2. 6. 2011

2. června 2011 v 12:10 |  Dnes - jednorázovky
Dnes jsem od rána dost vystrašená, protože jsem si přečetla, že ten krvácivý průjem, kterým se nakazila už
strašná spousta lidí, by eventuelně mohl být atentát.

Kamarád Martin, který mi volal, abych si poslechla vysílání Českého Rozhlasu o výchově dětí,
poznal v mém hlase, (kterým jsem říkala: No to určitě!), že nejsem ve své kůži.

"Co ti je?"
"Bojim se tý nákazy..."
"Říkali, že když se všechno dobře umyje a tepelně zpracuje, tak by to mělo být OK.
A ty určitě nejíš nic bez umytí, ne?"
"Já nejim nic..."


Nejim, píšu. Napsala jsem článek na téma týdne Blogu.cz "Pohádky" (Hádky a pohádky),
a druhé pojednání na téma Návyky,
které se zakládá na pravdě asi tak, jako to, že já nic nejim :)
*
Pobavilo mě pár hlášek, které se v naší rodině zase řekly - Hlásnice (Rodinné perly)

A teď jedna soukromá perla. Přesně před jedenácti lety jsem se seznámila se svou úplně první láskou.
(Když nepočítám ty školní, platonické.) Bylo to v den, kdy jsem obdržela maturitní výzo a dostala za něj svůj
úplně první mobil. Tedy velice šťastný den.

Slavila jsem ho na suchdolské díze, kde jsem dřív bydlela - na Suchdole, i na té díze, dalo by se říct...
Učila jsem se tam venku, s drinkem v ruce, zacházet s tím podivným aparátem,
když slyším:
To je tvůj telefon?
Řekla jsem ANO, dala číslo a na příštích sedm let byla slečna zadaná.

Později se ten kluk smál, že kdyby věděl, jak se budeme hádat, vypadala by naše první konverzace asi takhle:
To je tvůj telefon?
ANO!
Tak si ho strč do prdele!
:)
***
Dneska jsou z nás nejlepší kamarádi a od té doby věřím na přátelství z lásky (a ne jinak).
(Pokud jste mé pojednání ještě nečetli, pak tohle téma rozebírám v Pojednání:))
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Martin | 2. června 2011 v 21:04 | Reagovat

Jeee, dekuju za hezkou vzpominku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.