Chovali by se tam jako prasata!

12. června 2011 v 9:52 |  Pojednání - archivní články na různá témata
Stroj času, ve smyslu, v jakém si ho okamžitě představíme - tedy ne jako prachobyčejné hodinky,
by se mi náramně hodil. Je jisté, že nám všem. Byl by to bez debat vynález všech dob.

Kdyby byl vynalezen. Často jsem si ho představovala a ještě častěji přála.
Ať v podobě prstenu, pláště, či přetáčecích hodinek, nebo bot, či voňavé kytičky,
která by člověka po přičuchnutí odnesla do minulosti.

Já bych tam byla furt. Neustále bych něco ladila a opravovala, a pak bych se vracela
a sledovala, co se změnilo, a jestli je to vůbec lepší...

Jé, já bych měla plné ruce práce, poštelovat tu svou minulost do nějaké koukatelnější
podoby. Dala bych všemu souvislosti, které často chybí, vypointovala bych situace bez point
a zkrášlila svůj životopis.

To by zabralo hodně času, přesto bych v úsilí nepolevila, a hned po nápravě svého minulého ,
bych se vrhla na průzkum do minulosti. Do středověku, který mě, co by historické období, nejvíc láká
k "probádání".

Zajímalo by mě plno věcí, počínaje velkým třeskem (což vím, že se neudálo ve středověku :)),
přes vraždu Václava, až po mládí Jana Žižky,
o kterém se neví vůbec nic. A nejen to! Doba vlády Karla IV., a potom Marie Terezie a Rudolfa II.,
to jsou takové milníky, kde bych se určitě zastavila...

Myslím, že my všichni bychom daleko víc cestovali. Pláštěm do středověku by bylo jistě lukrativnější, než
letecky na Miami...

Ještě, kdyby cestovky poskytly turistům záruky, že budou skutečně pouze za diváky a nemůže se nic stát...

Ale to ony by jistě neposkytovaly, jak je znám. To by si holt lidi museli dát bacha, aby je tam nechytli a neskončili
třeba na pranýři. Holt přizpůsobit se, by bylo nezbytné. Jako když dnes cestujeme do muslimských zemí a zahalíme si
ruce i nohy, abychom nepohoršovali místní občany, tak bychom si na cestu do středověku museli dát ušít příhodný oděv.

Nebo by to dopadlo tak, že by si různí fiškuntálové s tímhle nelámali hlavu a vyzbrojili by se tak, aby měli před každým rytířem v každé minulé době navrch.
A chovali by se tam jako prasata, jak jsou zvyklí ze současnosti, a kdyby došlo na nejhorší, bez váhání by to tam postříleli.

A pak by se doma divili, kolika lidem tím znemožnili narodit se. Možná by ani nakonec sami najednou nebyli...

Vznikaly by různé zmatky, kdy chyběly by matky,
cestovky by vracely zpátky tyhle spratky,
těmi do minulosti a zpět vedoucími vrátky...
*
A nakonec by nám středověk vyhlásil vízovou povinnost a pak úplně a definitivně uzavřel své hranice,
zamknul by ta vrátka, aby jim tam nikdo nemohl, protože tím by je připravoval o budoucnost, no a tu přece
chceme mít všichni...

A tak bychom zaměřili svou pozornost na budoucnost, ale tam by se málokdo z nás odvážil.
A vpustit mezi nás někoho od nich, to už vůbec ne. Co kdyby přišli podivně ozbrojení?
A nebo, co kdyby tam už nikdo nebyl?

To by nějak najednou nemělo nic smysl... Se strojem času.
Mísila by se minulost s budoucností, nikdo by nevěděl, kam vlastně patří, padly by veškeré hranice a dobová tabu, i tradice, a oni tehdy by díky našim návštěvám uspíšili svůj vývoj a předběhli by svou dobu,
a my bychom tím už taky byli někde jinde...
Nebo možná nebyli...

No, ještě, že se to za Rudolfa, v jeho alchimystických dílnách, nepovedlo.
A dneska už se snad o stroj času, kromě hodinářů, nikdo nesnaží.

Tak nám nezbývá, než to snění. Je bezpečnější a dost možná, že nakonec i zajímavější, než cestování časem.
Minimálně nezabere tolik času...

A můžou se tam chovat, jak chtěj.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karel Rakušan | Web | 12. června 2011 v 10:09 | Reagovat

máš krásné a smysluplné zamyšlení. Možná právě proto, že bychom se chovali jako prasata není onen stroj času v naší režii. Tvé zamyšlení velmi úzce souvisí s tím, proč jsme tu a kam směřujeme.
Děkuji za krásnou úvahu.

2 niternice | 12. června 2011 v 10:31 | Reagovat

[1]: A já děkuju za slova chvály, jsem ráda, že jsem vždycky ráda, když moje články kohokoliv potěší nebo jinak pozitivně naladí.
Jen na to, "proč jsme tu a kam směřujeme", pořád nějak nemůžu přijít, furt se jen tak motám kolem... :-)

3 niternice | 12. června 2011 v 10:34 | Reagovat

jsem ráda, že jsem vždycky ráda... Co to zas píšu! :-D  Asi moje nitro chtělo sdělit, že můžu bejt ráda, že jsem ráda :-x  :D

4 Alisa | Web | 12. června 2011 v 10:51 | Reagovat

[1]: V podstate som písala komentár v tom istom duchu, tak sa nebudem opakovať . Už som si tento článok chcela prečítať včera večer, ale zdalo sa mi to na noc príliš filozofické . Mám rada, keď človek medzi toľkými kravinami objaví niečo zmysluplné . :-)

5 Karel Rakušan | Web | 12. června 2011 v 11:37 | Reagovat

V této souvislosti mě napadá ještě jedno krásné biblické srovnání: Židům 10:16  `Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli;(Židům 10:17)  na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu. Jab bychom si na své nepravosti vspoměli my, když si na ně nevspomene on. Jsme přece "děti jednoho Otce"(opět Bible)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.