Honit davida

28. června 2011 v 8:40 |  Seriály - když to bylo na dýl... (archivní články)
Další ukázky z knihy Léčitelství devatenáctého století...

Nemoc námořní

Nemoc námořní záleží v tom, že člověk vrhne.
Některý člověk dostává nemoc tu, třebať se plavil v sebe menším zálivu po moři, někdo jí nedostává nikdy, avšak takových lidí je málo.
Nemoc ta je nakažlivá, to jest, spatří-li neb slyší-li zdravý posud člověk jiného na lodi vrhnouti, musí obyčejně také.
- Nejpěknější poslechnutí bývá takhle v noci, když každý na lůžku odpočívá a koráb se začne houpat. Tu začne jeden
honit davida, druhý ho slyší a začne též; jiní slyší ty dva a z dueta se udělá terčeto, kvarteto, quinteto atd.,
až pak unisono ze všech loží ozývá se krkání, nucení a burácení.

Zkusil jsem to, pluje na švédské lodi "Gautaiod". V prostřed lodi byl sál, v kterém se také stolovalo. Po stranách sálu byly malé komůrky a v každé dvě lůžka nad sebou. Komůrkám těm říkají "kóje".
Ve všech kójích pak je slyšeti všecko, co se na lodi děje. A to byl s tím davidem, jehož asi čtyřicet lidí zároveň honilo, přemilostný koncert.
Měl jsem co dělat, abych také barvy nepřiznával.
Proti nemoci námořní není nic platno. Dle mé zkušenosti je nejlépe lehnouti si, cítíme-li, že by se mohla námořní nemoc přiblížiti. Jesti to dobře cítiti, protože se kormoutí žaludek.
Lehne-li však člověk a nechá tělo své kolébati se podle lodi, vydrží obyčejně plavbu.

Že nemoc ta z podráždění nervů přichází, o tom jsem se přesvědčil sám velmi jasně. Když jsem plul ze Švédské země domů, byla notná bouřka a v kójích honil jeden přes druhého davida. Pode mnou ležel Švejda a já jsem se ho ptal, bude-li také nemocný. On mi odpověděl, že jaktěživ neměl nemoci námořní.
I pomyslím si: "Já Čech, nemohl bych tolik vydržet, co ty Švejdo?" - i předsevzal jsem si, že ze vzdoru vrhnouti nebudu, a hle! předržel jsem bouřku, v kteréžto i tři námořníci davida honili a mimo mne a Švejdu všickni pocestní taktéž nemocni byli.

Posunčina

Nemoc tato záleží v tom, že člověk rozličné nepravidelné pohybování, proti své vůli a úplně jsa při sobě, vykonává; na př. škubá rukama, pohrává prsty, stahuje tvář, šklebí se a rozličné dělá posuňky. Dostoupne-li však nemoc výše, bývá nemocý více neb méně pomaten, skáče, běhá, směje se, křičí, rve, kroutí podivně některým údem, křičí po zvířatech.

Ježto posunčina nejčastěji u školních dítek se nachází, musí učitel být pozorný, aby netrestal takové dítě pro nepokoj a nezbednost, když ono stůně. Při této nemoci, je-li mírná, bývá dítě jinak zdrávo a jenom, když je prudká, dýchává tíže, nemá chuti k jídlu a jiné projevuje obtížnosti.

Nemoc tato trvá v průměru šest neb sedm neděl, v kterémž čase nepravidelné ty pohyby poznenáhlu přestávají a konečně přestanou dočista. Někdy pak, avšak zřídka kdy, zůstane neduh ten po celý život, při čemž může býti člověk jinak zdráv.
Děti takové nenuťme k učení; nechť jsou hojně v zdravém vzduchu, dobrou jim dávejme stravu a ať se pilně pohybují, nikoli však až do unavení.

Nejlepší lék proti posunčině je polévání studenou vodou, snese-li je dítě. Buď se leje s hora dítěti na hlavičku z konvice, při čemž dítě ve vaně neb ve škopku sedí, aneb se pouští voda skrz takovou nádobu, jako je tryska na zahradní konvi, aby na dítě jen pršelo.

Já bych měla posunčinu naopak po tom polévání ledovou vodou... :)


Cizí předměty v uchu

... Jednou přišel ke mně chlapec a měl v uchu kulaté zrno písku. Já je dostal je tím ven, že jsem vstrčil pod kamínek železnou tenkou stříštičku a mírným páčením jsem znenáhla kamínek vypáčil.
Kápne-li se dříve olej do ucha, usnadní se vyndání takových věcí velice.
Při vytahování musíme vzít dítě za ucho a hodně je táhnouti nahoru a k sobě. Někdy se podaří vypláknouti cizí věc z ucha, stříkáme-li do něho malou stříkačičkou, při čemž drží nemocný ucho dolů. Vleze-li zvíře do ucha, kápněme na něj olej a ono se zadusí a pak se vyplákne.

Vypláknutí bude zřejmě vypláchnutí. Ovšem přemýšlím, jaké zvíře by se tak do ucha vešlo... :)


Psotník u dětí

... Avšak vydávají ženy i babičky přemnohé úkazy na dětech za psotník, které jím nejsou. Škubá-li dítě ve spaní ručičkou, mají to již za psotník; zakroutí-li očima, je to psotník, ošklíbne-li se trochu, je to psotník, zajikne-li se, myslí také hned ,že to psotník; v Nové Praze, Minn. je jedna baba - která každou dětskou nemoc za psotník vyhlašuje a cibulí, česnekem a zažehnáváním doktoruje; a poněvadž se někdy takové úkazy k jiným, často těžkým nemocem přidávají a dítě na takovou nemoc obyčejně umírá, strká se všecko na psotník, jejž mají lidé pověreční za nějakou neviditelnou bytost, která na děti přichází a je rdousí, tak jako zimnici za nadřirozenou bytost mají...

To Minn. nevím, co znamená, napadlo mě, že "minimálně" - myslím, že to by tak odpovídalo :)

***

Správná odpověď na otázku z minula byla skutečně a)
Já vím, že nikdo nehádal, ale je to škoda - že jste se ostýchali to áčko tipovat :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.