1. 9. 2011

1. září 2011 v 14:09 |  Dnes - jednorázovky
Dneska nemám moc času, ani energie psát.
.
Mám doma tchyni. Přijela za Elenkou, která má jít na operaci, tak aby ji ještě předtím viděla.
A nám uvařila oběd. Zdravý oběd, ona je expertka přes zdravou výživu.
Na což si nelze stěžovat, já se radši stravuju zdravě, než "staročesky".

Přivezla nějaké koření ze soji a "bramborovou sůl". Prý je to směs nejrůznějších bylin
a hodí se na kořenění snad úplně všeho. A je to zdravá sůl.
.
Včera jsem na její přivítanou pekla kuře na žampionech a neosolila jsem ho vůbec.
Zapomněla jsem.

Nejdřív tvrdila, že stejně nerada solí, že bez soli je to zdravější, ale já si teda byla tajně
svou porci dosolit v kuchyni.
Ona zřejmě taky, s tím, že si přilije omáčku. Já taky použila tenhle důvod, proč se i s talířem
vzdálím. I Zdeněk nakonec potřeboval víc omáčky...

A pak se vytasila s tou bramborovou solí. Slíbila jsem, že ji budu používat, ta sůl je takové moje
prokletí. Elenka ji navíc vůbec nesmí...

Večer budu své tchyni prodlužovat řasy. Doufám, že se mi dílo podaří, a bude mít krásná očka,
zatímco já si u ní udělám "očko".

Zdeněk se to chce taky naučit - ne dělat si očka u tchyně, ale prodlužovat dámám řasy.
Prý, aby mě mohl zastoupit. Tak se bude dívat, a uvidí se, jak bude šikovný. Jestli ano a skutečně
se to naučí, udělá si velké očko u mě.

A já už mám hlad, už myslím jen na ta mastná očka v polévce, která z pod rukou jeho máti
voní z kuchyně a nutí mě smýšlet o tchyni jen dobře... :)

***

Volala jsem, jako správná matka hysterka, opět do Motola, aby výměnu chlopní naší Elenky
znovu a znovu zvážili, že je v pohodě, tak se nám pořád nezdá, že by operace nemohla počkat.
Zároveň dost spoléhám na zázrak, protože lékaři se vyjádřili jednoznačně - samo se to nespraví,
otálet je krajně nevhodné. Ale od května ji neviděli, a tak mi vyjdou vstříc a termín operace posunou tak,
aby se na Elen stihli ještě podívat. A znova zvážit tenhle zásadní a nevratný krok, při němž se může něco
stát...

To totiž říkali - že cokoliv se může stát.
Tak já bych prosila vyšší mocnosti o jeden zázrak...

A hlavou se mi, při pojídání očkové polévky od tchyně, honí otázka, jak přivolat zázrak.
Jestli stačí přát si ho, prosit o něj, myslet na něj, chtít ho, doufat v něj, a dávat mu čas
oddalováním operace. Kolik času vůbec takový zázrak potřebuje? Jsou vůbec o zázracích nějaké
studie?

"Zkus Bibli." Ozval se posměšným tónem můj vnitřní hlas.
"Jasně... Chápu."
"Ty nechápeš vůbec nic, ani kde se vzala ta očka v té polévce."
"To máš pravdu... Tak kde?"
"Tchyně je tam dala..."

.
Bohužel můj vnitřní hlas neví víc, než já, ale zachovává si chladnou hlavu a potřebný nadhled,
kterým mi usnadňuje chvíle, kdy se v tom zas pěkně plácám...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jan | 1. září 2011 v 17:12 | Reagovat

Taky na to budu myslet. Na privolani zazraku. At vsechno dobre dopadne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.