Červen 2011

Vzkaz

28. června 2011 v 9:00
Krásný letní den,


Vaše oblíbená autorka opět odjela někam, kde nemá internet, ani čas psát, ALE
je tady pořád co číst...

Nově -
V pojednání o tom, kolik jsme ochotni platit za hlad a tmu, (a že vůbec!),
článek Hlad a tma za tisíce!

A další pokračování úspěšného seriálu, v němž nahlížíme do dávných dob,
kdy bylo největším uměním přežít, jak se zdá... :)
Víte vůbec, co znamenalo honit davida?


Tak čtěte, bavte se
a napište!

***
J.

Honit davida

28. června 2011 v 8:40 Seriály
Další ukázky z knihy Léčitelství devatenáctého století...

Nemoc námořní

Nemoc námořní záleží v tom, že člověk vrhne.
Některý člověk dostává nemoc tu, třebať se plavil v sebe menším zálivu po moři, někdo jí nedostává nikdy, avšak takových lidí je málo.
Nemoc ta je nakažlivá, to jest, spatří-li neb slyší-li zdravý posud člověk jiného na lodi vrhnouti, musí obyčejně také.
- Nejpěknější poslechnutí bývá takhle v noci, když každý na lůžku odpočívá a koráb se začne houpat. Tu začne jeden
honit davida, druhý ho slyší a začne též; jiní slyší ty dva a z dueta se udělá terčeto, kvarteto, quinteto atd.,
až pak unisono ze všech loží ozývá se krkání, nucení a burácení.

Zkusil jsem to, pluje na švédské lodi "Gautaiod". V prostřed lodi byl sál, v kterém se také stolovalo. Po stranách sálu byly malé komůrky a v každé dvě lůžka nad sebou. Komůrkám těm říkají "kóje".
Ve všech kójích pak je slyšeti všecko, co se na lodi děje. A to byl s tím davidem, jehož asi čtyřicet lidí zároveň honilo, přemilostný koncert.
Měl jsem co dělat, abych také barvy nepřiznával.
Proti nemoci námořní není nic platno. Dle mé zkušenosti je nejlépe lehnouti si, cítíme-li, že by se mohla námořní nemoc přiblížiti. Jesti to dobře cítiti, protože se kormoutí žaludek.
Lehne-li však člověk a nechá tělo své kolébati se podle lodi, vydrží obyčejně plavbu.

Že nemoc ta z podráždění nervů přichází, o tom jsem se přesvědčil sám velmi jasně. Když jsem plul ze Švédské země domů, byla notná bouřka a v kójích honil jeden přes druhého davida. Pode mnou ležel Švejda a já jsem se ho ptal, bude-li také nemocný. On mi odpověděl, že jaktěživ neměl nemoci námořní.
I pomyslím si: "Já Čech, nemohl bych tolik vydržet, co ty Švejdo?" - i předsevzal jsem si, že ze vzdoru vrhnouti nebudu, a hle! předržel jsem bouřku, v kteréžto i tři námořníci davida honili a mimo mne a Švejdu všickni pocestní taktéž nemocni byli.

Posunčina

Nemoc tato záleží v tom, že člověk rozličné nepravidelné pohybování, proti své vůli a úplně jsa při sobě, vykonává; na př. škubá rukama, pohrává prsty, stahuje tvář, šklebí se a rozličné dělá posuňky. Dostoupne-li však nemoc výše, bývá nemocý více neb méně pomaten, skáče, běhá, směje se, křičí, rve, kroutí podivně některým údem, křičí po zvířatech.

Ježto posunčina nejčastěji u školních dítek se nachází, musí učitel být pozorný, aby netrestal takové dítě pro nepokoj a nezbednost, když ono stůně. Při této nemoci, je-li mírná, bývá dítě jinak zdrávo a jenom, když je prudká, dýchává tíže, nemá chuti k jídlu a jiné projevuje obtížnosti.

Nemoc tato trvá v průměru šest neb sedm neděl, v kterémž čase nepravidelné ty pohyby poznenáhlu přestávají a konečně přestanou dočista. Někdy pak, avšak zřídka kdy, zůstane neduh ten po celý život, při čemž může býti člověk jinak zdráv.
Děti takové nenuťme k učení; nechť jsou hojně v zdravém vzduchu, dobrou jim dávejme stravu a ať se pilně pohybují, nikoli však až do unavení.

Nejlepší lék proti posunčině je polévání studenou vodou, snese-li je dítě. Buď se leje s hora dítěti na hlavičku z konvice, při čemž dítě ve vaně neb ve škopku sedí, aneb se pouští voda skrz takovou nádobu, jako je tryska na zahradní konvi, aby na dítě jen pršelo.

Já bych měla posunčinu naopak po tom polévání ledovou vodou... :)


Cizí předměty v uchu

... Jednou přišel ke mně chlapec a měl v uchu kulaté zrno písku. Já je dostal je tím ven, že jsem vstrčil pod kamínek železnou tenkou stříštičku a mírným páčením jsem znenáhla kamínek vypáčil.
Kápne-li se dříve olej do ucha, usnadní se vyndání takových věcí velice.
Při vytahování musíme vzít dítě za ucho a hodně je táhnouti nahoru a k sobě. Někdy se podaří vypláknouti cizí věc z ucha, stříkáme-li do něho malou stříkačičkou, při čemž drží nemocný ucho dolů. Vleze-li zvíře do ucha, kápněme na něj olej a ono se zadusí a pak se vyplákne.

Vypláknutí bude zřejmě vypláchnutí. Ovšem přemýšlím, jaké zvíře by se tak do ucha vešlo... :)


Psotník u dětí

... Avšak vydávají ženy i babičky přemnohé úkazy na dětech za psotník, které jím nejsou. Škubá-li dítě ve spaní ručičkou, mají to již za psotník; zakroutí-li očima, je to psotník, ošklíbne-li se trochu, je to psotník, zajikne-li se, myslí také hned ,že to psotník; v Nové Praze, Minn. je jedna baba - která každou dětskou nemoc za psotník vyhlašuje a cibulí, česnekem a zažehnáváním doktoruje; a poněvadž se někdy takové úkazy k jiným, často těžkým nemocem přidávají a dítě na takovou nemoc obyčejně umírá, strká se všecko na psotník, jejž mají lidé pověreční za nějakou neviditelnou bytost, která na děti přichází a je rdousí, tak jako zimnici za nadřirozenou bytost mají...

To Minn. nevím, co znamená, napadlo mě, že "minimálně" - myslím, že to by tak odpovídalo :)

***

Správná odpověď na otázku z minula byla skutečně a)
Já vím, že nikdo nehádal, ale je to škoda - že jste se ostýchali to áčko tipovat :)

Hlad a tma za tisíce!

27. června 2011 v 20:43 Pojednání
Jedna slečna se (už poněkolikáté) rozhodla zatočit s přebytečnými kily a konečně zhubnout.
Vsadila na novinku - krabičkovou dietu, kdy Vám firma rozpočítá kalorie, přichystá odpovídající
množství potravin ve formě obědů, večeří a snídaní, vloží jednotlivé chody do krabiček a přiveze
Vám celodenní stravu až domů.
Případně, chcete-li ušetřit, vyzvednete si ji osobně.

Nejlevnější taková firma sídlí na pražském ruzyňském letišti. Tu ta slečna zvolila.
Přesto je to velmi drahá dieta. Pokud si klient přeje přivézt své jídlo 7x v týdnu,
vyjde ho to na osm tisíc za měsíc.
Šla do toho.

Zmíněná firma nemá o zákaznice nouzi, proto si nová adeptka hubnutí musela přes týden
počkat na své zařazení do programu.

