Viděla jsem pravěkého ještěra

7. července 2011 v 14:16 |  Zpovědnice
Slíbila jsem Vám ty záblesky minulosti...

Nebudete tomu ale věřit, to Vám říkám rovnou :)

Ovšem, jak to vysvětlit? Samozřejmě, že kdo chce, vysvětlí všechno...
Kolikrát i nevysvětlitelné! No, posuďte sami...

Tak tedy... Je to už spoustu let, jela jsem na chalupu, sama - takže nemám bohužel svědka, no a když jsem sjela z dálnice,
a mířila na Benešov, všimla jsem si, že po levé straně, nad protihlukovou bariérou, cosi letí...

Podívala jsem se pořádně a nemohla uvěřit svým očím. Ještěr.
Ano, ten prehistorický pták... Opravdu.

Já hloupá tehdy jela dál, takže nemám víc materiálu k vyprávění, natož třeba fotodokumentaci.
Ale to člověku dojde až později, respektive pozdě, že mohl zastavit a přijít věci na kloub.

Vysvětlení podle sestry Zuzky: Někdo pouštěl draka.
Pokud to rovnou nebyla ta samolepka ve tvaru ptáka, aby do toho skla nelítali...
Ale jsem snad blbá, abych si spletla draka s ještěrem - s živým ptákem, co mává křídly? Natož s dvojrozměrnou malůvkou?!
Vysvětlení podle Zuzky: Ano... :)

*
Druhá story, to už je taky pár let, se odehrála rovněž cestou autem; projížděly jsme s Kiki
(my mámě na tyhle úkazy kliku) městečkem Lišov a tam se odehrával všední denní ruch,
ulice plné lidí, aut... Jenže najednou se tam, ze dveří domu, vynořil někdo, kdo tam evidentně nepatřil.
Nepatřil do dneška. Byl ve staré uniformě, měl snad i šavli... Vypadal jako voják z první světové války.
Minimálně.
Vyšel z těch dveří, šel kus po ulici mezi současníky (našimi) a pak vzal za kliku nějakých vrat a zmizel za nimi.

Obě jsme zkoprněly - já si to nemohla, coby řidička, dovolit na dýl, než padla na semaforu zelená,
ale obě jsme se shodly, že ten člověk nebyl z dnešního světa a na okamžik se před námi (tedy napravo od nás),
otevřely dveře minulosti...

Vysvětlení podle Zuzky: Někdo šel na maškarní.
Ale bylo po poledni, byl jediný "v masce" v celém městě a za těmi vraty, starými, kam vešel,
byl nejspíš nějaký dvůr pokaděný od slepic - kdepak bál!
Vysvětlení podle Zuzky: V tom případě jste rozhodně viděli minulost! :)
*

A je tu další příběh. Jela jsem takhle s Kiki silnicí druhé třídy mezi poli, když v tom se snesla mlha,
že nebylo vidět snad na deset metrů. Musela jsem jet krokem. V tom před námi se z té mlhy vynořil
stařičký autobus. Hodně starý, takový ten zakulacený, nevím, jak se mu říkalo. Byl plný lidí, ale ta
atmosféra se nám najednou nějak nezdála. Předjela jsem ho; zdálo se, že si o to říká, a ten řidič
- to člověk nevěděl, jestli ten chlap žije nebo žil kdysi...

Obě jsme z podivného zážitku měly zvláštní pocit. Nemusím ani dodávat, že jakmile jsme autobus
předjely, zmizel za námi v mlze a pak se hned vyčasilo... :)

Vysvětlení podle Zuzky: Tyhle autobusy pořád jezdí, obzvlášť tam v tý prdeli.
Ale co ta mlha? Zvláštní atmosféra? Divní lidé uvnitř a prapodivný šofér?
Zuzka dodává: Oni si o vás nejspíš mysleli totéž, jestli jste na ně čuměli jak na zjevení...
*

A nemyslete, mám ještě další historku. Tentokrát přízraky...
Po setmění (opět na chalupě - tam je to fakt magický) jsem vyšla ven, abych zavolala domů. V chalupě není signál.
Dívala jsem se na spoře osvětlenou vesnici, a jelikož to můj Zdeněk nebral, chvíli jsem
čekala, že to zkusím znova.
Mezitím jsem se zaposlouchala do cvrkotu cvrčků a zpěvu nočních ptáků.
V tom jsem ale zahlédla cosi - ne, kohosi! v dáli u kapličky.

