Co je nakonec zázrak?

3. září 2011 v 13:03 |  Pojednání
(Modlitba za Elenku)
.
Pane…
Ty dávno víš, co bude.
Víš, co uděláš.
A já se toho bojím.
Jen prosím, ať to nebolí.


Co je nakonec zázrak?
Přišla jsem na to, že je marné očekávat obrovské věci, o kterých se bude dlouho mluvit, a které budou šokovat a nutit nás řvát "hurá!"
Zázraky bývají nenápadné, ale o to je jich víc. Jen se stačí správně dívat.

My čekali takový zázrak, že doktoři řeknou: Vaše Elenka se uzdravila bez naší pomoci!
A oni zatím řekli: Vaše Elenka je zatím silnější, než její těžká nemoc. A my pro ni můžeme teď něco udělat.
V každé té větě je zázrak. Jenže my ho pro svá velká očekávání neviděli, a byli jsme zklamaní.

Dávno vím, že člověk nemá od ničeho čekat příliš. Právě aby nebyl zklamaný. Že se máme radovat z maličkostí. Nechtít moc. Být rádi za to, co máme.
Takže bych si neměla stěžovat, jak na tom Elenka je, že má těžkou vadu na srdci; ale radovat se z toho, že na tom je tak, že jí vada neomezuje a lékaři mají možnost, jak jí pomoct. To opravdu není málo.

Naše přirozenost chce víc a všechno lepší a nejlepší.
Nejsme pokorní, nedíváme se na věci z lepších stran, nespokojíme se s málem. Většinou. Obzvlášť, když jde o dítě, o život.


A zatím před našimi zraky,
probíhají zázraky…

Pokud za zázrak někdo chce zaplatit, pak nám nejspíš neprospěje.
Jeden slovenský léčitel si nechává platit předem, dva tisíce si nechá poslat na účet a potom na Vás
Působí na dálku, stačí mu k tomu Vaše fotka, kterou mu pošlete na telefon…
Na svých stránkách má plno zázračných příběhů, které vypráví jeho uzdravení.
Sám prý prožil, jako malý kluk, obrovský zázrak. Zemřel a na svém vlastním pohřbu, když pozůstalí nesli jeho rakev k hrobu, náhle ožil, otevřel zevnitř víko a posadil se. A od té doby v sobě vnímá ten dar, léčit a uzdravovat. Prý tak splácí Bohu své zmrtvýchvstání.
Kolik lidí tomu příběhu už uvěřilo! A peníze poslalo! Ten pán si žije dobře…
Ale ne zázrakem.

My byli naštěstí poučeni, tak víme, že opravdu dobrý léčitel nepotřebuje reklamu a nebere žádné závratné částky. Nebere totiž nic. Jen to, co mu sami dáte.
Už najít takového dobrého léčitele je malý zázrak. Ale ani takový zázraky nesvede. Kdeco uzdraví, ovšem jen to, co být uzdraveno má… To ostatní je odkázáno na péči lékařů své doby. Středověk by neumožnil naší Elence ani narodit se. Moje máma si myslí, že bychom my, ani Elenka, neměli aspoň takové trápení.
.
Já si to nemyslím a považuju za zázrak, že žije. Že dostala šanci. Že kilu a půl těžkému tělíčku doktoři operovali srdce a úspěšně. A pak ještě několikrát. Možná za sto, dvěstě let, by teď, ve dvou letech života, byla Elen už zdravá. Že by to šlo. Dnes, s dnešními možnostmi a vyspělostí kardiologie, její srdce spravit nejde. Prostě ne. Nikdy. Má ho trvale těžce poškozené. Celou jednu polovinu menší, než druhou, plno zúženích a nedorostlé, deformované chlopně… Od nich těžkou plicní hypertenci, která jí už momentálně ohrožuje na životě. Budou ji ještě tento měsíc operovat po páté.
Je zázrak, že žije. A bude zázrak, když bude žít. Když to teď tak píšu…
A to mi vlastně nakonec úplně stačí.

Jen, aby to tak dopadlo. Opravdu nechci víc. Jen takový malý, nenápadný zázrak
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Adinka | 3. září 2011 v 23:56 | Reagovat

Janinko... Je nás mraky co vám držíme pěsti, doufáme v nejlepší výsledek a obdivujeme Tvůj úžasný a obdivuhodně statečný přístup k tomu všemu. Moc vám přeju, aby vám i štěstí přálo a aby všechny ty nervy a strachy byly vykoupený radostí a úlevou, že všecko dobře dopadlo :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.