Ale dočkala se a už týden hubne.
Potkala jsem ji a ona mi ukazovala tři malé krabičky v igelitce. V té byl navíc vhozený jogurt
a mandarinka. V jedné krabičce byla snídaně - trojuhelníček sýra; byl tam chudák takový opuštěný.
V druhé troška čočky se zelím - večeře. A ve třetí drobátko rýže s pár kousky masa - čína k obědu.

Zajímalo mě, na co si má ten měkký sýr ráno namazat.
A slečna začala lamentovat, že tam opět chybí chleba.
I zavolala hned do firmy, že minule dostala šest knekebrotů k tomu rannímu sýru
a druhý den je tam zapomněli dát, tak to neřešila,
ale dneska, že už je to podruhý a řešit to bude! A kde že jsou její chlebíčky na ráno?!

Pán ji ale vyvedl z omylu - i z míry. Potažmo mě.
Prý těch šest knekebrotů bylo na dva dny! Kdyby prý četla pravidla, tak to ví.
Včera dostala šest chlebíčků, tedy tři na dnešek...

"Aha. Takhle! Já je vždycky zbouchám všechny a další den nemám nic, tak si musim vzít normální chleba..."
Svěřila se dietářka.
"To ale nesmíte! To vám kaloricky nevychází!"
Upozornil ji bohatý odborník.


"Prej se přežírám!" Řekla mi, když domluvili.
"A to si kolikrát musim vzít bokem ještě zeleninu, abych ten hlad přežila."
Zafňukala a mně jí bylo líto.

Ona platí za hlad!
K nevíře.
*

Můj muž se od svého bratra, který pracuje v psychiatrické léčebně v Bohnicích, dověděl o nové
terapeutické metodě, která je určena nejširší veřejnosti a slouží k sebepoznání.
Spočívá to v tom, že Vás zavřou do tmavé chatky - do tmy. V tom je podstata "léčby".
Jste týden, i dýl, v naprosté tmě a jen sám se sebou.

Někteří absolventi se svěřili, že na konci svého pobytu ve tmě viděli anděly.
Člověk se prý najde, líp se pozná, srovná si všechno v hlavě, a vůbec je to pro duši prý prospěšné.
Pro oči už tolik ne, proto se potom musí nosit sluneční brýle, než si zrak zase přivykne světlu.

Na stránkách pořádající firmy jsou informace o chatkách. Prý klient nesmí
očekávat luxusní vybavení - nepřijel na dovolenou! Chatka je tedy vybavena prostě;
lůžko, meditační koberec, sprcha a lampička, jejímž zhasnutím si sám pacient pobyt zahájí.

Smí ho taky sám kdykoliv přerušit a chatku opustit. Je to na něm.
Ovšem za jeden den tmy si firma (taky bohatá) počítá pětset korun.

Chatka není zvukově izolovaná, ozývají se prý běžné zvuky z vesnice.
To mě zaujalo. A jídlo také žádný Café Imperial, teplá večeře a lehčí snídaně.
Mísa s ovocem je prý k dispozici nonstop.
Jo, a jednou denně na Vás prý zaklepe jakýsi duchovní, kterému se můžete vyzpovídat.
Ale nemusíte.

Platit za tmu. HAHAHA!

*
Nedávno jsme byli s Elenkou z ZOO a až později jsem se dověděla, že tam funguje jakýsi
koutek pro děti, kde smí krmit domácí zvířenu a běhat mezi ní v ohradě...
Jídlo pro králíčky a kozy lze zakoupit v připraveném automatu.

Říkala jsem to mámě, že jsme to měli vědět dřív, protože to by se naší holčičce určitě moc
líbilo, jenže máma mi na to řekla, že ji mám vzít na chalupu a poprosit souseda, jestli
bysme mu směli nakrmit kravku a dát slepicím...

Dobrej nápad.
Ono to vypadá jako něco extra, když to draze nabízí firmy,
ale když TO je hlad, tma a možnost nakrmit zvíře, tak to by se jeden zasmál...

Jak nám blbnou hlavy!
Našponujou cenu a my do toho jdem jak voli na jatka.
Já vážně málem naletěla a šla znovu do ZOO, abych Elence koupila v automatu mrkev pro přežranýho králíka.
Vůbec mě nenapadla ta Skácelovic kravka.

A hladovou slečnu asi vůbec nenapadla prázdná lednička.
A mého nadšeného muže (hodlal mi odjet do tmy), ani nenapadl temný sklep,
kam bych mu sem tam něco přinesla na zub.

Jak je to zadarmo, tak to prostě neni ono :)


***


Věděli jste, že bohatí byznysmeni platí tučné sumy za možnost dřít na farmách?
Je to prý zábavné a čistí to hlavu.

Co to je? :)

27.6.2011

27. června 2011 v 9:24 DNES
Elenka dostala sluneční brýle, v malém provedení - už loni, ale zalíbení v nich našla až letos.
Když jsem si včerejšího rána přispala, hráli si se Zdeňkem na lidi v brýlích. Každý měl svoje...

A odpoledne si je Elenka nasadila zase, když tatínek nebyl doma.
Sama s nimi za mnou přišla. Přišla v nich. Kupodivu si je zvládla dobře nasadit...
A hned, jak jsem řekla, že je krásná, běžela k zrcadlu.

Jenže doma je pořádně nedocení, určitě ani neví, proč jsou tak tmavý.
Napadlo mě, a tak jsem ji postavila do okna, za kterým svítilo sluníčko.

Elenka brýle sundala a vyhodila je ven...
*

Má taky ve zvyku něco vždycky vyndat ze skříňky v koupelně a hodit to do pracího prášku.
Tuhle jsem odtamtud tahala krém, nedávno dokonce mobil, který jsem si na tu skříňku odložila.
Ještě, že mi zavolala máma, a já se tak dopátrala, kde ten telefon mám - šla jsem za melodíí.

No a včera Zdeněk pral, a když bylo dopráno, otevřela jsem víko pračky, a že to pověsim.
Ještě bych měla říct, že jsem postrádala od rána pouzdro na čočky.

Uvidíte, jak to souvisí. Já to viděla vzápětí...

V tom víku, v otvoru pro prášek, chrastilo moje pozdro!

Zdeněk ho nevědomky nabral spolu s práškem z toho pytle, kam ho vhodila Elenka.

Zavolala jsem si ho na kobereček - tedy k pračce, protože mi pouzdro nešlo vyndat
a přitom jsem si neodpustila:

"Příště v těch jejích blbinách nepokračuj!"

Nechápavě na mě zíral. Nevěděl ani, jak se to pouzdro dostalo do pračky, natož že ho tam hodil on.
Když se na něj v tu chvíli svezla dětská vanička z police a dokonala dílo nechtěného, musela jsem se smát.
Aneb jak z táty udělat vola :)

Ale jestli si myslíte, že jsem vyměkla, tak to zas ne. Poslala jsem ho pro brejličky :)


Když odcházel, tak jsem utrousila: "Příště si hrajte nějak normálně..."

:)



***
Zítra odjíždíme z Prahy, takže pokud stihnu něco pro Vás ještě přichystat, bude to tady.
Teď je tady hlavně léto a my už jsme zdraví, tak vyrážíme užívat si ho.

Jo, abych nezapomněla - OROFAR.
Ten slíbený rychlolék.

Zápisky MIX

25. června 2011 v 20:46 Zápisky z ...
Mám pro vás opět několik rad užitných v praxi - ať v autě, frontě nebo v kuchyni...

