24. 5. 2011

24. května 2011 v 6:00 |  Dnes - jednorázovky
Byla jsem s Elenkou na EEG, aby se vyloučila nějaká mozková disfunkce,
protože měla divný stav. Omdlela a zmodraly jí rty... Pravděpodobně za to
mohla plicní hypertenze, která se takhle může projevit, ale doktoři si chtějí
být jistí.

No nic, zpátky k EEG.

Ale teda, řeknu vám, když se jí to stalo, ve mně by se krve nedořezal!
Já s ní letěla k oknu, řvala jsem na muže, ať hned volá záchranku
a doufala jsem, že to, co cítím na jejím krku, je tep.
Ona mi bezvládně ležela na rameni a když jsem jí otočila hlavu, abych
na ni viděla, byla bílá s modrými rty...

Myslela jsem, že je konec, že selhalo srdce a teď mi umře v nářučí...
Naštěstí se jako zázrakem po minutě, dvou, probrala a než přijela sanitka,
byla ok. Stejně nás odvezli na vyšetření - nenašli nic.
Srdce pořád stejný, tlak normální... Tak chtějí vyloučit např. epilepsii,
kterou víceméně už vyloučili podle popisu situace.

Už ale k tomu EEG.

Já se vám pak svalila na postel - jak zas přišla k sobě a nebyla jsem
schopná nic. Klepaly se mi nohy a ruce, až jsem jako epileptik vypadala sama.
Jo, to EEG...

Čipy na hlavě, které snímají činnost mozku. Na počítači problikává na nakreslené
hlavě, která část mozku zrovna pracuje. Je to moc zajimavý sledovat.
Když se vztekala, pracovala pravá hodně, na několika místech.
Jinou činnost monitor nezaznamenal...

Ba ne, po hodině řevu byla na usnutí, a i když se jí to nakonec nepovedlo,
pracovala levá přední část mozku. Hned bych si to nasadila sama,
říkala jsem si, a dávala bych si různý podněty, abych ten mozek prozkoumala.

Zlí jazykové teď určitě namítají, že bych měla jednoduchý zkoumání, pokud by šlo
o můj mozek. Ale pozor, blond vlasy mi nerostou z mozku! :)

***
Jen pro úplnost - výsledky ještě nemáme, ale věřim, že to bude dobrý.

Byli jsme včera zase u našeho pana léčitele v Boleslavi.
Léčí ji energií ze svých dlaní. Někdo se tomu směje, někoho to drží nad vodou...
Podle toho, na které straně barikády kdo stojí.

Ale když virgulí měřil účinnost léků, které Elen bere, pousmála jsem se i já.
Ale co když to fakt umí?
Dějou se různý věci a život je zvláštní.

Představte si například, že když jsem šla v noci na záchod,
viděla jsem z okna nějaké zvířátko. V domnění, že je to naše kočka,
jsem okno otevřela a chtěla na ni zavolat, jenže v tom jsem si toho všimla.
Dlouhý uši, hops, hops... Zajíc.
V Dejvicích. Ve vnitrobloku baráků, pole široko daleko žádný.

Tak jsem ho chvíli pozorovala a šla zase spát. Říkala jsem si přitom,
že kdybych tam ráno viděla zaječí bobky, aniž bych ho teď viděla na živo,
myslela bych si, že jsou třeba... no... kozí :)
***

V té Boleslavi se mnou byla máma a když jsme se vracely, všimla si,
že tam u řeky roste bezinka. Já to neznám, nejsem takový přírodovědec,
i když bezinková Dobrá voda je jedna z mýh nejoblíbenějších...

"Já ti natrhám kosmatici a uděláš ji k večeři, jo?" Řekla a už lezla na mez,
odkud na strom dosáhla a trhala.

"Tak hlavně nespadni... Pak mi řekneš, o co jako jde..." Řekla jsem na to já.

"To jste jedly jako malý holky, na chalupě toho roste! Obalíš ty květy v těstíčku
a za ten stonek osmažíš, a máš kosmatici hotovou."

Asi si vzpomínám, to mi myslím chutnalo. Tak fajn, zkusím to. Budu jíst přírodu.
Už abychom měli ten domek, to ji budu užívat častěji a v nejrůznějších formách...

Když jsem zaparkovala v ulici pod naším domem, protože v naší ulici těžko najít místo,
vynášela jsem Elenku a tašku do kopečka po trávníku kolem keřů.
V ruce jsem držela kytici bezinky a hrdě s ní kráčela mezi měšťany.

Bílé květy, které jsme s Elenkou míjely, se mi zdály nějak povědomé...
Vypadají skoro jako ty moje... Přiložila jsem svou kytici k rozkvetlému stromu
a vida - bezinka. V Dejvicích.
***
Možná mi MATKA PŘÍRODA chce říct, že je všude, že se za ní
stěhovat nemusím. A nebo je jí jedno, kam se vrtnu,
chce mi jen připomenout, že JE, a to i tam, kde bych ji nečekala...

Možná není na první pohled vidět, je špinavá a je jí málo, ale JE.
Ať v podobě skákajícího zajíce, co se zatoulal až k nám,
v podobě mnou nově objevenýho rostlinnýho druhu jménem bezinka,
který nám dávno roste před domem,
a nebo v obrovských dlaních chlapa z Boleslavi.

A že bych na moc přírody
neměla zapomínat a že možná pomůže...
Dějou se různý věci a život je zvláštní.
Tak s kosmaticí na zdraví a díky přírodě! :)
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 A...No zase já no :) | 29. května 2011 v 1:07 | Reagovat

Kosmatice?? vosmažený květy bezinky?? to mi teda dej recept na to těstíčko, musím to zkusit, zrovna totiž máme kýbl natrhanejch bezovejch květů, alébrž máma dělá bezinkovej sirup :-) dělá se za studena a je tuze zdravej prej. Já si teda ale vystačim s tou informací, že mi chutná :-)

2 niternice | 29. května 2011 v 9:34 | Reagovat

Těstíčko: vejce, mouka, mlíčko :-) Chytíš to za stonek a květ ponoříš, osmažíš a pojíš :-) Řekla bych si o recepis na sirup, ale víš, jak já umím číst recepty... (viz rady do kuchyně ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.