12. 9. 2011

12. září 2011 v 6:30 |  Dnes - jednorázovky
Dopoledne do našeho nemocničního pokojíku vešla tlustá uklízečka, že prý potřebuje vytřít.
Znám, jak se to šmudlá, hlavně aby byla mokrá podlaha, proto jsem jí uhýbala jen s nechutí.
A přesně, jak jsem předpokládala, jednou vodou na čisto... Projela to tady, boty objela, židli taky,
krabici s hračkami taky, i láhev s vodou vedle mé postele. Přece se s ní nebude zvedat.

Dobře dělá, žádné zdržování, jen ať už je pryč - ta ženská neskutečně smrdí!
Potem. Přišla jsem si k sestře vyprosit, aby odemkla okno (protože tady jsou na zámek),
a půl hodiny jsem se ten smrad snažila odvětrat.

Ale koše nevynesla. Elenka kakala do pleny a tu já pak vyhodila do koše v koupelně.
Už včera.
Od té doby se tam line smrádek z koše a nikdo to neřeší :)

Já už to považovala za neúnosné, tak jsem celý pytel, jímž byl ten koš vystlaný, vzala
a zavázaný odnesla na druhý konec chodby. Do nejvzdálenějšího koše. V dětské herně.

Přišly za námi moje máma a ségra, a když si tam hrály s Elenkou, cítily to...

"Neni ta Elenka pokakaná?" Napadlo jednu z nich, ale já hned vysvětlila, že to JIM tady takhle páchne koš...

"No prosim tě... To jsou čuňata..."

***

Odpoledne přišla zpocená uklízečka zas. Takže větrám a píšu Vám to všechno...

Když spala, (Elenka, ne uklízečka), začala jsem sepisovat pokračování - volné pokračování, loňského Tichého měsíce.
Můžete ho číst hned; co napíšu, hned sem dám. Jen název ještě nemám definitivní, protože ten vzniká (u mě) až nakonec.
Pracovní je Cesty Páně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.