Když u kasy z nějakého důvodu nechcete, aby se za Vámi tvořila fronta,
stačí vyndavat věci z vozíku dlouho...
A na páse svůj nákup roztahovat...
Občas se rozhlédnout ještě po regálech, občas po páse - zapřemýšlet, jestli je to fakt všechno...

Všimněte si, že ten nebo ta za Vámi brzy začne pošilhávat po jiných pokladnách.

No, ale jak na frontu před Vámi, to Vám neporadim... :)
*

Ale jedna rada by tu byla - pokud máte recept od doktora na lék, který neznáte,
dávejte si dobrý pozor, aby Vám lékárník vydal ten správný lék.

Stalo se jednomu neodbornému lékárníkovi, že se zaměřil jen na první dvě písmena
psaného léčiva a vydal zákaznici něco zcela jiného.
Naštěstí jí dobře známého, a tak řekla: PARALEN???

(Očekávala nějaká antibiotika pro dceru)

Načež lékárník zkoukl znova recept a otráveně řekl: Jo to je todle...

*
A teď pozor, představuji novinku v našich kuchyních! Módní hit!
Jak na rozpité vejce?
Postup:

Dáte vařit vodu v hrnci, a když se vaří, vhodíte do ní vejce...

Tenhle recept vznikl náhodně, když jedna neodbornice usilovala o vejce na tvrdo.
Dumala, jak do té vroucí vody vpravit to vejce a neopařit se při tom.
Tak si odměřila takovou vzdálenost, aby si nespálila ručku a HOP! :)

Rozpité vejce není jen rozbité. Je to, doslovně vyjádřeno, vařené ROZBITO...
Unikátní úkaz, podobně, jako když např. lijete o Vánocích olovo nebo vylíváte vosk do vody...
Tam se potom jedná o ztuhlé VYLITO :)

Nevylučuje se ani možnost věštění z vejce, ale podle mého názoru je pro tento účel lépe použít
vejce rozbité a ze skořápky do vroucí vody vylité - tedy vařené VYLITO. Věštíme prostě z VYLITA.
Ovšem ne za vylita. To je stav, v němž věštění nedoporučuji :)

*
Pokud si nejste předem jisti, jestli na blížící se křižovatce budete potřebovat zahnout vpravo nebo vlevo,
mohla by Vám být nápomocna moje několikaletá studie.

Řidiče láká zvolit nejprůjezdnější cestu. Blíží se ke křižovatce, může si vybrat ze dvou pruhů na semaforech,
oba jsou odbočovací, každý jinam.
Jenže na směr vpravo je kolona, doleva nikdo.

Šup a už jste vlevo, že?
Jste jako já... :)

Jenže ouha, tady platí pomůcka - "NEJSEM ŽÁDNÁ VÝJIMKA! Jsem stejná/ý, jako oni, tak si nebudu hrát na speciál..."

Tahle větička, asi tak třikrát zopakovaná, by Vám mohla pomoct včas spadnout na zem - tedy zařadit se.
Většina chce doprava = asi je to tam lepší. Proto je tam ta kolona! Vede to na nějaké dobré místo, prostě.
/případně do centra/
A tam pravděpodobně potřebujete, nebo ne?
Dyť říkám, že jste jako já :)

***

25. 6. 2011

24. června 2011 v 22:42 DNES
Viděla jsem z okna kominíka, a jelikož jsem pověrčivá, jala jsem se urychleně hledat knoflík,
za který bych se mohla chytit. Pro štěstí.

Nejdřív jsem si ani nebyla jistá, že ten černý mouřenín, co napadá na jednu nohu, je opravdu
ten, koho už dlouho vyhlížím.

"Zdeňku! Je támhle to kominík?" Zavolala jsem na muže do kuchyně.

"Nevim, já jsem v kuchyni." Zavolal zpátky.

"No tak sem pojď!" Na to já.

"Proč tě zajímá kominík? Ach jo..." A přišel.

"Tak co?"

"Jo."

"Dyť kulhá." Oponovala jsem já.

"No a co? Tak nemůže na nohu." Vysvětlil mi.

"Ale kominík to je...?" Ujistila jsem se znovu.

"Je to kulhavej kominík. Ještě něco?" Zeptal se nervózním hlasem, jako by mu něco v kuchyni hořelo.

"Tak rychle knoflík!"

"Nemám. Jdu domejt to nádobí." Odbyl mě Zdeněk a šel hasit.

Celá nešťastná, že snad ten chlápek dřív odpajdá z mého dohledu, než já najdu knoflík, jsem ho
na poslední chvíli našla. Dokonce na sobě. Na své vytahané noční košili mám u krku hned tři!
Tak šup! A už jsem je držela. A stihla jsem to jen tak tak, sazínek byl hnedle ten tam.

"Tak jsem to stihla! Chytla jsem knoflík, dokud jsem toho komeníka viděla. Budu mít štěstí."
"Kulhavý!" Ozvalo se z kuchyně.

Nejdřív jsem rozuměla "kulový" a už se chtěla bránit, že takhle to prostě funguje, takže BUDU,
ale člověk si vždycky (no, většinou), po chvíli přebere, co nerozuměl, takže jsem se začala bránit
předsudku, že mý štěstí bude kulhavý.
A pro všechny případy jsem dodada, že lepší kulhavý, než žádný...

***

Dělala jsem langoše. Pozvala jsem i kamaráda, který je tuze rád.

Jenže, jak to tak bývá, když mám publikum, obzvlášť v kuchyni, jsem nemožná :)

Takže z langošů byly vyschlé, tvrdé kousky, které ale jako langoše chutnaly!

Jestli takhle bude vypadat to mý štěstí od kulhavýho kominíka, tak to by i šlo...
***


"Zápisky z písku IV" (Zápisky z ...) o vzniku jednoho rituálu a o tom, že všichni máme mnoho podob, jsme tím, i tím...
Záleží na situaci, v níž se potkáme...
***

Hodně štěstí - aspoň kulhavého! ;)

Zápisky z písku IV

24. června 2011 v 7:51 Zápisky z ...
Dneska se k písku dostaneme poněkud oklikou. Nejdřív Vám povím, jak vzniká rituál.
Vy to jistě víte, nebo Vás postup aspoň nepřekvapí, já ale teď byla u toho,
jak taková jedna naše rodinná tradička vznikla a zaujalo mě to :)

Elenka jednoho zimního dne koukala z okna - já ji držela a po chvíli kolem
procházela školka. Některé děti si jí všimly a zamávaly jí. Učitelky je ale
popoháněly, aby se nezastavovaly, a šly dál "mimino nemimino"!

Za pár dní jsme zas koukaly z okna a zase šly ty děti okolo.
Učitelky opět neviděly na situaci nic k zastavení se a hnaly děti, jak stádo, dál.

A takhle znovu a znovu.

Na jaře, to už jsme koukaly z otevřeného okna a učitelky říkaly dětem:
"Ano, vidíme, je tam zas to mimino... Tak mu zamávejte a jdeme, jdeme!"

Všimněte si, že už vzaly Elenku v potaz, zvykly si, že v tomhle místě prostě je něco,
co děti baví.

My se pak nějaký ten týden v okně neukázaly, protože jsme někde lítaly nebo kdoví co,
(nebyla to taktika!) a když jsem pak zase jednou vystrčila Elenku z okna (máme v něm mříž),
aby zamávala dětem, už z dálky si ji děti všimly, když se blížily k našim oknům a volaly:
Je tam! Je tam!

A jejich vychovatelky se radovaly s nimi, že je tady zase "mimino" a že už docela vyrostlo
a nabádaly své svěřence, aby mu pořádně zamávaly.
"Domáváno? Tak se rozlučte a odcházíme!"

