13. 9. 2011

13. září 2011 v 7:00 |  DNES
Byla nás navštívit, zas jako každý den, Kiki se svým přítelem.
Když odcházeli, resp. odešli, našla jsem na své posteli její mobil. Tedy, I-phone.

A jak situaci řešit? To se ode mě bohužel nedovíte. Dovíte se akorát, jak ji nevyřešit :)

Já totiž s tím jejím aparátem neumím. Ale to mi prozatím nijak nevadilo. Mně vadilo, že si nemůžu
ujasnit, kdo by mohl znát číslo na toho jejího Dana.

Snad náš společný kamarád? Vytočila jsem ho ze svého telefonu, ale on to nebral...
Byla jsem v koncích...

V tom začal ten Kiki scifi foun zvonit. Spíš vrnět.
Dan volá!
Jenže kde se to přijímá? Jak to vzít?!
Nepovedlo se, zavěsil. Nedovolal se...

A mně se mezitím podařilo dostat do kontaktů a vyhledat babičku.
A vytočit její číslo. Ona Dana nezná, natož aby znala jeho číslo, ale o to mi samozřejmě už nešlo.
Nechtěla jsem jí volat, jenže nešlo s tím nic dělat.

Naštěstí právě vběhla do dveří Kiki a hovor s babičkou za včasu típla.

"Já mu to neuměla vzít."
"To je v pohodě."
"Když ty máš ten bezdotykovej telefon..."
"Dotykovej!" Opravila mě.

Musela jsem se smát. Já nedokážu ovládat dotykovej, tak jak bych si poradila s bezdotykovým...
To by byl teprve scifi foun!
Existuje vůbec takovej? :)

Kamarád mi asi za hodinu volal, co jsem potřebovala.
Už jsem si nemohla vzpomenout. Ani na to, že bych mu volala.

"No, v pět jsi volala!" Připomněl mi.
"Jo todleto! Chtěla jsem číslo na Dana."
"Proč?"
"Kiki u mě nechala mobil."
"Tak´s mu měla zavolat z něj... To tě nenapadlo, že ne?" Odhadl mě správně.
"I kdyby napadlo, tak bych to neuměla... Na tom bezdotykovym." Řekla jsem to zas.
Pak jsem vyslechla smích
a nakonec větu: "Tohle mi nikdo neuvěří."

.
Sama dumám, jak je možný, že mě někdy nenapadne řešení, které se snad samo nabízí.
Možná samo, ale asi někomu jinýmu... :)

***
Stále můžete sledovat, jak pokračuje moje nová nemocniční povídka Cesty Páně...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.