Když Birell stoupá do hlavy...

15. června 2011 v 19:56 |  Pojednání - archivní články na různá témata
Popíjím Birella, který mi pomalu stoupá do hlavy, a tudíž mě opět napadají vzletné myšlenky
hodné filozofa.

Zase lítám vysoko, ve hvězdách, mezi planetami, a na naši Zemi, tu maličkou kuličku, se dívám
z vesmíru.

Na první pohled by se mohlo zdát, že tady, v tom nekonečném, obrovském prostoru,
je jen tma a neděje se nic - že je tu nuda.
Že všechno se odehrává na Zemi. Támhle. Tam jsou lidi, osudy, život, křik, smích, pláč,
láska, nenávist, auta, vlaky, pole, moře, zvířata - teď lev na pláních v Serengeti ulovil pakoně a v Ugandě se narodil
malý Černoušek... Někomu zrovna v akvárku pošla rybka a pan Novák si zrovna koupil své oblíbené noviny,
zatímco řidič kamionu na cestě do Hradce otvírá plechovku nealkoholického piva...

Obvykle se dějou jen obyčejné věci. Jak na Zemi, tak ve vesmíru. Nic mimořádného, ale pořád
se děje NĚCO.

A vždycky se dělo. I tam, i tady... Říká se, že odsud se dá teoreticky podívat zpátky. Někde mezi galaxiemi
to možná je. Ta černá díra, ten vchod do minulosti. A nebo do pekla. To nikdo neví.
A kdo ví, ten už tam zůstal.

Ten vesmír je tolik neprobádaný, až z toho mrazí. Pořád ještě nevíme, jsou-li tam, nebo nejsou...
Ani na Zemi ještě nejsou známy všechny živočišné druhy, a léky na všechny nemoci - ale děláme na tom.
Kdo dělá na černé díře? Nechci znít perverzně...

Jestli jsou nějací ONI, tedy UFONI, tak si to tajemství věků, zázraků a návratů jistě dobře střeží.
Možná mají tam u nich povolání s názvem "Strážce černé díry".

A mezi Měsícem a Marsem, i jinými planetami (to, že my známe jen některé, neznamená, že jsou jen tyhle některé...),
jezdí černé vesmírné taxi, kdoví čím poháněné... Hvězdným prachem?
To, co všechno je u NICH možné, nám mozek nedokáže zprostředkovat pomocí představ. Nestačí na to.
(Doufám, že ani ten Váš... :))


Ale v jedno věřím - ať už to tady, v tom tmavém, blikajícím nekonečnu, funguje jakkoliv.
Mají tu někde hvězdu, možná kometu, s tím ocasem takovým, střapatým, která mění konstelace.

Víte, jak u nás říkáme: Něco se někde (tam nahoře) pohne a stane se zázrak...
(Znáte to, ne? Myslím tu průpovídku, ne zázrak... :))

Tak to se pohne právě tahle hvězda.
Řekla bych, že na ni platí usilovné přání, možná i síla vůle, možná hromadná prosba, myšlenka, modlitba...
Ale někdy se spustí sama od sebe a něco změní.

Pootočí se, možná to trochu zaskřípe, vrzne - to víte, nedělá to často... A všechno je trochu jinak.
Na první pohled stejné, ale v detailech je to znát. Najednou se ozve ten, o kom si sníme,
přijde nabídka, jaká se neodmítá, uzdraví se někdo, u koho se to nečekalo, nebo se vyplní jiné přání.

Moje kamarádka proto záměrně "vysílá" svá přání do vesmíru. Taky ví, že tady něco takového je,
co takhle funguje. A to my, tam u nás, nemáme. Tam máme všechno - víru, naději, zlobu, zášť...
Hudbu a zpěv, poezii a knihy, tanec a víno... Cvrčky, chrousty, nad jejichž nesmrtelností dumáme,
práci, povinnosti, problémy, které mít nechceme, ale o nichž si mnohdy neumíme pomoct.

Proto čekáme a doufáme - my máme tu víru a tu naději... Ale nemáme možnost, nějak jednoduše vzít
za nějakou páku a prostě to otočit. A splnit. To umí tady, ve vesmíru.
Páka je kdesi ve hvězdách, nevíme přesně, co ji spouští, někdo na ni ani nevěří.

Ale kdo věří, jako já, a má tisíce přání, v jejichž splnění doufá, ten se sem někdy takhle, jako já, vymrští a rozhlíží se,
kde by ta otočná hvězda mohla být. Ten Sezam. Ten šém Golemův. Ta páka na všechno.
Teorie, že existuje všechno, co člověka napadne - byť jen v podobě právě toho nápadu, mě povzbuzuje,
nevzdávat to a hledat dál v té tmě...

Když jsem tady ale už moc dlouho a pořád nic, začne mi být zima a smutno - což je horší,
protože tady se v podstatě nic neděje, zatímco na Zemi, na té malé kuličce, tamhle...
Tam zpívají ptáci, rodí se děti, křičí na hřištích, smějí se lidi, kvetou kytky.

Ne věčně. Jako tady je tma a ta hvězda, co ji nemohu najít.
A možná proto bych měla trávit víc času tam u nás, kde to, co je dneska a teď, zítra být nemusí.
Stačí, aby se tady nahoře něco, kdoví proč, pohlo...

A Novák by koukal, že vyšel úplně nový deník a kamioňák by cítil to své nealko - akorát by měl buď pech
a nadýchal by, anebo by to opojení byl pouhý bonus, promile opravdu žádné.

Tohle umí ta hvězda...

Zázraky pochází z vesmíru.



PS: Ale to, že Birell stoupá do hlavy teď mně, to není zázrak - jen jsem nevěděla, že je to nealko...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veru | Web | 15. června 2011 v 20:07 | Reagovat

Reklamy ráda nemám ;) každopádně sama jednu takovou udělám..může ti ale dost přinést... pokud se koukneš na můj blog můžeš se zůčastnit soutěže.. nejen že budeš u mě na blogu mít reklamu ale můžeš to dát i pod téma týdne jelikoš to s tím souvisí :)
Pokud tě reklama něják poškodila, nebo naštvala tak se omlouvám..

2 Panta | 16. června 2011 v 11:22 | Reagovat

jak duchaplné,moc se mi to líbí, takové filosofování třicetiletého mudrce. Krásné

3 niternice | Web | 16. června 2011 v 12:51 | Reagovat

O soutěž zájem nemám, mudrcové nesoutěží! ;-)

4 Martin | 17. června 2011 v 9:34 | Reagovat

Hezká úvaha. Četl jsem ji už včera, ale usnul jsem u toho a probudil se až ráno :-) Vinu nenese tvá úvaha, ale má únava ;-)

5 niternice | Web | 17. června 2011 v 11:14 | Reagovat

[4]: Kdyby ti má úvaha navodila hluboký spánek, nevadilo by mi to, protože to je zdravé! :-)

6 Cirrat za Téma blog | Web | 20. června 2011 v 21:49 | Reagovat

Vítej ve výběru na téma týdne. Ať už ti stoupl do hlavy Birell nebo cokoli jiného, stálo to za to :-) Díky za počtení.

7 niternice | Web | 21. června 2011 v 12:21 | Reagovat

[6]: Já moc děkuji - jelikož je tohle moje první "ocenění", tak jsem na to pyšná ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.