Prkna proti bleskům

1. června 2011 v 10:12 |  Zpovědnice

V noci byla bouřka. Asi v půl druhé mě vzbudilo hromobití.
Bojím se bouřky; hlavně od té doby, co jsem si přečetla,
že klidně může ze zásuvky vyletět blesk.
Nebo, že by se lidi při bouřce neměli sprchovat...
Ani používat elektické spotřebiče...

A to nejhorší - může přiletět zabiják "kulový blesk"!
Před ním radí schovat se do peřin...
Už ani nevím, kdo to radí, je to prostě známá věc.
Vím to dávno. Možná od dětí ze školy...

Takže bylo potřeba učinit pár opatření. Jednak pustit domů
ustrašenou kočku, která se krčila za oknem.
Za druhé zabránit jí, aby za námi skočila do postele.
Za mnou a za Elenkou, která spinkala vedle mě.
Zdeněk měl noční.

Vždycky proti kočce dávám pod kliku dveří koště. Teda mop.
Ona si totiž umí na tu kliku vyskočit a otevřít si...
Ale mop jí v tom účinně zabrání.

Druhá věc, která je potřeba, přikrýt zásuvky, které míří přímo
na nás. Vedle postele jsou hned dvě! Vyletět jimi blesk, dostanem
to přímo do hlavy. Nejdřív Elenka a pak já. Kdyby jí to proletělo ušima.

Špuntovat uši jí nebudu, ale ty zásuvky je třeba zajistit.
Otázka je, čím...
Prolezla jsem byt a našla rozložený stolek; zatím jsme pro něj nenašli
uplatnění, tak se dneska bude moct předvést.

Je na prkýnka, tak jsem si dvě vypůjčila a postavila je ke zdi. Před zásuvky.

Pak jsem si spokojeně lehla vedle Elenky. Můj kontrolní pohled na zásuvky
odhalil, že jedna je nedokonale
zakrytá, proto jsem musela znova vstát a jít to napravit.
Ták.

Při usínání jsem si představovala, jak ráno přijde Zdeněk a ta
prkýnka budou hořet a on se zeptá, proč to hoří
a já mu vítězoslavně oznámím, že takhle jsme mohly hořet teď my.
Kdybych nebyla duchapřítomná!

Už jsem skoro spala, když jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla
na druhou hrozbu, a to na ten kulový blesk.
Přikryla jsem Elenku až pod bradu. Odkopala se vzápětí.
Je pravda, že bylo dost teplo.
Ale taky je pravda, že tohle jí může zachránit život!

Chvíli jsem na ní peřinu držela, ale když se zdála dost rozčílená
a hrozilo, že se probudí, nechala jsem ji tak.
Přitáhla jsem si svou přikrývku až k čelu a spaly jsme.

Ráno mě vzbudilo klepání na ložnici. Zdeněk!
Rozespalá a celá zpocená jsem se vyhrabala z peřiny
a odstranila mop z pod kliky, aby mohl dál.
Mop ho nepřekvapil, ví, že je to náš pomocník.
Nejen na podlahu tedy, chci říct, že ví, že jím bráníme kočce...

"Miláčku? Proč mám vedle postele ty prkna?"

Koukla jsem na ně. Nehořely.
Zato vypadaly komicky. Ráno to všechno člověk vidí jinak. Když je světlo a bouřka je pryč...

"Sem ten stolek snad dávat nebudeme..."
Řekl, když už jsem se chtěla přiznat k další paranoie. A nahrál mi.

"Nebudeme. Já to chtěla zkusit, ale jak jsem to sem začala nosit, tak jsem
zjistila, že je to tady moc malý..."

"No, tak to prosim tě zas odnes, ať si můžu jít lehnout."

*
Přemýšlela jsem, jestli mě nemohl prokouknout. Ale myslím, že tohle by ho nenapadlo :)
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jan | 1. června 2011 v 14:43 | Reagovat

Hm. Tak ted uz te prokoukl :-) Jsi dobrej straspytel :-)

2 niternice | 1. června 2011 v 21:25 | Reagovat

Člověk musí bejt obezřetnej!

3 Kiki | 15. října 2011 v 14:01 | Reagovat

Ty  si husta! :-D fakt  se  bavim ,ale  chapu to, o tech zastrckach jsem nevedela, aspon jsem ponaucena, to s  tim kulovym bleskem vim,  rikala  to mama,taky se  vzdycky zachumlam:)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.