18. 5. 2011

18. května 2011 v 21:42 |  Dnes - jednorázovky
Dneska jsem vůbec neměla čas, to už se mi dlouho nestalo :)

Jeden kamarád si mi postěžoval, že ho zlobí mobil.
"Neohlašuje příchozí hovor, což je u telefonu docela zásadní nedostatek."

"Mě taky něco takhle zlobí... Teď si hned nevzpomenu, co... Jo, už vim - vana neodtejká!"
Chtěla jsem ho uklidnit, že v tom není sám.

"To neni moc podobný..." Namítal. "Hlavní úkol vany je držet vodu, což tvoje vana dělá..."

"Ona ji drží, i když to po ní nechceme..." Namítla jsem já.

"Snaží se, to jí nemůžeš mít za zlý." Na to kamarád.

"Mám hodnou vanu..."

Potom mi taktně naznačil, že mi hrabe a že bych potřebovala mezi lidi.
***
Moje sestra má předplatné časopisu Elle. Dostala ho k vánocům a měla radost.
Sice to nechápu, ale nemusím chápat všechno. Dneska jsem listovala novým číslem.
Zaujal mě žlutý nápis "SOS!". Co si vzít k plavkám? Co ke kraťasům? K čemu obout sandály?

To jsou starosti. Potřebuju pomoc, jsem naprosto bezradná - nevím, co obout, když
jdu s Elenkou na pískoviště! Tenisky jsou moc teplé a do sandálů se mi dostává písek
a škrábe to... Asi si napíšu o radu.

V jiném časopisu jsem se dověděla, jak zdravé je pro chodidla chodit na boso.
Tak to možná zkusím. Písek poslouží jako peeling, pokusím se narvat si mezi prsty
i ten květ kopretiny, jak to mají na obrázku. Vypadá to dobře.
***

V Elle "nákupním seznamu" mě maminka upozornila na bundu od Diora za 70 000,- Kč.

"Přemýšleli jsme s Tomem, kdo by si to koupil. Leda nějaký pracháč, co neví,
za co by ještě utratil..." Řekla.

Mě spíš svedl k přemýšlení vzhled té bundy - jak se může vůbec někomu líbit.
Obyčejná, bílá, lehká bunda, které bych si ani nevšimla.

"Já bych tu cenovku nosila viditelně. Ale pak bych se zase styděla před lidma,
za co jsem tolik utratila. By řekli, že jsem blázen."

Vystihla to maminka přesně. Ta móda je zvláštní a uvažování módních zajatců
taky. Nikdy jsem tímhle netrpěla - snad ne jen proto, že na to nebylo :)
Ale co já považuju za umění, je vypadat dobře, a moc neutratit.

Vzpomínám si, že jsem si jednou koupila v sekáči strašně pěknej kabátek.
Nebyl na něm žádný punc nějaké značky, cedulky byly dávno pryč, byl laciný,
ale nevypadal tak.
A v té době jsem chvíli chodila s bohatým klukem, který se navíc v módě
orientoval a oblékal se podle posledních trendů. Zvládal to vkusně.
A já mu chtěla stačit.

"Jé, ty máš pěknej kabátek!" Ohodnotil můj svršek, když jsme se sešli Na Příkopech,
kde pracoval.
"Z kterýho butiku ho máš, co?" Zeptal se a pak začal hádat...
Já ty značky většinou ani neznala, tak jsem jen kroutila hlavou, jako že samá voda.

Nedověděl se to. Neuhád´.
Zato já časem uhádla, že bude lepší najít si jiného :)
***
Dneska jsem jednoho z těch jiných, kteří následovali, potkala.
Prosvištěl kolem baráku našich v otevřeném kabrioletu.

"Ani se na tebe nepodíval, co?" Okomentovala to máma.
"To byl Pepa..." Řekla jsem schlíple.
"Já vim, já si ho pamatuju."
"Blbec." Ulevila jsem si. "Stejně na mě pořád myslí."
Maminka pohlédla na mé tepláky.

"No dobře, tak dneska už možná ne, ale určitě na mě myslel dlouho."
Uzavřela jsem to.
A pak jsem vysadila Elenku do auta a jela s ní domů.
Za svou hodnou vanou, v teniskách plných písku, a hlavou mi celou
cestu běžel velký žlutý nápis
S.O.S.!
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 A...blablabla | 29. května 2011 v 9:20 | Reagovat

Hihi :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.