6. 9. 2011

6. září 2011 v 9:59 |  DNES
Včera jsem nakonec stěhovala nábytek po celém bytě, jak se do toho člověk dá,
tak neví, kdy přestat. Problém byl v tom, že jsem pořád nebyla spokojená, takže
se škatulata poněkud protáhla.
Pavouků jsem nakonec vymetla přibližně tolik, kolik jsem jich viděla ve snu, a tak
si myslím, že to tak mělo být.
Jak?
Abych se zablokovanou krční páteří, což se mi stalo už před pár dny při protahování se,
a velmi, velmi unavená, tady takhle bláznila.
Do toho tady pobíhala Elenka a kočka, a ani jedna nevěděla, kam se vrtnout, abych je
v příští minutě nezazdila skříní, případně sedačkou.

Lilo ze mě, nervy jsem měla na pochodu, a optimální uspořádání nábytku v bytě ani
v dohledu.
V tom mi zavolala kamarádka.
Prý je šíleně vytočená.

"Po dlouhý době jsem se jen tak namátkou podívala na líbimseti.cz a tam je to samej
zoufalec!"

Chvíli jsem nevěděla, která bije. Ne, že bych nepochopila (nebo spíš nepamatovala si), že
jde o seznamovací server, ale hned tak na rychlo přehodit z mateřských starostí a vcítit se
do "neštěstí" Lindy, mi chvíli trvalo.
Vlastně se nepovedlo do teď...

"Tvoje starosti bych fakt chtěla mít!" Reagovala jsem, ale ona mi začala vysvětlovat,
že chtěla jen mrknout, jaký je momentálně výběr, pokud jde o muže, a začala mi číst
jejich popis sebe sama. Co tam o sobě jako říkají.

"Jsem trochu ulítlý, píše a přitom je samá kérka a piercing. Takže je hodně ulítlej!
Nebo: Jsem obyčejný kluk, co miluje hady a pavouky - hlavně, že je obyčejnej!
A nebo tohle: Miluju život a všechny lidičky, co nezkazí žádnou legraci... No to je debil!
Lidičky, prej! Co ten zažil? Navíc vypadá, jak prvňák!"

Linda se rozčilovala, že kluci na té seznamce nejsou sami sebou, že si kolikrát protiřečí,
a že to jsou jednoduše zoufalci.
Ujistila jsem ji, že tohle není ten výběr, z něhož si musí vybírat.
Tohle je právě ta sorta, co se sama vytřídila, z které si vybírat nemá.
A taky jsem si najednou připadala stará. Nejmíň, jako její matka.
Jak jsem cítila, že tyhle starosti jsou mi už tak
vzdálené. Tyhle krásné starosti... - No! Koho napadne, že tohle jsou krásné starosti?
Jedině matku.

Až budu babičkou, tak se mi třeba budou zdát mé dnešní starosti krásné.
V potu tváře tahat těžkou sedačku a šoupat skříněmi po bytě a hledat optimální uspořádání.
Do toho mít na paměti, že Elenka musí mít dost prostoru na hraní. A my se musíme vejít ke stolu.
A tak dál. Nervy, jenom nervy.
Až budu stařenka, tak Elenka bude maminkou a bude nervózně šoupat nábytkem a já jí budu
ujišťovat, že má krásné starosti, a sama si doma stýskat, že mám v bytě tolik místa, tolik zbytečného místa...

A na šoupání nábytkem už nebudu mít sílu. Už dnes mi připadá, že ji nemám,
přestože mám, i přes bolavou krční páteř, i přes nevyspalost.
Pořád si říkám, že to (se mnou do budoucna) bude snad lepší, a vůbec mě nenapadne, že to bude horší :)

To mi připomnělo mou sestru. Té je třicet a když slavila narozeniny, říkala mi:

"To je hrozný, před deseti lety bych přísahala, že ve třiceti budu mít dávno muže a děti, že to je jasný.
A ono se od těch mých dvaceti skoro nic nezměnilo..."

A pak se ptala: "Kdy už ten život začne?"

Kdy začíná život? Pro někoho až dětmi, pro jiného dětmi končí...
Asi podle toho, kdo na které straně barikády stojíme :)
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Májuš | Web | 6. září 2011 v 10:09 | Reagovat

jej, to nezávidím.. nemám ráda stěhování nábytku.. ;D

2 Martin | 6. září 2011 v 12:29 | Reagovat

Jo jo. O stehovani mi ani nemluv. Ale uvaha tvoji sestry je zajimava. Kdy uz ten zivot zacne? :-)

3 Adlik | 6. září 2011 v 15:02 | Reagovat

Se obávám že život začal už dávno... A je lajdáctví, akorát nevim čí, že jsme na to nebyli upozorněni, nevim kým :-?  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.