Mise: Být povrchní (4.díl)

7. června 2011 v 23:38 |  Seriály
Jak už jsem zmínila, Kiki zpříjemnila své sestře mateřskou a objednala ji na prodloužení řas.
Ta v rámci své Mise: Být povrchní, s radostí dárek přijala.

V salónu krásy, kde byla naposledy ... kde zatím nikdy nebyla, se uložila na léhátko.
Rozhodnutá nasát atmosféru, vychutnat si zkrášlující proces a péči druhých,
čekala, co se bude dít.
Kosmetička jí podlepila oči páskou a rozkázala, od té chvíle je neotvírat.
Na hodinu a půl.

Lepidlo proniklo pod pásku hned v první minutě a začalo pálit.
To nic, to vydržíš! To za to stojí! Pro krásu se musí něco vytrpět!
Povzbuzovala se v duchu.

Rozhodla se zaměřit na hlasy za plentou, kde právě probíhala manikůra.

"Chceš tam kamínek?"
"No jasně!"
"Kam ho dáme?"
"To nechám na tobě"
"A co ty vlnky? Jedním tahem nebo dvojitě?"
"Dvě, minule byla jedna, tak ať mám změnu..."
"A kdy letíš do té Ameriky?
"Za tři týdny."
"Tak to ještě přijdeš na nehty, ne? Ať je máš čerstvý!"
"S tím počítám! Hned si mě tam napiš."
"A jak se tam o tebe postará?" (Uniklo kdo)
"Luxusně! Vlastní řidič, víš co..."
"No neke! Tak to abysme ty nehty udělaly stylový, ne?"
"To jako jaký? Hihihi"
"No americký!"
"Jako že sochu svobody? Hihihi"
"Ne, jako že hvězdičky! Hihihi"
"Hihihi, tak platí!"
"Hihihi! Jedna ruka hvězdy a druhá socha, ne? Hihihi!"
"Hihihi! S tebou se nikdy nenudim! Hihihi!"

Sestře na lehátku se zježily chlupy na rukou.
Napadlo ji, že by je tam zřejmě vůbec neměla mít, ale už se stalo.
Jak se může někdo takhle bavit? Já to nechápu! Pusťte mě, ať
se na ty lidi můžu jít podívat! Chci otevřít oči!

Křičela její ztrápená duše.
Raději se proto rozhodla zaměřit na poslech rádia. Disco hity současnosti.
Ach jo. Jak tohle můžou poslouchat? Já bych nemohla s touhle muzikou
trávit celé dny! Pusťte mě, chci to jít přeladit!
Křičela zase v duchu.

Pod hlavou ji tlačil konec stolu, ale to bylo to nejmenší.

Ve zbytku času, který do konce krášlení ještě zbýval, dřív, než kosmetička
konečně řekla: "Hotovo, běžte se podívat!"
teprve svou duši propleskla a vyhnala ji násilím trochu na povrch.
Cítila se najednou příjemně vyrolovaná; jako vytažená roleta, co konečně
pustila dovnitř trochu slunce a hlasité štěbetání rozverných ptáčků,
které neznamená vůbec nic.

Osvěžená matka se zvedla a zamířila k zrcadlu.
To je krása! Opravdu krása! Moc se mi to líbí! Sice mám oči úplně rudé, ale ty řasy
od nich dokonale odvádí pozornost, takže to vůbec nevadí...
Volala její zkrášlená duše.

Vychválená kosmetička ji ještě poučila:
"48 hodin nenamáčet, takže žádné plavání, saunu, mytí vlasů, do páry nechodit..."

Kiki, která na sestru čekala a vezla ji zpátky domů, k tomu říká:
"Vypadá to dobře a myslím, že jí to i prospělo! Cestou zpátky už nečetla tu
starobylou knihu, jako když jsme jeli tam, teď se celou dobu sledovala v zrcátku
a pak se dokonce i fotila! Mám z ní radost!"

Sama kurzistka "Mise: Být povrchní" říká:
"Jsem mile překvapená, jak takové výraznější vylepšení působí na mysl člověka,
ono to fakt funguje!"

Nadšení a lehké, povrchní myšlenky vydržely celých pár hodin.

Když ale večer přijela domů a byla tam sama, přece jenom přišla k sobě
a pod tíhou nahromaděných starostí se dokonce rozplakala. Když si chtěla
utřít oči, vykřikla:

MÁM MOKRÝ ŘASY!

Sauna, pára, bazén... A na obyčejné slzy úplně zapomněla, ta povrchní kosmetička!
Možná proto, že slzy do povrchního světa prostě nepatří.

Zapišme si další pravidlo! :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.