29. 5. 2011

29. května 2011 v 10:04 |  Dnes - jednorázovky
Mám pocit, že jsem všude jenom divák. Byli jsme na dětském dni,
uspořádaném pro děti (překvapivě) na Suchdole a to v hřebčíně.
Za plotem se po písku projížděly děti na koních, vedle na pódiu hrála
kapela staré známé odrhovačky a lidi se bavili, tančili, nacpávali, opékali
klobásy a zpívali ty staré známé odrhovačky s tou kapelou...

A my tam stáli a dívali se, a já si říkala, kéž bych se tohohle mohla
taky účastnit.

Holky od koní měly dlouhé sukně a spletené vlasy, jak to nosily dřív
děvečky, a já toužila být jednou z nich. I když koním nerozumím.

Nebo aspoň zpívat s tou kapelou, péct tam ty buřtíky, tančit...
Ne jen tam stát jako turista zdaleka.

Kdykoliv se k nějaké takové akci pod širým nebem nachomýtnu,
mám nakonec pocit, že mi dali jen přičichnout k nějaké kytce, a abych
zas letěla dál. Bez možnosti ji opylovat :)

Souvisí to s mým dojmem, že život a všechny lidské veselice a oslavy
a masopusty a svátky, mě míjejí, jdou kolem. Stejně jako třeba Velikonoce;
někde je nemyslitelné nemít vejce, pomlázku...
Já nemívám vejce, ani pomlázku, a nakonec ani ty Velikonoce...
(Velikonoce jsou jen v kalendáři a za výlohou obchodů.)


Nikam nezapadám. Leda do důlku vyleženém na svém gauči, kde píšu...
Ale možná tam ten důlek byl dřív a já měla zapadnout... :)

***

Zkusila jsem to s tím vysíláním do vesmíru, tak se ukáže, jakou jsem
do toho dala sílu, a jestli se to vrátí zpátky jako hotová věc...

Budu vás informovat. O všem :)
Hezkou poslední květnovou neděli.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.