Zápisky z písku IV

24. června 2011 v 7:51 |  Zápisky z ...
Dneska se k písku dostaneme poněkud oklikou. Nejdřív Vám povím, jak vzniká rituál.
Vy to jistě víte, nebo Vás postup aspoň nepřekvapí, já ale teď byla u toho,
jak taková jedna naše rodinná tradička vznikla a zaujalo mě to :)

Elenka jednoho zimního dne koukala z okna - já ji držela a po chvíli kolem
procházela školka. Některé děti si jí všimly a zamávaly jí. Učitelky je ale
popoháněly, aby se nezastavovaly, a šly dál "mimino nemimino"!

Za pár dní jsme zas koukaly z okna a zase šly ty děti okolo.
Učitelky opět neviděly na situaci nic k zastavení se a hnaly děti, jak stádo, dál.

A takhle znovu a znovu.

Na jaře, to už jsme koukaly z otevřeného okna a učitelky říkaly dětem:
"Ano, vidíme, je tam zas to mimino... Tak mu zamávejte a jdeme, jdeme!"

Všimněte si, že už vzaly Elenku v potaz, zvykly si, že v tomhle místě prostě je něco,
co děti baví.

My se pak nějaký ten týden v okně neukázaly, protože jsme někde lítaly nebo kdoví co,
(nebyla to taktika!) a když jsem pak zase jednou vystrčila Elenku z okna (máme v něm mříž),
aby zamávala dětem, už z dálky si ji děti všimly, když se blížily k našim oknům a volaly:
Je tam! Je tam!

A jejich vychovatelky se radovaly s nimi, že je tady zase "mimino" a že už docela vyrostlo
a nabádaly své svěřence, aby mu pořádně zamávaly.
"Domáváno? Tak se rozlučte a odcházíme!"

Tak děti mávaly znova a Elenka, celá šťastná, taky mávala a já byla ráda, že Elenka
má svůj rituálek - vždycky po obědě se mává dětem.

Taky jsem z počátku netušila, že se z toho stane tradice, ale když už to k tomu spělo,
korunovala jsem ji následujícím způsobem...

Vyšla jsem po obědě s Elenkou ven a za domem jsme si pěkně na ty děti počkaly.
Když se to stádo blížilo, slyšela jsem učitelku, jak volá:

"Děti! Kdo to támhle stojí?!"

A děti křičely: "Miminko!"
"Ale jaký miminko?"
Děti křičely: "Malý! Hezký! ..."
A učitelka je opravila: "Přece to miminko z okna! Přišlo vám naproti! Tak mávejte!"

A děti se rozestavěly okolo Elenky (a mě) a mávaly. Elenka taky mávala a já si připadala jak zajíček v své jamce.
Přála jsem si být v jamce.
Ale Elenka ne, ta se tam cítila jak ryba ve vodě, v obležení dětí. Mávala na všechny strany, jak nějaká hvězda
a děti se mohly umávat.

Učitelky mávaly taky a dokonce Elence jedno dítě po druhém představovaly.


A já si jen říkala, jak je to divný, že tohle jsou ty samý děti, co jí nechtěly na hřišti půjčit kyblíček...


Tam totiž nebyla za to miminko z okna; miminko z okna je v okně nebo venku pod oknem,
a je v roli miminka z okna.
Kdežto miminko na písku je rival, před nímž je nutno hlídat si bábovky! :)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin | 24. června 2011 v 15:33 | Reagovat

To je krasnej ritualek :) Takhle si Elenka nasla celou partu kamaradu :) Rozesmalo me to. Hezkej clanek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.