Zápisky z písku III

30. dubna 2011 v 8:19 |  Zápisky z ... (Butikovky už nět zděz)
Byla jsem s Elenkou venku, že ji uspím v kočárku, jenže najednou jsme stáli
před brankou dětského hřiště a já ji otevírala...

Blížila se k ní i celá tlupa dětí, mateřská školka a tři vychovatelky.
Možná proto jsem Elenku rychle vyndala a na místo spánku
ji posadila na klouzačku.
Ať je tam první.
Pak už se tam stejně nedostane.

Elenka miluje děti, jako zřejmě všechny děti - a tohle je právě ten omyl!
Všechny děti nemilují ostatní děti, jak jsem se za chvíli přesvědčila.
Ony nemilují bližního svého!

Jedna z pečovatelek přinesla celý pytel nádobíčka na písek - bábovky, kyblíky, sítka...
Vysypala to všechno na písek a děti si to rozebraly. A počaly si hrát.

Elenka, celá nadšená z dětské společnosti, rychle sjela ze skluzavky
a hurá mezi ně.
Jenže neměla s sebou své nářadíčko. Jak jsme tu byly vlastně omylem.
Natáhla ruku pro hrabičky, které se válely opodál a s nimiž si nikdo nehrál,
jenže najednou se ozvala malá holčička:

"Nesahej na ně!"
A druhá přidala vysvětlení: "To je všechno naše!"

Několik dětí se hned seběhlo, aby pomohlo bránit majetek školky
a Elenka jen bezradně koukala.

To jsou ale hajzlíci, napadlo mě. A nahlas jsem řekla:

"Eli pojď, to jsou lakomý děti." A vzala jsem dcerku do náruče.

Holčičky koukaly, nafoukly se jim tváře a dál křečovitě svíraly své lopatky.
A mně se zrodil v hlavě plán, jak je ztrestat.

Jak Elenku pomstít, je přesnější... Nebo to aspoň zní líp :)

Odjely jsme z hřiště domů, kde jsem naložila igelitku plnou různých bábovek, lopatek, hrabiček, sítek...
Chtěla jsem vzít i super odrážedlo a nějaké panenky, ale nepobrala bych to.

A jely jsme zpátky. A nepůjčím jim nic, ať si zkusej na to máknout. Budu lakomá holčička.
Kapku jsem se do toho vžila, ale nevadí.

"Ták Eli, tady se pěkně posaď a podívej, co všechno tady máš..."
A začala jsem pomalu vyndavat nádobíčko z tašky. A hlasitě každý kus komentovat,
abych vzbudila jejich pozornost.
Vzápětí se skupinky dětí ze všech koutů rozlehlého pískoviště dívaly směrem k nám.
A pak se začali blížit první zvědavci.

"Taky máme Elišku. A dokonce dvě!" Řekla mi napučená holčička.
"To je mi úplně jasný, že tady máte Elišky. Já ale nemám." Reagovala jsem.

"Tak jak se teda jmenuje?"
"Elenka." Představila jsem svou dceru, která už byla teď na písku někdo.

Dál jsem si dětí nevšímala a podle své teorie o upoutání pozornosti, jsem
začala Elence okázale stavět hrad a budovat tunel, zatím co ona si sypala písek mezi prsty.
Nechápala asi, že chcem děti zaujmout...
Možná ani nechtěla :)

Nicméně její matka ano, a dařilo se.

"Upekla jsem ti bábovku, Elenko, podívej, je to letadlo!"
Tuhle hru Elenka chápe, hned do letadla zabořila lopatku, aby ho zničila.
"Teda! Tys mi ho zbourala! No co já budu dělat?!"

"Postavíš nový". Špitlo nějaké zaujaté dítko.
"No to teda postavim, a tentokrát to bude auto!" Oznámila jsem a dala se do toho.

Nějaká holčička mi do něj plácla ručkou a jiná, která to nestihla udělat dřív, ji hned okřikla:
"Ruka se nepočítá!"

A za chvíli už mý bábovky bouraly všichni kluci a holky z mateřské školy a Elenka byla
v obležení, a když jsem řekla, že tuhle si zboří Elenka, ať na ni nikdo nesahá, tak byla za královnu.

"Já si půjčím to letadlo, jo?" Zeptal se chlapeček v modrých teplákách.
"To nejde, vy máte svoje a my taky svoje. Běž si pro svý." Odbyla jsem ho.
"Holčičko, vrať Elence tu lopatku, ta je kouzelná. Vy máte svoje obyčejný támhle..."
Nasadila jsem tomu korunu.
Děti žasly, já se bavila a Elenka byla spokojená, že je mezi dětmi.

Zjistila jsem, že už ve školce jste nikdo, pokud nemáte vlastní bábovky.
Jste looser. Chuďas. Vyštvou vás na okraj pískoviště.
Děti.
Je dobré vědět, jak na ně.
Škoda, že jsem to nevěděla dřív. Když mě kdysi děti táhly z písku za nohy,
protože jsem překážela při stavbě tunelu, na níž jsem se neměla čím přičinit.
A ruka se nepočítala.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenička | 1. května 2011 v 9:14 | Reagovat

Jani,děláš to dobře,jen tak na ně,ty hajzlíky rozmazlený.Elenka bude mít od Tebe dobrou školu do života. :-P

2 niternice | 1. května 2011 v 10:38 | Reagovat

Leni, snažim se !
Já ji prostě nedám, to bych se klidně rvala i s usmrkánkem ze školky :-)

3 Martin | 1. května 2011 v 11:54 | Reagovat

Ty mě rozesmíváš až k slzám, když si tě představím, jak bojuješ s nafučenou lakomou holčičku o "kouzelnou" lopatičku. Ať si nechá svojí obyčejnou :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.