Tak děti mávaly znova a Elenka, celá šťastná, taky mávala a já byla ráda, že Elenka
má svůj rituálek - vždycky po obědě se mává dětem.

Taky jsem z počátku netušila, že se z toho stane tradice, ale když už to k tomu spělo,
korunovala jsem ji následujícím způsobem...

Vyšla jsem po obědě s Elenkou ven a za domem jsme si pěkně na ty děti počkaly.
Když se to stádo blížilo, slyšela jsem učitelku, jak volá:

"Děti! Kdo to támhle stojí?!"

A děti křičely: "Miminko!"
"Ale jaký miminko?"
Děti křičely: "Malý! Hezký! ..."
A učitelka je opravila: "Přece to miminko z okna! Přišlo vám naproti! Tak mávejte!"

A děti se rozestavěly okolo Elenky (a mě) a mávaly. Elenka taky mávala a já si připadala jak zajíček v své jamce.
Přála jsem si být v jamce.
Ale Elenka ne, ta se tam cítila jak ryba ve vodě, v obležení dětí. Mávala na všechny strany, jak nějaká hvězda
a děti se mohly umávat.

Učitelky mávaly taky a dokonce Elence jedno dítě po druhém představovaly.


A já si jen říkala, jak je to divný, že tohle jsou ty samý děti, co jí nechtěly na hřišti půjčit kyblíček...


Tam totiž nebyla za to miminko z okna; miminko z okna je v okně nebo venku pod oknem,
a je v roli miminka z okna.
Kdežto miminko na písku je rival, před nímž je nutno hlídat si bábovky! :)



23.6.2011

23. června 2011 v 7:00 DNES
Jsem nemocná. A nakazila jsem celou svou rodinku, takže se kurýrujem a vzájemně opečováváme...
Byla jsem v lékárně, protože sestra mi doporučila super přípravek proti bolestem v krku, a dalším
příznakům chřipek, angín, viróz... Rychle prý zabírá.

"Nastříkáš na mandle a hrtan, a jestli to začne pálit, jsi nemocná! To se vypalujou bacili!"
Poučila mě.

Že jsem nemocná, sice poznám i bez tohohle zázračného přípravku z reklamy, ale vypálení bacilů
a rychlé uzdravení bych uvítala.
Tak jsem pro ten lék zajela.

Postříkala jsem krk a pálilo to - až po chvíli - děsně. Usoudila jsem, že jsem děsně nemocná
a napsala to sestře. Ta mi připomněla, že musím to pálení vydržet, že se ničí ti bacili...

Nic jiného, než to vydržet, už dělat stejně nešlo, tak jsem si aspoň představovala, jak mi
zmenšený Mach a Šebestová drhnou rejžákem jazyk.

Jestli se jim podaří zbavit mě virózy, udělám tady tomu přípravku reklamu. Dřív ne :)

***
Cestou z lékárny jsem se zastavila ještě ve večerce na kulaťáku, abych nakoupila. To, že mi není dobře,
neznamená, že nebudeme jíst, že... Znamená to jen, že jsem v takovém tom oparu, jako by za tlustým sklem,
ne úplně TADY. Takže když mi prodavačka vracela zpátky ze své peněženky, místo tradičně z kasy,
přičetla jsem to právě svému stavu - možná se to nestalo.
Ruku do ohně za to nedám :)
***
Zato ji dám do ohně klidně za to, že na ty kluky, co se nám houpali na zábradlí a pokukovali
do dvora, jsem byla milá! Když jsem je viděla z okna...

"Co tam zlobíte?
"Já ne! Já taky ne!"
"Něco vám tam spadlo?"
"Ne, nic."
"Tak co tam děláte?"
"Já nic. Já taky nic."

Nechápu, proč utekli. Vždyť tam nikomu nevadili - já jsem stejně v oparu, okolní svět neřešim :)
***

Hezký den a zdraví jen! :)

Nejlépe hodnocené články

20. června 2011 v 10:00 POKLADNICE (Nejlépe hodnocené články)
Výběr článků, které jste hodnotili nejlíp... (Do konce roku 2013)


Naše veselé Vánoce (Zpovědnice)

Terapie šokem (Zpovědnice)

Jen pár chvil (Zpovědnice)

Nový život (Zpovědnice)



Diskriminace vesnicí (Zpovědnice)

Exotova exotika (Zpovědnice)

Venkovská terapie - Tanec s tulákem (Seriály)
Venkovská terapie - Číše přírody (Seriály)


Maminka morous (Zpovědnice)

Jsem doma! (Zpovědnice)




Podtrženo, sečteno (Zpovědnice)


Tichý měsíc (Povídky)

Být povrchní I (Seriály)

Kostižer! (Seriály)

Zápisky z auta (Zápisky z ...)





Díky za housky (Zpovědnice)

Maso - kosti (Pojednání)

Vybráno podle komentů, hvězd a FB lajků :)
*

Cesty Páně (Povídky) - tuhle online psanou povídku sledovala spousta lidí a síla, kterou mi svými reakcemi posílala,
mi pomohla udržet si nadhled v těžkých chvílích. To je víc, než FB lajk :)
***

19. 6. 2011

19. června 2011 v 9:02 DNES
Tak co říkáte na nový design Niternice?

Mně se líbí moc. Trvalo dlouhých 14 dní, než jsem se ho dočkala (potažmo Vy),
protože jsem si moc vymýšlela,
a ten šikovný tvůrce taky nemá času nazbyt, ale stálo to za to.

Ještě jednou panu Baronovi tímto děkuji.

Budu ráda (a on jistě taky), když mi dáte vědět, jestli se Vám změna líbí.
Jestli nelíbí, tak vědět nedávejte :)

***

Za další jsem se chtěla ohradit vůči nařknutí, že tady,
ve své literární dílně, konkrétně v DNES, vařím z vody.
Pokud jde o tuhle rubriku, tak to je skutečně spíš takový deník,
kam se vypisuji z každodenních postřehů a myšlenek, na mé literární pokusy
musíte jinam. Tam i trochu kořením :)
Ale tohle všechno objasňuji už dávno v uvítání..., pane B. ;)

***

A jedno oznámení na závěr.
Od pondělka budu několik dní mimo Prahu, jedeme do Východních Čech
navštívit rodinu...
(Jestli se Elenka vykřeše z té rýmy, jinak odjezd budeme nuceni odložit.)


Ale nebojte se, že byste tady neměli, po dobu mé neaktivity, co číst.
Jistě jste ještě nečetli všechno...

Vím, že jste si zvykli na každodenní čtivo (byť vodnaté :)),
ale slibuju, že po autorské dovolené ho tady budete nacházet zas :)
***

Příjemnou neděli!
Já jdu teď vařit oběd - samozřejmě z vody ;)

18. 6. 2011

18. června 2011 v 14:53 DNES
Dneska jsem přijela pro Elenku, která spala u své tety Zuzky a společně jsme potom
jeli k našim, kteří jsou právě na chalupě - doma je jen "teta" Kiki.

Vrátka byla otevřená, vešly jsme, teta Zuzka nesla Elenku a já tašky...
Pod schodami ležely dva páry tenisek. Chlapeckých.
Bylo nám hned jasné, že Kiki měla přes noc pánskou návštěvu.
A ještě má!

V tom se Kiki objevila na schodech a dívala se na nás, jak se díváme na ty
boty, a začala se omluvně smát.
Jako že to může lehce vysvětlit...

Prostě její přítel a jeho kamarád. Normálka.
Za nedlouho sešel dolů "kamarád".

"Jo, já si nahoře nechal trenky!" A běžel zpátky do schodů.

