23. 8. 2011

23. srpna 2011 v 7:00 |  Dnes - jednorázovky
Dnes stručný přehled čerstvých událostí z mého života..
.
Moje sestra Zuzka ukončila "krabičkovou dietu" a přihlásila se do kurzů vaření.
.
V zimě s mým milým oslavíme třetí rok společného života. "To je tak málo, viď. Na to, že už máme dvouletou dceru..." Zasnila jsem se.
"To je tak málo na to, jak už tě mám dost!" Reagoval Zdeněk.
.
Strejda přijel na chalupu se svým ptákem. Má papouška. Když nám opeřenec řekl AHOJ, Elenka užasle zírala.
Tuhle větu si někdy říkám i já, když nevím, ke které pravdě se přiklonit. (dnešní Zpovědnice)
.
Zdeněk vynadal chlebu. Chtěl ho vyhodit do koše, ale netrefil se. Zeptal se krajíčku: Musíš mi to ztěžovat?
.
Sestra Kiki chtěla nacouvat autem k našim do garáže, jenže to nějak nevybrala a urvala si přední nárazník. Respektive ho odchlípla. Sloupek plotu se jí dostal mezi nárazník a předek auta. (Jako její sestra pochopitelně neumím to místo líp popsat). Cihlový sloupek. Žádná štíhlá tyč. Nemohla tudíž ani tam, ani zpět. Leda tak vystoupit a sloupek cihlu po cihle rozebrat... Rozhodla se raději vyhledat pomoc souseda. Společně pak zavzpomínali i na mé karamboly - já ho v minulosti taky párkrát vyhledala...
.
Otevřela jsem si krabicové mléko, které už večer otevřel Zdeněk, akorát z druhé strany. Teď si ho naléváme každý z toho svého otvoru...
.
Chtěla jsem slavit své jednatřicáté narozeniny, ale došly mi síly těsně před odchodem do hospody. Horší by bylo, kdyby mi došly před hospodou. Anebo třeba před postelí. Což se vlastně stalo... Přesto jsem v ní spala, takže bod bez pointy.
.
Otevřela se skříňka, a když jsem ji zavřela, otevřela se zas.
"Co to děláš!" Obořila jsem se na ni. Ale jinak Zdeňkovy manýry nechytám; úklidu se dál vyhýbám, zbytečně se nevysiluju. Cedule, kterou jsem dostala od sestry k narozkám mluví za vše:
Zde bylo uklizeno. Minulý týden. Bohužel jste to zmeškali.
.
Dostala jsem od Zdeňka zubní kartáček. Ne k narozeninám, ale proto, že už bylo potřeba nám je vyměnit za nové. Koupil nám oběma stejné. Chytře. Tak jsem si pracně na ten svůj vyryla své jméno. A ještě vyryla pár jiných poznávacích znaků zepředu, kdyby se mi ho nechtělo otáčet a hledat to jméno. Když jsem to Zdeňkovi ukázala, ukázal on mně, že ten můj kartáček má červený pruh uprostřed, zatímco ten jeho bílý. Ještě, že neřekl, že jeho kartáček je bílý a můj červený...

Doma nám věčně vyhrává Dáda Patrasová - Elenka ji miluje, takže ty její songy člověku sakra lezou krkem. Jenže taky do hlavy, takže si je chtě nechtě notuje, aniž by chtěl. Po jedné domácí hádce, kdy jsem byla vážně, ale vážně hodně naštvaná, jsem žehlila, a místo, abych snovala plán pomsty, případně v duchu nadávala, hlavou mi znělo:
Ví se o slepici, že má pod čepicí...
Možná proto nám to nemluvení spolu vydrželo zas jen hodinu.

Nechce se ti hádat?
Pomůže ti Dáda...

A chce se ti dadat?
Tak jí běž vynadat.
Protože její písničky
zní i v noci. Všecičky...
:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.