Kdoví IV aneb Jinej svět

25. srpna 2011 v 7:35 |  Seriály - když to bylo na dýl... (archivní články)
"Ako achna!" Ozývalo se vesnicí, kterou právě procházela bláznivá Máňa.

Takhle si vykračovala denodenně, jen tak, bezcílně pochodovala obcí a zvedala při tom sukni.

A volala: "Ako achna!"

Tenhle obrázek si pamatuju z dětských let, kdy jsme na ni se sestou užasle zíraly,
zatímco naši zdejší kamarádi na ní neshledávali nic zvláštního. Znali ji tak. Byli na ni zvyklí.

To, co křičela, znělo jako nadávka, podle tónu, jakým klela, ale říkala jen: Jako kachna!
Nevím proč, nikdo to nevěděl. Asi se tak cítila.

Dneska v chalupě po ní žije mladá rodina. Asi nějací příbuzní, protože mluví Slovensky.
Když se nad tím teď zamyslím, tak Máňa možná Slovensky vůbec nemluvila. Spíš měla svou specifickou řeč,
kdy vynechávala první písmena slov :)

Vzpomínám si, že jsme si na ni hrály. Jen já se ségrou, s dětmi ne.
.
V tomhle panoptiku žili i jiní bláznivci, třeba starej pán, co nosil svetr na knoflíky, a to
i v létě, i v zimě, pořád. Ať bylo jakkoliv.

Chodil vesnicí s rukama sepnutýma za zády, díval se do země a něco si mumlal.
Zdravil pozdravem NAZDAR a říkalo se o něm, že je to morous a samotář.

Tím víc mě vždycky lákalo nahlédnout do jeho chalupy. I do hospodářství Máni.
Jak žijou, co dělají, jak se doma chovají?

Máňa měla v oblibě chleba a podmáslí. Vídaly jsme ji "hodovat."

Dlužno podotknout, že jsme to taky zkusily, a dobrý. Prostě fakt dobrý :)

Ona bydlela se svou starou matkou, ta ji někdy při jejích promenádách doprovázela.
A upravovala jí šátek. Když ho Máňa měla.

.
A my hrávaly s venkovskými dětmi u kapličky na schovku a ten nejtlustší strom byla pikola.
Tonda s námi hrál málokdy, byl to sičák, co hru spíš kazil. Třeba se odjel schovat na kole domů
a už nepřijel. A já přitom chtěla, aby přijel...

Tondův bratr, Petr, s námi hrával poctivě. Toho jsem taky milovala.
Vzpomínám si, jak jsem si v Praze na palandě o něm po večerech snila. Jako sedmiletá holka.
Psala jsem si jeho jméno do notýsku a doufala, že jemu se teď stýská, když jsme odjely.

Ale stýskalo se spíš kamarádkám, kluci v tom věku jsou divní. Ať jsou z vesnice nebo z města :)

Dneska maj´oba děti; co říkám oba, všechny ty tehdejší děti maj´dneska už děti.
Viděla jsem je na té louce. Jsou to budoucí kamarádi naší Elenky.
Budou hrát u kapličky na schovku. A ona si bude snít o Fandovi a on o ní ne.

A později on o ní jo, ale ona už ne. Definitivně ne. Aspoň předpokládám.

Ale nevymlouvala bych jí ho, to zas ne. Já si nemyslim, že na venkově se žije hůř.
Možná tam není všechno po ruce a je tam omezený výběr služeb, doktora si vyberete tak ze dvou,
školu ze tří a stejně se dost najezdíte, ale jsou tam věci, co za to možná stojí.
Samozřejmě, jak komu.

Láska by za to stála určitě. Pokud by Fanda neměl rozum a nešel s Elenkou radši do Prahy.
Dělám si srandu.
Ne, nedělám.
Ale jo, dělám.

Já se tý pravdy asi nedoberu :)

Na louce o hasičkém dni hráli ti Kabáti, jak už jsem psala, a zpívali tu známou písničku
Kdoví jestli.
"... Jak pravda vypadá, kdo z vás to ví?"

Ne, že by mě to nějak dostalo, jenom mi přišlo, že se to přesně hodí.
Kdoví proč.
Ale oni si to asi mysleli taky, když si ji k tomu dovádění pouštěli několikrát dokola.


.
Když mi bylo dvanáct, dověděla jsem se, že Tonda se vyspal s mou nejlepší, o rok starší, vesnickou kamarádkou.
Skočili na to fakt brzo.
A já se hrozně divila, že vůbec věděli, jak na to.
Ale jelikož nás bylo v partě víc, co po něčem takovém ještě zdaleka netoužili,
nepřipadala jsem si opožděná.

.
Opožděná ale byla jedna venkovská slečna, která do osmnácti let žila se svými chudými rodiči,
kteří byli tak chudí, že ji nenechali ani ničím vyučit; po povinné školní docházce zůstala doma
a pomáhala s hospodářstvím.
Umíte si představit, jak na tom byla? Já ani ne...

Jenže si ji vyhlédl jeden starý vdovec a dal za ni jejím rodičům peníze. Vzal si ji a odvedl do své chalupy
v jiné vsi.
A tak ta osmnáctka, co nepoznala nic, než jejich statek, byla teď vdaná paní...

A to se vším všudy. Stařec byl jistě ještě při chuti, když byl při chuti se ženit s takhle mladou holkou...
V ložnici ji zřejmě všemu naučil, vařit už uměla, dojit taky... Děti z toho svazku naštěstí nevzešly,
starý pán zemřel snad po dvou, třech letech od svatby.

A mladá vdova teď v chalupě po něm žije sama. Už je to pár let a pořád je sama.
Nikdo s ní nemluvil, aby mi řek´, co ona je vůbec zač, jak se vyjadřuje, co si myslí
a jestli vůbec ví, že za tou loukou, co za ní teče ta řeka a stojí ten les, je ještě i jinej
svět, než ten, kterej vidí...


Jsi jen jednoduchá a voníš vesnicí, nic tě nerozhází, jsi dívka tajně snící...
Víš, ty jsi z jinýho světa, víš...


*

Ale třeba za plotem studuje dálkově vejšku a jednou všechny překvapí.
I když, to asi ne.
To se spíš znova "dobře" vdá. A jednou bude chodit vesnicí a řvát AKO ACHNA!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.