"No Sodoma Gomora! Co se to tady dělo Kiki?!!!"

Spustily jsme se Zuzkou pohoršeně.

"Oni se koupali, tak si je musel sundat." Vysvětlila nám naše nejmladší sestra.

"Ty ses koupala s nima?" Ptala se jí Zuzka.
"Ne, jenom oni. Já nevim, proč!" Nasadila ujišťující výraz.

"Ty ses koupal s Petrem?" Uhodila jsem na mladíka, když seběhl dolů s trenýrkami v ruce.
Dělal, že mě neslyší.

Kiki hledala v kabelce klíče od svého auta a vyndala Kinder vejce. Tedy, už jen kousek čokolády a překvapení.

"Teda Kiki. Ty jsi samý překvapení!" Shrnula jsem situaci.
"Jo, já jsem Mirek, když tak..." Přiskočil k nám kluk, co byl na ostro.
Podali jsme si ruce.

"Já ho hodim domů." Oznámila nám Kiki.
"A co ten tvůj nahoře?" Zajímalo Zuzku.
"Ten ještě spí."

Za chvíli se ale objevili znovu ve dveřích, Mirek si prý zapomněl sako.

"Sako?" Vyhrkla Zuzka a měřila si pohledem Mirkovy džíny a triko.
"To se ti k tomu přece nehodí!" Upozornila ho.

"To je takovej styl, prostě..." Vysvětlil nám Mirek a se spoďáry v ruce za sebou zabouchl dveře.

"Ta si žije, co?"
"No to mě poser..."
"Dyť my taky takhle řádily..."
"Těch bot pod schodama za nás bylo nejmíň pětkrát tolik!"
"To byly časy.."

To se nebavily důchodkyně, ale dvě třicítky...

Všem třicátníkům hodně sil při sebeovládání v případě setkání s provokujícím mládím... :)







17. 6. 2011

17. června 2011 v 14:28 DNES
Vyšla jsem ven, abych viděla to zatmění měsíce, které bylo předevčírem,
(vyšla jsem ven předevčírem!)
ale událost skývaly mraky.

Upadl mi chleba, namazaný mou oblíbenou pomazánkou,
a teď bych měla jít pro hadr a utřít ji ze stolu...

Zkrátka moje smůla pokračuje, jinak nic nového nemám.
Štěstí žádné :)

Pokud nepočítám svou rodinu, zdraví, a takové ty věci, co dělají
člověka spokojeným.
***
Pojďme se společně podívat do dávných dob, jak se lékaři starali o
zdraví ku spokojenosti pacientů devatenáctého století.

Chci ho elektrisovati! Léčitelství (seriály)
***

Večer jdu na třídní sraz ze základky, z něhož se málem vyklubala dámská jízda.
Nebýt toho Rychtáře... :)
*

Hezký pátek všem!

Chci ho elektrisovati!

17. června 2011 v 11:10 Seriály
O jazyku
Jazyk leží v hubě a je přirostlý na dně úst na kosti jazykové.
Slouží chuti, kromě toho však též při žvjkání, polykání, mluvení ano i hmatání,
špička jazyka totiž je pro hmat nejcitlivější částka celého těla.
Jazyk záleží ze svalů, totiž z masa a je povlečen blánou slizovou, která vylučuje sliz.

O hlase
... V ohryzku tvoří se hlas netoliko u člověka, nýbrž také u zvířat, avšak jediný člověk
může mluviti.
... Že jediný člověk mluviti může, záleží v tom, že je duše jeho schopna mysliti, neboť
mají i zvířata nástroje k provozování hlasů a u ptáků zpěvných jsou nástroje tyto ještě dokonalejší
nežli u člověka, avšak zvířata nemohou mysliti a usuzovati, a proto se nemohou povznésti k mluvení.
Co papouškové nebo špačkové žvatlají není mluva.
Ježto však u blbých lidí mozek více neb méně je nedokonalý, proto takoví lidé vždy špatně,
a to více nebo méně špatně mluví, což se řídí dle velikosti neduhu mozkového.

O plodění
... Obyčejně spisovatelé úzkostlivě se varují o těchto věcech psáti, aby prý se mládež nezkazila,
a že se to nesluší a kdesi cosi. To jest malicherná choulostivost, a já se nikoliv neostýchám
o nástrojích rozplozovacích lidských a o plodění tolik zde povědíti, mnoho-li je potřeba,
aby čtenář o těch věcech náležitého nabyl pojmu.
Neníť knížka tato pro děti psána, nýbrž pro dospělé, a věřte, přátelé! Kdyby dívky naše,
pannami se sta vše, řádně a důkladně o svém povolání ženském poučeny byly, zajisté by méně
neplechy mezi nimi stávalo neži teď, kdežto se i samy matky stydí, dcerám na př. povědíti,
co znamená měsíční čas.
Ovšemť mnohá to sama skoro neví, jakž to má vysvětliti dceři!
...
Muži plodí, kdežto žena plod živí, k dospění přivádí a rodí.

Diagnózy:

Fíky
Fík, po latinsku condyloma, je masitá bradavice, která vyrůstá po nakažení na pohlavních údech.
Bradavic takových nachází se u mnohých nemocných, kteří se zanedbali, nesmírná hojnosť
a kromě údů pohlavních obrůstají řiť a všecky sousední částky tak silně, že někdy celá ta pohlavní krajina vypadá,
jakoby ji bradavicemi posel. Ano i v hrdle, v ústech ba i v oku nacházejí se někdy fíky.
Fíky však jsou dvojí, totiž špičaté a široké. Obojí však jsou následek nakažení přijičného čili francouzské nemoci,
když se tato hned z opčátku vyléčiti nedá.
První tedy věc, aby se fíky zhojily, je vyléčení přijice. Je-li tato zhojena, bude léčení fíků snadnější.
Léčení však záleží v tom, že se špičaté fíky bez milosti ostříhají a ty rány se připálí buď pekelným kamínkem, anebo
rozpuštěninou níže udanou.
Široké fíky nedají se stříhati, ty musíme tedy až do vyhojení potírati jednou za den rozpuštěnou rtutí zžíravou,
pomocí štětičky z rozžepeného plátna, která se po potírání zahodí.

Hlísty
Hlísty jmenujeme cizopasná zvířátka, v těle lidském se zdržující. Hlístů žije v lidech mnoho druhů.
Nejznámější jsou škrkavky, pak srnice a tasemnice. Co se má proti nim dělati, je povědíno v článcích, o těchto zvířatech jednajících.
Krom těchto jmenovaných červů žijí však ještě jiní v těle lidském; někteří totiž v mozku, jiní ve vředech, ještě jiní mezi zuby, ve střevách, v mase, v játrách, plících, ledvinách, pod koží.
O těchto hlístech zmíníme se jen povrchně, a to proto, že jsou někteří tak malincí, že je není možno ani viděti, jiní zase nepůsobí tělu obtížnosti; člověk o nich ani neví a jen po smrti jeho nacházejí se jeho vnitřnostech, a konečně byť se i o mnohých hlístech ědělo, nemáme nižádných prostředků, abychom něco proti nim zaříditi mohli. Kdož by na př. chtěl něco podniknouti proti hlístům v mozku anebo v játrách, jichžto se někdy na miliony nachází?
Proti takovým hlístům je nejlépe pečovati, abychom jich nedostali a to dokážeme, když jíme čistou a čerstvpu potravu;
zkažených, páchnoucích a nečistých krmí nepožívajíce.
Byl jsem při otvírání jedné staré chudé ženy, která měla v játrách miliony kulovitých, bezhlavých hlístů.