Šel podél plotu - tmavá postava, trochu se krčil, zdálo se mi.
Pak se zastavil a jako by na něco čekal. Srdce se mi rozbušilo vzrušením.
Přikrčila jsem se k babiččině záhonu, aby mě náhodou neviděl, a rozhodla jsem se
tentokrát vytrvat a přijít záhadě na zoubek.

Tmavá postava se zase otočila a podél plotu odcházela zpátky, odkud přišla.
A jak se mi ztratila z dohledu, vracela se hned zas ke kostelíku. Straší?!

Trochu si ten přízrak pokazil temnou atmosféru, když pronesl:

"No kde kurva jsi? Snad jsme se jasně domluvili, ne?!"

Strach ze mě opadl a klidně jsem se zase zvedla, stejně mi začal zvonit telefon.
Bylo po všem. Tentokrát jsem možná nic tak zvláštního neviděla :)

Zuzka: Tak hlavně, žes stála celej večer v předzahrádce a dělala sádrovýho trpaslíka, aby si tě soused nevšiml...
*

Poslední příběh je, oproti očekávání, taky z téhle oblasti. Ale jsou v něm spíš záblesky z pohádkové říše, než z minulosti.

Je to už hodně let, co se moje maminka a moje nejmladší sestra byly projít na chalupě po hrázích.
Mezi rybníky, které spadají do chráněné krajinné oblasti Třeboňsko.
Šly a šly a najednou, kde se vzal, tu se vzal, proti nim stojí zelený mužík...

Abych to nedramatizovala, tak prostě šel proti nim, a před nimi se zastavil.

Tmavě zelený oděv a vodnický vzhled, což jim došlo až zpětně.

Ne, že byl zelený - to, že to byl zřejmě vodník.

Zeptal se prý: "Dobrý den, prosim vás pěkně, je tohle ta chráněná krajinná oblast Třeboňsko?"
Když mu to potvrdily, poděkoval a šel dál.

Najednou ale máma s Kiki uslyšely žbluňknutí, a když se otočily, nebyl tam!
Co jiného člověka napadne, než vykřiknout VODNÍK!!!
U nás v rodině se od té doby věří, že vodníci prostě jsou :)

Zuzka připomíná: Až na mě; nevim, jak by musel vypadat a co udělat, aby mě jen napadlo,
že to byl vodník...

Abych to uvedla na pravdou míru, sestra Zuzka a bratr Tom, jsou dva nudní suchaři,
co si na všechno potřebují sáhnout, než řeknou, že to existuje,
takže na nadpřirozené bytosti a zjevení pochopitelně nevěří.

A nikdy neviděli přízrak, ani někoho, kdo tady po té Zemi chodil před mnoha lety, anebo by vůbec chodit neměl
(viz třeba ten vodnickej panáček).
Natož okřídleného praještěra! - Do pravěku totiž nevidí ani Kiki.
Takovou výsadu mám zřejmě jen já :)
*

Zuzka a Tom svorně dodávají, že moje starosti by chtěli mít...

NEDÁM! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin | 7. července 2011 v 16:04 | Reagovat

Dovolil bych si, vyjadrit se ke zlute casti tveho dnesniho prispevku. Ono kdyz Kiki vidi nekoho, kdo na sobe nema letosni, nebo v nejhorsim lonskej znackovej model ze znameho butiku, tak je to pro ni vzdy pohled do minulosti. Castokrat by rekla, ze do obdobi prvni svetovy valky :-D

2 niternice | 7. července 2011 v 16:20 | Reagovat

Tak tohle mě nenapadlo, pobavilo :-) Dobrej postřeh!

3 Kiki | 15. října 2011 v 10:10 | Reagovat

:-D   no to urcite!  Nahodou, ja  si na  toho vojaka  moc dobre  pamatuju!!:) Janicka  vidi do praveku mozna, ale  ja  vidim nadprirozeno bozske!:)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.