20. 8. 2011

20. srpna 2011 v 9:14 |  DNES
Včera jsem měla štěstí. Našla jsem v trávě pětilístek.
Ale začnu pěkně od začátku...

Čistili nám kolem domu, a v nejbližším okolí, silnice. To tu vždycky stojí cedule,
že zde od sedmi do čtrnácti neparkovat. Už mi jednou auto odtáhli, protože
jsem si tý cedule nevšimla.

Podezírám souseda, že ji schválně natočil tak, aby se mi tohle stalo...
My spolu totiž zápolíme. O parkovací místo.
Je tady takový jedno výhodnější, než ty ostatní, a to tím, že je první v ulici, takže člověk
nemusí složitě zaparkovávat mezi auta; prostě tam najede a je to.

A pak je tu ještě jedno neoficiální parkovací místo, kde se dá pohodlně přečkat ten
nečas, který nám všem čištění silnic způsobuje.

A já se sousedem vždycky o tohle náhradní místečko bojuju, když probíhá čištění,
a když ne, svádíme každodenní bitvu o to místo na silnici, jak už jsem psala.

A já ho tentokrát převezla. Stála jsem si pěkně na tom "našem" místečku, já! a pak jsem
odjela na nákup. A během tý hodiny mi tam stoupnul!
Ale já si všimla možná dřív, než on, té varovné cedule o čištění, které proběhne příštího dne,
a tak jsem nevěšela hlavu a hurá za barák na trávník, kde to přečkám. Resp. mý auto...

A on, aby se neukázal jako posera, nechal na tý ulici toho svýho prďolu stát až do poslední
chvíle, aby si to místo pořádně užil, když už mi ho jednou zatrouf´ (takhle já tomu úkonu říkám).
No a ráno v sedm tady jezdil a hledal, kam s tím.

Zatroufnul parkovací (placený!) místo souseda! Ten byl sice na dovolený, ale klidně mu to můžu
potom nahlásit... Znám se s nim. Takže ať si na mě dá pozor! :)

Ale to už jsem zase někde jinde...
Když jsem se vracela z úspěšného přesunu svého auta, a vítězoslavně vykračovala naší ulicí,
šla mi naproti naše číča.

Zašla jsem za ní na trávník a tam se to stalo. Pětilístek!
A hned mě napadlo, že ho vydloubnu i s kořenem a zasadim do květináče, ať nám roste doma.
Ať Elence přinese štěstí při operaci, která se rychle blíží...

Běžela jsem domů pro lopatku, Zdenda se divil, kam se tak ženu, ale já jen vyjekla:
Speciální mise!

A s lopatou vyběhla zas ven, kde u jetele čekalo tele - tedy Sára. Ta kočka naše. Jen se to rýmovalo :)

Pro jistotu jsem si pětilístek pojistila, nechala jsem u něj ležet papír, což bylo vzhledem k našim
pořádkumilovným sousedům v důchodovém věku taky docela riskantní.
Ale ještě že jsem to udělala, Sára tam samozřejmě nehlídala... Vyběhla hned za mnou.

A měla jsem kliku podruhé. Nikdo papír neuklidil. Na mě by spíš sedělo, že by tam za tu chvíli už nebyl.
A druhá klika, v tom jediném trsu jelelíčku byl nejen ten pětilístek, ale i dva čtyřlístky!
Tak hurá s nimi do truhlíku a Elence na okno.

Zdeněk se smál, ale prej je to hezký... A Martin, ten můj věrný kamarád, řekl, že ho to nepřekvapuje.
"Tohle se na tebe přesně hodí... Ani mě to nepřekvapuje."

"Je tam i žížala!" Prozradila jsem mu radostně.
"Jak řikám, nepřekvapuje mě to..." Odpověděl.

No, takže nám teď doma roste štěstí. To jsem Vám dneska chtěla říct :)


Včera jsem stihla jen přidat článek Kdoví (Pojednání) o venkovských dětech,
k nimž se ještě brzy vrátím.


Tak hezký víkend.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.