Kdoví V

28. srpna 2011 v 9:00 |  Seriály
Kdepak jsme to skončili?
Jo! U venkovských lásek...

Příběh té dívky, dnes už vdovy, který jsem Vám nastínila, není zdaleka v českých vsích
ojedinělý. Je poměrně časté, že zanedbané vesnické slečny si vydržuje bohatý "statkář".


Včera jsme seděli v Boleslavi v hospodě, kam jsme zašli na oběd a tam seděl stařec
a jeho slečna. Mladá dívka se zarostlým podpažím a nemoderními šaty v délce pod kolena.
Vyvezl svou mladičkou milenku na oběd?

"Opalovala ses?"
"Jo." Pípla a rozepnula si pár horních knoflíčků u šatů, aby dědulovi ukázala barevné rozdíly
na své pokožce.
"A mažeš se něčim?"
"Jo." Pípla zas a páprda na ni mlsně zíral, zřejmě už se těšil do chalupy... :)

Zdeněk mi potom v autě cestou do Prahy vyprávěl, že u nich na chalupě, ve východočeské vesnici,
žil nějaký pomatenec, který se "miloval" s krávou.

"Zandal jí zadní kopyta k sobě do holin, aby mu neutekla a dobře držela." Líčil mi pobaveně.
"Tak to je strašný!" Byla moje reakce.
"Snad je strašný, že to vůbec dělal s krávou... Než že jí měl v holinách." Zasmál se a pak jsme
se ještě chvíli podivovali nad podobnými případy, které známe z doslechu.

Tak tedy: Se slepicí, se psem, s kozou, s ovcí...
Všechno na vesnici.

Ale v anonymitě měst se zase dějou jiná zvěrstva, kolikrát ta nejhorší.
A nikdo o nich neví. A už vůbec nejsou k smíchu. Jestli ty vesnické bizarnosti tedy jsou...

Ale pryč od zvráceností...


Lidi na vesnici mají blízko k přírodě, nebojí se klíšťat, ani hadů nebo včel
a už vůbec ne pavouků. Klidně takového osminožce zmáčknou mezi prsty,
aby ho usmrtili, když jim třeba leze v lese po košíku plném hub (ve kterých se
stoprocentně vyznají).

A nepřijde jim ani nutné, umýt si po takové akci ruce.

Je to příroda...

Kdyby je uštkla zmije, umí si poradit. Stejně, jako ránu po bodnutí hmyzem umí ztišit
tak, že nesvědí, nepálí... Třeba tak, že místo třou krystalovým cukrem smíchaným s octem...
Funguje to.

Víc, než kde jinde se tady vyznají v bylinách, v koření, v prospěšných věcech z přírody s příznivými účinky
pro naše tělo. Pro duši ne, ve zdravém těle je zdravý duch, hotovo.

Proto kolikrát nejsou tolik vzdělaní, jak by mohli být, kdyby svého ducha nezanedbávali.
K čemu na poli cizí jazyk? K čemu v rybářské loďce účetnictví?
Ale...

Králíky umí stáhnout z kůže, holoubatům zakroutit krkem, husu podříznout, prase zabít
a jitrnice zašpejlovat, koťata utopit...

Oheň rozdělat, dřevo naštípat, ovoce očesat a kompoty nadělat, včetně marmelád a moštů...
Sever podle stromu poznají, i čas podle stínu...
Dovednosti pro nás, měšťany, pozoruhodné, ovšem kuriozní a nepotřebné.

Když chcem jelito, zajdem si ho koupit do Billy, případně jinam, když chcem vědět,
kde je sever... Vlastně mě nenapadá, kdy a proč by nás tohle zajímalo :)

Věci našeho světa, takové ty takzvaně povrchní, jako krášlicí kúry, a jiné příjemné
procedury, vnímají lidé venkovští jako malichernosti a mají nás za marnotratné a marnivé.

K čemu gelové nehty při kydání hnoje (nebo při rejpání se v záhoncích, ať nejsem hned extrémní)?
Kdo ocení perfektní sestřih na samotě u lesa?
Tam záleží na jiných věcech.
I peníze se investují jinam, než do krásy a módy...
Užitečněji, nabízí se říct. Ale musím se krásných měšťanek zastat; co člověka těší,
je mu taky k užitku. Každý má svá měřítka nastavena s ohledem na okolnosti, na své okolnosti.

Oni se od nás můžou učit zacházet s technikou, s počítačem, s internetem, pokud mají signál...
My od nich pozitivním účinkům darů přírody. Když to dáme dohromady, budeme dál.
Ale my to dohromady nedáme a půle cesty nikam nevede.

Zvyk, tradice, nátura... Já bych nebyla dobrou ženou Tondovi a Elenka nebude dobrou ženou
Fandovi. Protože dneska nesbírá pivní zátky a on se za dvacet let nebude chodit potit do fitka a holit si hruď,
protože ho to ani nenapadne.

Ale to už jsou předsudky.
No a třeba ty nám jsou všem společné. Ať jsme odkud jsme, jsme přece jenom lidi...


Lid venkovský se obává pomluvy sousedů - co by si o nás pomyslili?
A lid městský zase toho, že si jich sousedi ani nevšimnou...
Třeba i ve smyslu, že budou sami.

Ráda bych řekla, že sousedům jsou jejich vesničtí spoluobčané jedno, ale neni to pravda.
Vidí si až do talíře a rádi.
Takže komu záleží na mínění sousedů, musí se mít na pozoru.

Ve městě vás nikdo neřeší, protože vás nezná a nic o vás neví.
Proto si (na sociálních sítích) vytváříme své umělé vesnice, kde své talíře rádi vystavujeme...

Z toho vyplývá, že venkovani se svými zvyky a pojetím života jsou blíž přírodě a tudíž žijí přirozeněji.
Takže je přirozenější kydat hnůj, než nosit gelové nehty,
orat pole, než sedět v kanclu a koukat do počítače,
tančit na louce v kouři buřtů za svitu měsíce, než v barevném kouři na diskotéce v záři reflektorů,
jet domů z hospody na kole, než autem,
pro jitrničky jít k řezníkovi, než do Billy,
drbat sousedy se sousedy před krámem u kapličky, než nechávat nahlížet do svých talířů přátele na Facebooku.
A být sám. I když, koneckonců, všichni jsme sami.
Ale uprostřed přírody tak nějak míň...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.