27. 9. 2011

27. září 2011 v 6:30 |  Dnes - jednorázovky
Dnes věnováno pravidelným čtenářům.
Zjistila jsem následující: Stella už nemá rýmu; nepšíká a neteče jí z nosu do klávesnice počítače v herně.
Znamená to, že nemá alergii na chemikálie a čisticí prostředky, jak mi tvrdila, když jsem se zpočátku bála, aby nenakazila Elenku, což se zřejmě stalo.
Je to lhářka! Sedmnáctiletá. Přestože u nich je považována za devatenáctku...
.
Dál.
Že všechny matky, respektive jejich potomky, tady na tom oddělení v noci budí na kontrolu a léky atd.
Takže žádná se nevyspí a žádná to nehrotí, žádná tady neudělala scénu, jako já.
.
Hlas k tomu říká: "Prostě jsi opět dělala krávu, jako loni. Měla´s i tuhle povídku nazvat Jak jsem dělala krávu, žádný cesty Páně. I když ano, jsou nevyzpytatelné; nečekal jsem, že do toho půjdeš znovu..."
.
Elenka už nekašle, uzdravila se a doktoři jsou nadšeni. Už smíme na chodbu. A jíst s ostatními dětmi.
Dnes tam přišla sestra a říkala nějakému klukovi: "Na, změř si teplotu, když odpoledne jsi měl skoro osmatřicet..."
.
Teprve jsem si všimla, že kluk chrchlá a smrká. Elenka nesměla z pokoje, natož bez roušky! Celá rozčilená jsem běžela za sestrou, že jí to vytmavím. S Elenkou v náručí jí povídám:
.
"Ten kluk tam, on je nemocnej?!"
"Ne..."
"Dyť kašle a smrká!"
"Jo? Tak běžte radši do pokoje..."
"Tak my jdem..."
"Takhle strašně jí to nandala."
Ale to jenom proto, abych už dál nedělala krávu!
.
Jenže Jak jsem NEdělala krávu, se myslím stejně dá nazvat jediná má epizoda z celého pobytu zde.
A to, když dnes po obědě přišly nějaké dámy hrát dětem divadlo. Hledaly dobrovolníky z "hlediště", co by jim sehráli babku a dědka.
Nevzala jsem to, ale ani jsem je v duchu nekritizovala, jak jsou trapné, když tam hopsají a zapojují do svých infantilních her i dospělé.
I když se mi tyhle myšlenky draly na jazyk, zaháněla jsem je a dokonce se usmívala, abych nepůsobila jako nějaká nafučená lejdy, co je něco víc, než "loutkoherečky v nemocnici".
.
Hlas mi na to řekl: "Ty jsi víc! Ony jenom hrajou, kdežto ty tím svým divadlem žiješ."
.
Úplně nevím, jestli to myslel jako lichotku nebo posměch, a radši se po tom nepídím. Já se tady totiž nepídím už vůbec po ničem. Jenom tady těch pár souvislostí mi prostě neuniklo...
.
"A ještě přidej k dobru, jak jsi blbá. No, s tou polívkou!" Strká do mě hlas, abych si vzpomněla, jak za mnou byla dietní sestra ptát se, jestli Elenka jí polévky. Neslané jí jistě ani nechutnají, a navíc to zřejmě nesvědčí jejímu pitnému režimu, co prý myslím. Odvětila jsem, že skutečně polévky nejí a souhlasila, aby jí je na tác s obědy už nedávali.
Až potom mi došlo, že Elenka vlastně nejí ani ty jejich obědy - že je jim já a polévky mi - když si je přisolím, docela šmakujou.
.
"Takže podtrženo sečteno, jsi trubka, ale aspoň máš o čem psát. Jako třeba o tý známý, cos ji tady potkala a divila ses, že neví, že tady s Elenkou ležíš, když toho máš plnej blog. Ona ho nečte?! Jak je to vůbec možný! Hvězdo..."
.
"Hej, to stačí, už jsem jim toho napsala dost, tak už zmlkni."
*

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veronika | 27. září 2011 v 8:52 | Reagovat

To je super, že je Elenka už úplně fit :-)

2 Martin | 27. září 2011 v 9:01 | Reagovat

Jako tvů pravidelný čtenář zjišťuju, že hvězda tvé povídky "hlas", není jen hvězdou povídky, ale tvou nedílnou součástí. Je jako džin, kterého jsi v nouzi vypustila a teď se ho neumíš zbavit. Ale dobře že tak, zdá se, že má víc rozumu než ty. Takže spolu budete silnější dvojka:-)

3 niternice | Web | 27. září 2011 v 9:54 | Reagovat

Jo, je to super, snad ji tu zase někdo nenakazí. A hlas je někdo mezi nebem a zemí, spojka a mé druhé já, co stojí nohama na zemi a nic ho nerozhází - jen zvratky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.