6. 7. 2011

6. července 2011 v 21:38 |  Dnes - jednorázovky
Na pár dní jsem zpět z nejhezčích míst v Čechách (za které považuju ty Jižní),

takže opět troška psaní.

Téma týdne Blogu.cz se mi zrovna hodilo, jak se říká, do krámu.
Druhá tvář - a jak jsem se ocitla v rozpacích v článku Tak, i tak (Zpovědnice).

Moje sestra Kiki mi cestou z chalupy do Prahy povídá:
"Tady to zbytečně kopou, jen aby měli něco ze státní kasy.
Ale víc se o tom bavit nechci. Já tyhle témata nemůžu rozebírat, víš..."

Došlo mi, že si není jistá v kramflecích a to, co řekla původně na adresu "zbytečné stavby",
zřejmě slyšela od táty, když tudy spolu jeli minule.


Kiki se jednou svěřila svému nejlepšímu kamarádovi, že se někdy obává mluvit ve společnosti.
Prý aby se neprovalilo, že je úplně blbá.

To nás rozesmálo - její nejlepší přítel si tuhle perlu naštěstí nenechal pro sebe. Což ona zatím neví,
kdyby četla blog své sestry, věděla by... :)

Mně ta její věta ale nějakou dobu ležela v hlavě a nemohla jsem jinak, než uznat, že její
rozhodnutí, k některým tématům se v určité společnosti raději nevyjadřovat, když si nevěří,
je vlastně docela moudré.

Já znám a znala jsem mnoho takových, co skutečně neměli co říct, ale mluvili a mluví pořád.
A o všem. Ani je nenapadne mlčet, protože je ani nenapadne, že do něčeho holt nevidí...

Měla jsem kdysi jednu takovou kolegyni, která byla zvláštní případ. Aby zakryla, že něco neví,
opakovala dokonce známé pravdy, jen aby něco říkala a působila při tom chytře.

Někdo nám vysvětloval pravidla hlavolamu ze sirek slovy: "Jednou sirkou pohnete a vzniknou čtyři čtverce."

A ona řekla: "Jo, jasně, no to já chápu. To je úplně jasný... Prostě pohnu ňákou sirkou a bude to..."

Možná to byl od ní taktický tah, protože mě v tu chvíli úplně vyřadila z dumání nad sirkami,
já dumala nad ní a ona pak, s mnoha nápovědami, pohnula ňákou sirkou a bylo to :)

Takže Kiki, vůbec se nestyď, že se Tvé moudré tajemství provalilo - sice se podle snáře mělo provalit nějaké mé
(zdálo se mi o kašli), ale na to třeba ještě dojde.
Třeba se ukáže, že se tady směle vyjadřuju pořád k něčemu, a přitom jsem úplně blbá ;)


***

Dnes si připomínáme výročí upálení Mistra Jana, jedné z mých oblíbených historických postav.
Pro nás dneska až neskutečně vzdálená realita minulosti.

Zítra Vám prozradím, jak jsem přišla na to, že minulost se někdy se současností prolíná!
A nemyslím to obrazně; nehlásám tady senzační upoutávky, abyste se zítra dočetli, že se nám
snad připomíná naše vlastní minulost v některých situacích...

To sice opravdu dělá, ale jsou zároveň situace, kdy jako zábleskem můžeme pozorovat
děj dávno, dávno minulý...

Dobrou noc ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.