Hostec, rheumatismus
Přečasto slýcháe mluviti od lékařů a nelékařů o rheumatismu, jenž sluje dobrým staročeským slovem: hostec.
Podstatu nemoci této, to jest: v čem vlastně záleží - neznáme.
... Víme jen toliko, že přichází z nastuzení a uchvacuje ústroje pohybovací, totiž svaly, svazy, klouby a také kosti.
Jest pravdě podobno, že je příčina hostce nějaká změna krve, spůsobená tím, že se kůže těla nastudila a neschopnou se stala vylučovati to, co má (pot atd.). Nastuzení však děje se buď pod širým nebem, nebo v příbytcích, kde vítr táhne, nebo kde panuje vlhko a chladno, ano i v noci, spadne-li s těla pokrývka; proče se na jaře a na podzim hostec co nejvíce okazuje.
Jeden knihtiskařský faktor v Jindřichově hradci ležel už přes tři neděle na hostec a každé pohnutí bylo mu náramně traplivé. I požádal konečně také mne, abych ho navštívil. Věda už nač stůně, vzal jsem sebou elektrický přístroj. Přišed k němu a promluviv, pravil jsem mu, aby přilehnnul blíže k pelesti, že ho chci na zádech elektrisovati.
On se chtěl obráti, ale pro náramnou bolest nemohl. Já ho tedy za pomoci jednoho přítomného pána na prostěradle k pelesti přitáhnul a trochu obrátil, při čemž nemocný bolestně hekal. Pak jsem pustil elektrický proud po celých zádech nahoru a dolů. Nahlížeje, že by dost bylo, ustal jsem a pravil jsem pak nemocnému, aby polehl dále od kraje.
- "To není možno."
pravil nemocný. - "Musíte to aspoň zkusiti, abychom viděli, zdali elektřina účinek vyvodila," napomenul jsem ho. Nemocný napnul vši sílu a hle! - mrsknul sebou jako ryba dále od pelesti. --"To se děje zázrak!" zvolal na to celý ustrnulý. - "Teď sedněte!" velel jsem já. - "I co vám to napadá!" zvolal on, "to není dokonce možno!" - "Zkuste to jenom," napomínal jsem, "pomohu vám" - a při tom jsem ho vzal za ruku, ale nic jsem netáhl. Nemocný se sebral a sedl beze vší bolesti, jakoby nikdy nebyl stonal. Jaké divení to bylo, může každý pomysliti. - Za několik dní na to byl faktor zas už v práci.

Opět dáme kviz :)

Zálupka nemocná je

a) kůžička vpředu na mužském údu čili na pyji
b) víčko oční
c) bradávka prsní

No? :):):)

16. 6. 2011

16. června 2011 v 13:06 DNES
Můj přítel mě, po přečtení článku na téma blogu.cz (tentokrát Vesmír), nazval "mudrcem".
A protože já mudruju hlavně o tom, co a jak cítím, že je, přijímám titul MUDrc za svůj.
Doktor přes cítění.

A kdo mudruje o něčem jiném, nechť říká se mu následovně:

MUDra
MUDrb (ten asi mudruje ohledně klepů)
MUDrd
MUDre
MUDrf

.
.
.

MUDrz (ten je drzý)
MUDrž (by možná měl být radši zticha...)
.
Zkrátka stačí jen doplnit příslušné písmenko, na něž začíná obor našeho mudrování a titul je hotov.

Co na to říkáte? :)

Můj Zdenda je úplně jasný MUDrf - doktor přes filmy, a sestra Kiki zase MUDrP - doktorka povrchnosti.
No a pokud jde třeba o Elenku, té bych dala fitul MUDRuňka - ještě nenašla svůj obor, mudruje úplně nad vším...

:)

Všem přeju hezký den,
a mudrujte moudře jen!

***


Již zmíněný článek na téma Vesmír najdete v Pojednání: Když Birell stoupá do hlavy.

Vaše MUDrcka :)

Když Birell stoupá do hlavy...

15. června 2011 v 19:56 Pojednání
Popíjím Birella, který mi pomalu stoupá do hlavy, a tudíž mě opět napadají vzletné myšlenky
hodné filozofa.

Zase lítám vysoko, ve hvězdách, mezi planetami, a na naši Zemi, tu maličkou kuličku, se dívám
z vesmíru.

Na první pohled by se mohlo zdát, že tady, v tom nekonečném, obrovském prostoru,
je jen tma a neděje se nic - že je tu nuda.
Že všechno se odehrává na Zemi. Támhle. Tam jsou lidi, osudy, život, křik, smích, pláč,
láska, nenávist, auta, vlaky, pole, moře, zvířata - teď lev na pláních v Serengeti ulovil pakoně a v Ugandě se narodil
malý Černoušek... Někomu zrovna v akvárku pošla rybka a pan Novák si zrovna koupil své oblíbené noviny,
zatímco řidič kamionu na cestě do Hradce otvírá plechovku nealkoholického piva...

Obvykle se dějou jen obyčejné věci. Jak na Zemi, tak ve vesmíru. Nic mimořádného, ale pořád
se děje NĚCO.

A vždycky se dělo. I tam, i tady... Říká se, že odsud se dá teoreticky podívat zpátky. Někde mezi galaxiemi
to možná je. Ta černá díra, ten vchod do minulosti. A nebo do pekla. To nikdo neví.
A kdo ví, ten už tam zůstal.

Ten vesmír je tolik neprobádaný, až z toho mrazí. Pořád ještě nevíme, jsou-li tam, nebo nejsou...
Ani na Zemi ještě nejsou známy všechny živočišné druhy, a léky na všechny nemoci - ale děláme na tom.
Kdo dělá na černé díře? Nechci znít perverzně...

Jestli jsou nějací ONI, tedy UFONI, tak si to tajemství věků, zázraků a návratů jistě dobře střeží.
Možná mají tam u nich povolání s názvem "Strážce černé díry".

A mezi Měsícem a Marsem, i jinými planetami (to, že my známe jen některé, neznamená, že jsou jen tyhle některé...),
jezdí černé vesmírné taxi, kdoví čím poháněné... Hvězdným prachem?
To, co všechno je u NICH možné, nám mozek nedokáže zprostředkovat pomocí představ. Nestačí na to.
(Doufám, že ani ten Váš... :))


Ale v jedno věřím - ať už to tady, v tom tmavém, blikajícím nekonečnu, funguje jakkoliv.
Mají tu někde hvězdu, možná kometu, s tím ocasem takovým, střapatým, která mění konstelace.

Víte, jak u nás říkáme: Něco se někde (tam nahoře) pohne a stane se zázrak...
(Znáte to, ne? Myslím tu průpovídku, ne zázrak... :))

Tak to se pohne právě tahle hvězda.
Řekla bych, že na ni platí usilovné přání, možná i síla vůle, možná hromadná prosba, myšlenka, modlitba...
Ale někdy se spustí sama od sebe a něco změní.

Pootočí se, možná to trochu zaskřípe, vrzne - to víte, nedělá to často... A všechno je trochu jinak.
Na první pohled stejné, ale v detailech je to znát. Najednou se ozve ten, o kom si sníme,
přijde nabídka, jaká se neodmítá, uzdraví se někdo, u koho se to nečekalo, nebo se vyplní jiné přání.

Moje kamarádka proto záměrně "vysílá" svá přání do vesmíru. Taky ví, že tady něco takového je,
co takhle funguje. A to my, tam u nás, nemáme. Tam máme všechno - víru, naději, zlobu, zášť...
Hudbu a zpěv, poezii a knihy, tanec a víno... Cvrčky, chrousty, nad jejichž nesmrtelností dumáme,
práci, povinnosti, problémy, které mít nechceme, ale o nichž si mnohdy neumíme pomoct.

