31. 5. 2011

31. května 2011 v 12:57 |  Dnes - jednorázovky
Večer jsem zase "vysílala" do vesmíru svá přání, a jak jsem tak koukala
skrz škvíru mezi žaluziemi do tmavého nebe, vzpomněla jsem si, kdoví proč,
na filozofickou úvahu mé maminky...

"Stejně jsme blázni, my se tady staráme o kraviny, řešíme si ty svý problémky
a zatím se nekontrolovaně řítíme na nějaký obrovský kouli nekonečným vesmírem
někam do neznáma..."

To mě vyděsilo. Když se to řekne takhle, tak je to vlastně fakt. Jakýpak starosti?
Každou chvíli se můžeme srazit s nějakým meteoritem nebo dokonce shořet...

Bože, kam utéct?! V tu chvíli jsem se vystresovala. Jak ve chvíli, kdy to máma řekla,
tak i teď, před spaním.
Elenka krásně pochrupkávala a já očekávala velkou srážku vesmírných těles...

Zdenda měl noční; má vždycky rád, když mu během jeho služby zavolám,
tak jsem neváhala.

Bez rozmyslu jsem mu svěřila své trápení, když se ptal, proč nespím...

"Víš, já přemýšlela o vesmíru, že vlastně letíme tím nekonečným, černým...
eeee... nekonečnem... a nevíme, co nás čeká, jestli do něčeho nenarazíme
nebo něco do nás... To se může stát každou chvíli!....A já na to myslela
a úplně jsem se tím rozrušila..."

"Jsi paranoidní hypochondr a já tohle už nebudu poslouchat!"

Oznámil mi Zdeněk a tím mě vrátil zpátky na Zem.

"Nejsem, napadlo to mámu!"

Radši mlčel. Ale ten podtext jeho mlčení jsem prokoukla raz dva...
Znělo to nějak jako A TVOJE MATKA TAKY !!! :)
...


Toho hypochondra jsem si ale vysloužila jindy. (A ne jednou.)
Jednou to bylo například, když mě kousla myš...

Máme doma kočku Sáru a jelikož mě miluje, nosí mi oknem domů myšindy.
Myslí, že se podělíme. Někdy přinese živou a pustí mi ji pod nohy,
abych si zalovila, a jindy mi ji naservíruje už zabitou, abych se bez námahy
nadlábla. Je to hodná kočka.

Jenže mně je těch myší líto. Takže když přinese živou, snažím se ji
zachránit. Několikrát se mi to už podařilo, jenže ten den, o kterém Vám
chci říct, ne. Tehdy jsem měla co dělat, abych zachránila sebe.
Naštěstí to odnesla jen má pověst...

Sára držela myš v tlamě a z té jí koukal jen myší zadeček a nožka.

"Pustíš ji! Dej ji sem!" Volala jsem a tahala za tu nožku - a táhli, táhli,
až jsem nožku utrhla...

Po ruce mi tekla myší krev a Sára mě do té krvavé ruky, v zápalu boje, kousla.
Byl pátek večer, takže když jsem uklidila krvavou spoušť, šlo se spát.

Jenže pak mi to došlo... Co když jsem od té myši chytila vzteklinu?!
Takže jsem zase vstala z postele a šla hledat na internetu příznaky této
smrtelné choroby.

Nateklé uzliny v podpaží. V tu chvíli jsem cítila, jak mě v těch místech
rozbolelo.

Je zle. Hned ráno jsem se, celá ustrašená, vydala na pohotovost.
Zrovna měl službu takový starý doktor.

"Mám asi vzteklinu." Oznámila jsem mu své podezření.

Podíval se na mě nechápavě.

"Kousla mě myš. Teda kočka, když jsme se přetahovaly o myš... já jí pak
utrhla nožičku, a v tom mě kočka kousla do tý krvavý ruky..."

Doktor koukal, sestra taky koukala. Bylo ticho.

"A už mi natékají uzliny." Dodala jsem a zvedla ruce, aby se doktor mohl
přesvědčit.

"Slečno, vzteklina není v Praze známá padesát let."
Uklidnil mě konečně. Uzliny náhle zplaskly.

Zato mé označení slovem hypochondr nabylo nebývalých rozměrů... :)
...

Zvu Vás k povrchnímu článku o tlusté socce :)
...

Už brzy dostane můj blog nový kabát. Jednomu talentovanému grafikovi se zachtělo
změnit "niternici" design, a taková nabídka se prostě neodmítá... :)
/Renátko, ale ten od Tebe byl první a jsem s ním spokojená!/
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martin | 31. května 2011 v 13:40 | Reagovat

Moc jsem se pobavil :-D

2 Adlik | 31. května 2011 v 13:57 | Reagovat

Já taky! :-D

3 niternice | 31. května 2011 v 15:39 | Reagovat

O to šlo... ;-)

4 Reny | 31. května 2011 v 18:36 | Reagovat

zmena? :-( ...to vis ze jo nejsem taky zadnej profesional, tesim se na novy vzhled ;-)

5 niternice | 31. května 2011 v 18:47 | Reagovat

Reny, děkuju za požehnání :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.