30. 5. 2011

30. května 2011 v 10:27 |  Dnes - jednorázovky
Dáváme Elence různé léky a jedny vycházejí na jedenáctou večer. A ty nás štvou.
Nejen, že se mi kolikrát nechce tak dlouho "ponocovat", ale hlavně, já ji tím
probudím a ona pak děsně ječí.
Netušíme proč, asi ji prostě rozčiluje to buzení.

Jenže ona ječí tak, že pokud už jeden z nás rodičů spí - což je obvykle Zdeněk,
když ho čeká ranní, tak už nespí.

A kdyby Elenka aspoň hned zase usnula. Ale ona je pak vzhůru třeba hodinu.

A včera zase. Zdeněk probuzený, což by mohlo být jeho druhé příjmení :),
se posadil na posteli a začal lamentovat...

"To je prostě blbá doba na ty léky!"

"Lékárník tentokrát na krabičku napsal třikrát denně, ne po osmi hodinách,
jak nám řekli v Motole." Prozradila jsem mu.

"Vidíš? Denně!"

"Jenže den má 24 hodin, to je ten problém. Ono to po těch osmi vychází..."

"Tak to rozvrhneme jinak... Ráno začneme v sedm, další jí dáme ve tři, no a pak
v jedenáct."

"Ale takhle je to teď, miláčku." Upozornila jsem ho.

A to jsem ho podezírala, že vůbec neví, kdy Elenka bere léky :)
***

"No jo... Hlavně to nepiš na ten svůj blog nebo budu za kokota."

"Nezlob se, ale napíšu..."

V tom mi začal před obličejem máchat rukou a zaříkávat mě:
"Dívej se mi do očí, ne jinam, do očí se mi dívej... Usínáš, těžknou ti víčka,
a teď zapomeneš, čemu jsme se smáli, i o co jsem řekl..."

Nakonec lusknul prsty, jako že hotovo a mám se probrat.
Tenhle trik má okoukaný ze seriálu Malá Velká Británie. (Psala jsem Vám už o něm).

Jenže tahle hypnóza naštěstí nefunguje, takže si to pamatuju a tady to máte :)
***

Když jsme autem přijížděli domů, všimla jsem si, že před naším vchodem sedí nějaký chlap.
Na první pohled se zdálo, že ho žena právě vyhodila z bytu; ležel v obležení dvou kufrů
a v ruce držel snad duši.

Jako od kola, ten plášť z kola kola :) A omotával ho nějakým pruhem látky nebo co.
Přitom pán vypadal docela slušně - tedy ne, že by dělal něco neslušného...
balit duši do hadrů si každý snad smí...

Když jsme kolem něj potom procházeli, nedalo mi to a zeptala jsem se:
"Co to bude?"

A on s úsměvem odpověděl: "Tohle musim udělat. Tenhle kufr je plný mincí a tenhle plný hadrů."

Taky jsem se usmála. Co na to říct?
Snad jen začít mu rukou máchat před obličejem, aby usnul a zapomněl, že ten kufr plný mincí
si jako odnesu...

Jenže při mém štěstí bych určitě na rychlo sáhla po tom s hadry.
A příště bych na tom chodníku mohla sedět já...
Takže pro záchranu své duše jsem šla domů
a radši uvařila dobrou večeři a pak čekala do jedenácti na léky... :)
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin | 30. května 2011 v 12:01 | Reagovat

Teda musim rict, ze s tema lekama bys me taky svala. Neni na krabicce napsano, uzivejte po 8 hodinach, nebo 3x denne, nebo podle doporuceni vaseho lekarnika? Ja bych si dovolil navrhnout rozlozeni leku takto: 7:00, 14:00, 21:00 Pokud by to problem nevyresilo, presel bych na 7, 13:30, 20... Co ty na to?

2 niternice | 30. května 2011 v 20:53 | Reagovat

Doktorka řekla po osmi +- hodina, takže já na to, že se ještě poradíme, protože podle lékárníka to tak pravidelně být nemusí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.