2. 7. 2011

2. července 2011 v 11:33 |  DNES
Zdravím Vás opět po pár dnech.

Byla jsem na návštěvě u tchýně.

Nic neříkejte.

Řeknu já...

Zmínila jsem se jí, že držím dietu, protože jsem zase pěkně nakynula.
Ona vysypala na mísu mandle v čokoládě a pobídla mě: "Vezmi si!"

"Kdepak, to já nemůžu..."
"Ale to jsou mandle!"
"Jenže v čokoládě!" Na to já.
"Kdepak! To jsou jen mandle."
"Vážně?" Váhala jsem.
"No vážně. Jen mandle. Vem si."

Zraky všech u stolu, celé Zdeňkovy rodiny, na mě spočinuly a já si tedy vzala - abych ukázala, že jí důvěřuju,
ač mi bylo jasné, že to nejsou JEN mandle.

"Mami, jsou v čokoládě." Upozornila až potom mou tchýni její dcera.
"Opravdu? To jsem nevěděla." Řekla ona a dál se o mandlích nemluvilo.

K večeři jsem dostala zeleninový karbanátek a brambory sypané "pórkem".

"Jíš pórek?" Zeptala se mě, když jídlo chystala.
"Ano, ten mám ráda." Na to já.

"Trochu to štípe, skoro jako cibule." Namítla jsem během jídla.
"To je podobný, víš."

Když jsem měla dojezeno, slyšela jsem, jak říká tchánovi: "Ještě, že jsem tady měla ty brambory s cibulí od holky..."

Výborně, sežrala jsem talíř cibule. Zdeněk se může těšit na dobrou noc...

Ráno viděla, že snídám křupavé knekebroty. Vytáhla ze špajzky taky jedny a křupala se mnou.
Prý je má taky ráda.
Večer jsem si svůj balíček vzala znova, že lehce povečeřim.

"Máš to jak kámen ztvrdlý." Upozornila mě.
"To se musí vždycky dobře zabalit, jinak to rychle tvrdne.
Já si od tebe jeden dala a málem jsem si vylomila zub. Takže dobrou chuť a bacha na zuby."

Ještě, že si ten zub nevylomila, to bych tomu dala :)


Domů jsme dostali misku borůvek, které pro jistotu pocukrovala. Prý jsou takhle lepší.


Usoudila jsem, že mám holt typickou tchýni a už chápu, proč všechny ty vtípky o nich...
Na první pohled se tváří mírumilovně, jsou milé, usměvavé, ale člověk se nesmí dát zmást - pořád jsou to tchýně! :)

***

Chystám se na slavnosti Prahy, konečně něco takového v našem městě,
pořád čtu jen o tom, co se koná jinde...
Už jsem se málem stěhovala.

Mimochodem, byt v Dejvicích máme v prodeji. Respektive, má ho v nabídce jedna realitka.
Dali jsme jí na to do konce září. Pokoušíme osud. Když najdou kupce, jdem odtud.
Když ne, zůstáváme.

Bylo tu už několik potenciálních zájemců na prohlídce a já se vždycky bála, že řeknou ANO... :)

Třeba jeden pán s paní, už si tady plánovali, jak to předělají.
Vůbec se mi to nelíbilo.
Nebyli normální.

Minule ten chlápek, co ochutnával vodu z kohoutku, jestli není cítit potrubím,
taky nebyl ok.

A ta ženská, co se nám tu posadila a začala si stěžovat, že nemůže najít ten pravý byt,
kde by vykřikla: To je ono!, se mi taky nějak nezdála.
Jsem ráda, že to nevykřikla u nás.

Posledně zabralo, když jsem dodala, že byt prodáváme i s kočkou. Má tam prkno přivázané
k okenní mříži, kudy courá sem tam, je na to zvyklá X let...

Příště zkusím, kdyby to nezabralo, že prodáváme i s děckem. Případně rovnou s námi.
To by si, myslím, každej rozmyslel.

No, přece si nenecháme zkazit léto nějakým stěhováním a hledáním domku...

***

Chci jezdit po vejletech, co nejvíc času strávit na chalupě u Třeboně, odkud vyrážíme
tradičně do Krumlova, na Hlubokou, na Červenou Lhotu, do Chlumu, na Rožmberk, a do
Lomnice, kde se kdysi dávno potuloval Jan Žižka a v hrachovině u cesty tady číhal na zbohatlé
Rožmberky, které přepadával... To byly časy!

Ne jako dneska, když vám doma lidi ochutnávaj i vodu, a tchýně kujou pykle...
Vždyť i Slavnosti Prahy oslavují hlavně minulost.
Aspoň, že současným pivem!

Jdu na něj a budu taky trochu oslavovat svou minulost - kdy jsem žádnou tchyni neměla,
a hned dalším lokem si hořce připomenu, že domácí voda mi dřív sloužila jen k mytí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adlik | 2. července 2011 v 23:02 | Reagovat

Nó panečku, to je zase vjemů a postřehů hůůůů! ;-)  :-?

2 Jane | 3. července 2011 v 10:08 | Reagovat

:-) A zas to na pár dní balim... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.