Odvěký boj žen

27. srpna 2011 v 10:00 |  Pojednání - archivní články na různá témata
Lepila jsem ségře řasy (protože to já teď dělám a baví mě to),
a když jsem si chystala propriety (tohle slovo mimochodem kamarád Martin neuznává za slovo, ale existuje!),
- dostanu se k tomu, co chci vlastně říct? :)

tak mi přes kufřík s těmi proprietami přeběhla Sára (kočka).
Ona kudy chodí, tam pouští chlupy a Martin se smál, že Kristýnce nalepím ty kočičí chlupy,
místo řas.

Řasy se před samotnou aplikací musí přichytit na pevnou podložku a já si pomohla lepicí páskou,
kterou jsem si z kufříku vyndala.

"To je budeš lepit timhle?" Zeptal se Martin při pohledu na lepenku a my vyprskly smíchy.
Poslala jsem ho radši domů. Chlapi tomu nerozumí.

Chlapi vůbec nerozumí té ženské marnivosti, dělat se krásnějšími, než jsou.

"Vždyť máš svý řasy/nehty/vlasy/prsa, tak proč umělý?" Ptají se nás.

A i když tisíckrát řeknou, že mají rádi přirozenost a nelíbíme se jim vylepšené víc, než své,
stejně neposlechnem a jdem do toho.

My se totiž nechcem líbit jenom jim.
My se potřebujem líbit taky jiným ženám!
Je to závod.

Chcem, aby záviděly. Aby pukly vzteky!
Aby na nás obdivně zíraly s otevřenou pusou a chtěly vypadat taky tak.
Je to odvěký boj o tu nejkrásnější.

Kterou neoznačí muži, ale ženy! A ne slovy chvály a uznání.
Ale pomluvou :)


My se sestrami vždycky dáme na to, jestli nám nový účes nebo třeba šaty chválí muži, anebo spíš ženy.
Podle toho krásně poznáme, jak na tom jsme.
Když kluci řeknou, že předtím to bylo lepší, tak bylo.
Když to řeknou holky, tak je to lepší teď.

Zkusila jsem, jaké to je, pochválit upřímně něco hezkého hezké holce,
která nebyla zrovna moje kamarádka.
Nejdřív jsem měla husí kůži, ale když jsem to udělala, tak přišla úleva a dobrý pocit.
Má to něco do sebe. A ona to jistě ocení.
I když se možná půjde spíš převlíct, protože se vyděsí,
že vypadá šíleně :)

Takže taky způsob... ;)

Když krásná žena potká na ulici, či kdekoliv jinde, jinou krásnou ženu, tak vítězí ta,
na kterou ta druhá víc kouká.
Znamená to totiž, že je zaujatá a svou sokyni studuje a hodnotí, co má lepšího, než ona.
Co na ní je...

Dá se to ošálit a tu krásnější zmást. Jednoduše (no, spíš těžce), si studium jejího dokonalého obličeje prostě
odříct a dělat, že nás nezaujala vůbec. Nevíme o ní. Proč bychom taky měly?
A jsme nejkrásnější :)

Zdeněk mi říkal, že když ke mě na řasy přijde nějaká krásná holka, radši jí rychle
pošle pryč, abych jí ty řasy třeba nespálila nebo jí nějak jinak neznetvořila.
Ale to se nemusí bát (ani slečny).

Dokážu se ovládat :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin | 27. srpna 2011 v 12:08 | Reagovat

Tak to jsi vystihla. Utraceni za zbytecne zkraslovani je vyhradne zensky boj. Kdyby zadna zena nepouzivala tyhle umele atrapy (prsni implantaty, nehty, rasy, vlasy) tak by se mezi nimi stejne soutezilo a drive, nebo pozdeji by s tim stejne nejaka prisla a spustila by tim lavinu zenske jesitnosti a zavisti a zacaly by silet vsechny. Je to marny, ale uznavam, ze my muzi mezi sebou taky soutezime. O lepsi auto, hodinky, mobil, krasnejsi zenu atd.
Je to marny :)

2 Adlik | 4. září 2011 v 9:29 | Reagovat

Pochvala pomluvou - úžasně výstižný :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.