Proto čekáme a doufáme - my máme tu víru a tu naději... Ale nemáme možnost, nějak jednoduše vzít
za nějakou páku a prostě to otočit. A splnit. To umí tady, ve vesmíru.
Páka je kdesi ve hvězdách, nevíme přesně, co ji spouští, někdo na ni ani nevěří.

Ale kdo věří, jako já, a má tisíce přání, v jejichž splnění doufá, ten se sem někdy takhle, jako já, vymrští a rozhlíží se,
kde by ta otočná hvězda mohla být. Ten Sezam. Ten šém Golemův. Ta páka na všechno.
Teorie, že existuje všechno, co člověka napadne - byť jen v podobě právě toho nápadu, mě povzbuzuje,
nevzdávat to a hledat dál v té tmě...

Když jsem tady ale už moc dlouho a pořád nic, začne mi být zima a smutno - což je horší,
protože tady se v podstatě nic neděje, zatímco na Zemi, na té malé kuličce, tamhle...
Tam zpívají ptáci, rodí se děti, křičí na hřištích, smějí se lidi, kvetou kytky.

Ne věčně. Jako tady je tma a ta hvězda, co ji nemohu najít.
A možná proto bych měla trávit víc času tam u nás, kde to, co je dneska a teď, zítra být nemusí.
Stačí, aby se tady nahoře něco, kdoví proč, pohlo...

A Novák by koukal, že vyšel úplně nový deník a kamioňák by cítil to své nealko - akorát by měl buď pech
a nadýchal by, anebo by to opojení byl pouhý bonus, promile opravdu žádné.

Tohle umí ta hvězda...

Zázraky pochází z vesmíru.



PS: Ale to, že Birell stoupá do hlavy teď mně, to není zázrak - jen jsem nevěděla, že je to nealko...

15. 6. 2011

15. června 2011 v 14:33 DNES
Natřela jsem se letos poprvé opalovacím krémem a hned potom se zatáhla obloha
a blíží se bouřka.

Už je zcela evidentní, že se mi dějou naschvály, už to nelze považovat za náhody.
A já se ptám, PROČ!!!!!

Jakmile se něco může nepovést nebo nevyjít, nepovede se to, nevyjde to.

Stačí jen, abych na čemkoliv měla nějaký zájem a dopadne to v můj neprospěch.

A to třeba i u úplných kravin. Letmo zahlédnu z auta plakát, který mě zaujme, tak otočím hlavu,
abych si ho prohlédla ještě jednou, ale už nemám šanci - právě mezi mnou a tím sloupem projíždí
široký a dlouhý vůz, který jede stejně rychle jako já, a dokud bych na ten plakát mohla dohlédnout, důsledně ho zakrývá.

A já už se neptám jen proč, ale i kdo za tím stojí!
Kdo mě tak omezuje, bojkotuje, a brání mi ve štěstí?
Ano! Díky komu mám na štěstí už tak malé nároky, že bych za něj považovala i možnost prohlédnout si plakát?

Už jsem si představovala, jak hulákám z okýnka na toho řidiče:
"Tak to vyklopte, pro koho děláte?
Kdo vám za tohle platí?
No? Kdo vás najal, abyste jel tady a teď?!"

Jenže by to nemělo smysl. Vím totiž, že kdyby tam nevjel tenhle, tak poutač by v ten moment strhnul vítr. Nebo by ho zrovna přelepili...
Nakonec jsem se uklidňovala tím, že se aspoň nedá říct, že bych měla vyloženě smůlu.
To bych třeba otočila hlavu na ten plakát, on by mi tam vjel a mně by se v tu ránu bloknul
krk, například...


Tak se můžu buď smířit s tím, že se mám jakš takš, anebo najít toho, kdo za tím stojí
a nějak to s ním domluvit. Vysvětlit mu, že potřebuju sem tam trochu toho štěstí, abych
mohla normálně zajít do kina, a vědět předem, co se bude hrát - a třeba se i těšit...

Nebo poležet chvíli na slunci a smět si dopřát ochrannou vrstvu UV faktoru, ne si pořád
vybírat, jestli se spálit nebo ani neohřát... PROČ!? Chci normálně žít! :)

---
Všem láskou zklamaným přeju hodně sil, věřit v lásku dál...
A ŠTĚSTÍ v lásce příští.
-
No, jinak si ho taky najděte a pořešte to s nim, to už by nebylo normální! :)

14. 6. 2011

14. června 2011 v 8:00 DNES
Když jsem psala své pojednání na téma týdne Blogu.cz (Chovali by se tam jako prasata),
nenapadlo by mě, že se tím dostanu k zajímavému čtení z ruky jistě zajímavého člověka,
také blogera.

Má strašně hluboké myšlenky - ještě hlubší, než já! :)
Vůbec není povrchní - jak jsem se snažila být prostřednictvím své "Mise" já a asi mu to i vyhovuje :)
A konečně - líbil se mu můj článek! Důkaz zde... (nahoře na té stránce).

Ale víc, než jeho slov chvály, si cením toho, že jsem díky nim objevila inspirující čtení,
které je mi svými tématy blízké a chápu ho - Jinde kolikrát čtu a čtu, a najednou se v té filozofii ztratím...
A je po všem. A tápu dál. Zdeptaná, že lidi uvažují jinak...

Teď sice taky hledám a dumám dál, ale je mi líp, když vím, že tyhle úvahy a závěry,
mám nejen já - nejsem divná! :)

Pokud nejsme dva divní, co se náhodou našli na netu... ;)

Dlužno přiznat, že opěvovaný autor mě v mnohých myšlenkách předčil; napadly ho, popsal je
a teprve potom jsem se k nim přiklonila - tímto mu děkuji za své posunutí; válela jsem se v prachu cesty :)

Jeho blog - klik na "zde", o devět popsaných řádků výš :)
(A nebo odkaz na levo v oblíbených stránkách: Toulání přírodou a duší, jak jsem si jeho
blog pro sebe pojmenovala)

***
Jinak dnes nic nového, jsem s Elenkou celou půlku dne na kardiu...
*

Ty jo, ale stejně, jak to, že využíváme jenom 5 procent mozku?!
(Nebo to zas jenom já? :)

13. 6. 2011

13. června 2011 v 21:39 DNES
Bylo mi jedním z přátel vytknuto, že pro samé "kraviny" na blogu, nemám čas na "seriózní tvorbu".
Tak se musím hájit!
Píšu stále svůj román; blog je něco navíc, co mě baví a čemu se věnuju, když nemám víc
času v kuse.

Mám zatím hotových pět dílů.
Mnohdy za celý den, pravda, i týden, nezbyde na pokračování čas; ale to je tím, že pokud mám
půl hodiny, nemá cenu pouštět do ničeho většího...

Otázkou spíš zůstává, kdo mi knihu vydá... Protože takových pisálků, jako jsem já,
totiž je - budete se divit - strašně moc :)

Taky mě to překvapilo! :)
***

Zatím si s tím ale hlavu nelámu, a zvu Vás na další ze svých (tentokrát opsaných) kravin - další pokračování
Léčitelství z 19. století, díl jsem nazvala Šoustání kůže...

