4. 6. 2011

4. června 2011 v 12:33 |  DNES

Připravila jsem pro vás, už včera večer, výňatek z prvorepublivého
domácího doktora, který jsem nazvala Kostižer, což byla jedna z tehdejších nemocí!
Zajímá vás, jaká? :)
Potom přijměte pomyslné kukátko do minulosti, o kterém jsem tady snila včera
a račte nahlédnout... (Pojednání)

Ještě to kukátko časem použijem, nezahazovat! ;)
*

Naši mi dali brambory, co pěstují na chalupě na poli a Zdeňkovi
nepřišlo dobré, skladovat je v igelitce, tak je přesypal do papírové
bedýnky od piv.

Další den jsme jeli na nákup a on ho potom doma vybaloval z tašek
a uklízel.
Když otevřel dveře komory, zaradoval se:

Jé, ty sis tajně koupila Plzničky?

Chvíli jsem čekala, jestli mu to dojde.

Ale to už minule, ne? Ta bedna vypadá, žes ji sem nedala teď...

Nechytil se. Ok.

To jsou brambory, miláčku!

Já jsem vůl!
***
Ale pivo jsem si koupila, včera. Ne tajně, se Zdeňkem, každý jedno
do kelímku, když jsme byli na procházce s naší Elenkou.
Bylo horko, tak jsme dostali chuť...

Potřebovala jsem potom někam jet, takže jsem si poručila nealko.
Když Zdeněk kelímky přinesl, byly k nerozeznání.
Tvrdil mi, že si je jistý, že TOHLE je to moje.


"Určitě ses nespletl?" Zeptala jsem se ho, když jsem dopila.
"Ne, pamatoval jsem si, z který ruky je to pro tebe."
"Tak mi teda vysvětli, proč ho cítim."
"To je blbost, já mám alko a taky ho cítim."

I když mi Zdeněk tvrdil, že nealko pozná podle chuti,
mýlit se je lidské...
Zkrátka jeden z nás měl nealko a cítil ho...
Ale spíš jsem to opravdu byla já. Mě byste opili i rohlíkem :)
***

Včas se štípni kolíkem,
než opijou tě rohlíkem! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.