jit pres internetbanking. Tecka :-)

2 niternice | Web | 26. října 2011 v 10:16 | Reagovat

Protože Ti tentokrát mateřskou poslali hotově a ne na účet... ;-)

3 panta | 26. října 2011 v 10:39 | Reagovat

Krasný srdcervoucí příběh o lásce a nenávisti. Ba ne, opět krásně napsané, slohová práce, opět jednička s hvězdičkou.

4 Jan | 26. října 2011 v 12:38 | Reagovat

Meli by si precist tenhle clanek. To by ti to radsi priste poslali v bankovkach v obalce, nebo radsi rovnou dovezli, kdyz by videli, jake ti zpusobili patalie a slamastiku :-)

5 niternice | Web | 26. října 2011 v 13:11 | Reagovat

Mně by to stačilo na ten oučet, abych mohla platit po netu... A nezdržoval mě kdejakej zamilovanej romantik, co se vyznává radši po staru... :-? :-)

6 Kiki | 28. října 2011 v 8:20 | Reagovat

:))) je to hezky a nerikej,ze se ti to nelibilo.. co ten mladik psal,je to  asi jedno z  vyznani lasky..a  pamatujes, jak si o nich psala, kolik si jich mela? Tahle  holka  si je taky  zaslouzi:))a zamilovanost je krasna.Nejlepsi:) a  tvuj pribeh  na  poste  taky:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.