:)

Šoustání kůže (Léčitelství IV)

13. června 2011 v 10:05 Seriály

Věk kmetský (u žen od 45let, u mužů od 55)

Kdo nikdy nemocen nebyl, dosahuje obyčejně vysokého věku a protož hleďme, uchrániti se před nemocemi a tak můžeme dosáhnouti vysokého věku. Výtržnosti v živobytí jakéhokoli spůsobu, nestřídmost v jídle, pití a pohlavním obcování, vstupování v stav manželský ve věku příliš mladém, bída a nouze, duševní trápení, převelké namáhání, nespaní, nedůstatek odpočinku, pálené nápoje u velké míře, dlouhé nemoci - to še přivádí kmetství záhy.

V kmetství se z těla více tratí než tělo přijímá a tak pozbývají ústrojí tělesná síly a pružnosti nemohouce tak dobře sloužiti jako dříve. Tělo hubne, páteř se křiví, kůže je suchá, vetchá, ráskovitá, lupin více, hlava se třese a klesá ke hrudi, vlasy šediví, zuby padají; mozek se tratí a voda ve v něm tvoří, smyslové jsou slabší, tepny jsou tuhé, dech se krátí, paměť je slabá.

Kmet, může-li, hlediž sobě pohodlí tělesného; pij dobré víno mírně, nenamáhej se ani tělesnou, ani duševní prací, chraň se nepříjemného pohnutí mysli a chlipných myšlének. Děti a vnukové nechť obveselují samotu jeho.

Potrava buď živná, lehce zažitelná; dobré polívky; vejce na měkko, sedaná masa, dobré jitrnice a uzenky, měkké pečeně, zvěř, drůbež, krupičná jídla, dobré pečivo, pivo, mléko, dobrá bílá káva, víno - to jsou kmetům příhodné věci, ovšemť jen zámožnějším; chudí se musí obmeziti jak mohou, avšak z toho následuje; že má každý člověk dbáti na zadní kola a kdo své děti dobře vychovává, zajisté se o své kmetství tím nejlépe postará.

I v nejchudších rodinách nacházíváme letité lidi, a trochu mléka, kousek másla, nějakou žemličku, ano i zde onde kuře, slepici nebo něco podobného z masa, skleničku dobré pálenky nebo piva, to nalezne každý hodný syn i každá hodná dcera pro svého stařičkého otce neb matku.

Oděv starců nechať jest teplejší, poněvadž nemá tělo tolik teploty jako dříve, a protož se musí teplota tělesná pečlivě při těle udržovati...

... Teplé koupele a v nich náležité šoustání kůže, mydlení, aby se lupiny odmočily, jsou v kmetském věku velmi důležité. Ložnice buď stranou, aby bylo spaní pokojné.

Nemožnost

Při nemožnosti buď se pohlavní pud již neozývá, aneb se ještě ozývá. Neduh tento mívá půod v nějaké nemoci buď pohlavních aneb jim sousedních údů, anebo přiichází z přílišného požívání, z převelkého namáhání tělesného neb duševního, z přílišné strasti a truchlivosti, od přerozličných nemocí tělesných. Výtok semene je bezvolný, každý pokus, přiblížiti se, unavuje velice a je bez účinku, na plodidlech je často zimu cítit. Z toho přichází u méně rozumných mužů těžkomyslnost a zádumčivost a ozývá-li se často pohlavní pud, aniž je možno jej ukojiti, přidávají se k tomu ještě jiné neduhy.
Při této nemoci musíme příčiny její odstraniti, tělo přiměřeně chovati, a duševní jitření ukojiti, varovati se pokusů k přiblížení se, dokud se úd zase neutuží, a především chrániti se všech pohlavní sílu rozněcujících věcí, které skoro nikdy nic platny nejsou.

Nespaní

Nespaní může být u člověka jenom na krátce z rozčilenosti mozkové, a takové nepotřebuje žádného léčení; anebo může býti trvalé a soužívá pak člověka velice.
...
Abychom takovému zlu předešli, odstraňme příčiny jeho - což se ovšem snadno řekne. Jakž ale má na př. bývalý boháč, jenž proto spáti nemůže, že schudnul, příčinu tuto odstraniti? - Spořádejme spůsob svého živobyjí, ukojme ducha moudrým rozjímáním a přátelskou domluvou, upokojme mysl než jdeme spát, pijme chladivé nápoje před spaním, vodu, citronádu, mražené; vyprázdnění života (břicha, pozn.J) neobmeškejme.

Ospalost

Ospalost, pakli se po delší čas na čloěku ukazuje, bývá vždycky zlá nemoc. U kmetů je ovšem přirozená, a po velkém trmácení tělesném neb duševním, aneb jestli jsme ztratili mnoho krve, přichází též - taková však ospalost pomine, když si řádně odpočineme a se posilníme...
Ospalost však taková, kde člověk ze bdění náhle v spaní upadá, které však ho nesílí, je neduh, a to zlý neduh, poněvadž je obyčejně následek nezhojitelných nemocí mozkových, anebo začátek blbosti. Nepomůže-li studené polévání nemocného, přiměřené působení na mysl jeho, tření kůže a koupání, aby nemocný ponenáhlu ospalosti odvykl, pak je tato znamením nezhojitelné nemoci.
(Znal jsem jednu ženu, jež spala plných čtrnáct dní.)

Závěrem zase pár diagnózek...

Osypky
Oznobení
Ozhřivka a červ
Písek v moči
Popudlivosť, nedůtkliosť
Polkne-li se něco zdraví škodlivého
Předměty cizí v těle
Psotník
Puchýřina
Třeštění

Holt dřív hodně šíleli, málo věděli a málo se myli.
Jinak by lékařská kniha byla snad poloviční... :)


Jsem ještě dlužna rozluštění hádanky, co je měsíčné chybné.
Kdo hádal nepravidelnou menstruaci, dovtípil se správně -
že v léčitelském rádci sotva bude řeč o nájemném :)

Tak zase příště!

12. 6. 2011

12. června 2011 v 9:55 DNES
Koupili jsme Elence dývko Dády Patrasové, protože potřebovala
nějakou novinku, aby zase jedla - u těch okoukaných věcí už
to začal být problém...

Ona hlavně miluje, když někde hrají děti. Vždycky zakřičí: "Dety! Dety!"
A už by za nimi běžela... Klidně do televize...

Dáda v jednom sestřihu zpovídá "dety", kdy v životě lhaly.
A jedna malá, tmavovlasá holčička vypráví:

"Já se jednou ptala maminky, teda babičky, jestli smim za jednou
kamarádkou, ale babička řekla, že se musim zeptat maminky
a já se jí nezeptala a šla jsem tam. A potom pršelo. A potom jsem se
vyděsila..."

Už patnáct let se u nás tahle věta traduje - A potom jsem se vyděsila nebo A potom pršelo,
dodáváme vždycky, když se zdá, že něčí příběh nemá pointu.

Ta malá holčička byla totiž naše, tehdy čtyřletá, Kiki.

"Jé, to je Kiki!" Zavolala jsem po minutě její bezpointého plácání na obrazovce.

Málem jsem už zapomněla, že vlastně natáčela s Dádou. Byla na to tehdy patřičně hrdá,
a to ani nevěděla, že kromě televizního "Baby studia" se dostane i na DVD!

Když jsem jí o tomhle svém objevu řekla, spustila:

"Co že?! Já jsem na dývku? A oni mi nedali vědět? Co mý autorský práva! A honorář!"

Klasička. Jinou reakci jsem snad ani nečekala. Vyděsila se, že ji okradli. A ještě ke všemu pršelo!

:)
***

Článek na téma Blogu.cz "Stroj času", který jsem nazvala Chovali by se tam jako prasata!
najdete v Pojednání

(Doufám, že jste ráčili postřehnout, že názvy článků jsou zároveň odkazy, na které
je možno kliknout... - nebylo to tak od začátku :))