5. 5. 2011

5. května 2011 v 10:14 |  DNES
Včera jsem dopsala čtvrtý díl Metod lásky. (Tady je zatím jen první).
Můj muž to všechno četl a já ho při tom sledovala.
Miluju sledovat někoho, kdo čte něco ode mě...

Vždycky, když se zasměje, tak mu do toho skočím a hned mi musí povědět,
čemu přesně se smál. Tomu se nějak říká, asi to nebude úplně normální :)

***

Koupila jsem Elence Ladovy veselé učebnice
a sama jsem se do nich začetla.
Nejdřív úvodní stránku o životě malíře...
Vyrůstal v chudé rodině v Hrusicích
a krásy prostého venkovského života, kde
nejchudší lidé chovali kozy pro mléko,
přenášel do svých kreseb...

A pak jsem četla první říkanku:

Slepičko má,
ty jsi hodná.
Já ti dám zrníčko,
ty mně dáš vajíčko.
Ty jsi hodná.

Nevím, jak je to možné, ale mně se ty veršíky nějak líbí.
Ta prostota je z nich cítit. Zrníčko, vajíčko, slepička... :)

A najednou jsem měla pocit, že bych taky chtěla žít chudě,
a mít kozy...
Ne, vážně, svítit petrolejkou, svíčkami, štípat dříví na zimu,
v zimě bruslit na těch bruslích o dvou nožích, hřát se za pecí,
a poslouchat báchorky starců...
V létě sušit seno, dávat králíkům, hnát ovce na pastvu...

Já mám všechna roční období na jedno brdo.

Ať je léto nebo zima,
na gauči se sedí prima... :)
***
.
Jednou, a to si nechte pro sebe, jsem si chtěla ten prostý
venkovský život vyzkoušet. Trošičku k němu přičuchnout.
Babička s dědou na chalupě měli králíky, husy a slepice...

Husy jsem chtěla pást, ale nedovolili mi je vyhnat na louku.
Králíky jsem chtěla poztahovat z kůže, ale ještě prý nebyl čas.
Po slepicích jsem chtěla, aby kladly vejce nejmíň každou hodinu.
Jenže jim se do toho nějak nechtělo.

Tak jsem se aspoň převlékla za husopasku.
Dlouhá sukně a bílá volná košulenka...
A na hlavě věneček z lučního kvítí...
A že půjdu přemáchnout prádlo k řece.

Jenže tam neseděl hastrmanskej, řeku sjížděli zrovna vodáci.
Schovala jsem se za strom, jako víla z lesa.
To byl adrenalin!

Na zpáteční cestě mě potkala máma.
Začala se smát a zavolala babičku, aby se na mě podívala,
a pak se mi smály obě, a ségry se mi taky smály...
Jenom brácha se mi nesmál, protože sjížděl tu vodu
a za tím stromem mě neviděl...
***


Ve Zpovědnici Pojednání o lásce z přátelství
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 undeground78 | 5. května 2011 v 17:12 | Reagovat

Fakt dobré a vtipné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.