Zápisky z písku

2. dubna 2011 v 12:06 |  Zápisky z ...
Na pískovišti mě to velmi baví. Je mi třicet. Stavím své dceři tunely a písečné bábovičky, a při tom poslouchám, jak se baví maminky a děti kolem nás...
Vem si koule a pojď!
Ozvalo se třeba. Zvedla jsem hlavu, abych zjistila, o co jde.
Chlapec si s sebou na hřiště přinesl barevné "míčky", takové plastové koule, nebo jen koule, jak jim říkala jeho babička.
Moji, slyšíš? Mojmíre!
Chudák Mojmír.
*
Františku, pojď, uděláš čuri čuri na stromeček!
Další chudák, ten František. Pomyslela jsem si. Jeho maminka ho tady právě ztrapnila před všemi na písku. Před pěti Nikolkami, čtyřmi Natálkami, třemi Eliškami a jedním Mojmírem. Moje malá Elenka snad jako jediná nepozvedla hlavu směrem ke stromečku.
Jééé, podívej, jak jsi ten stromeček celý postříkal!
Volala Františkova matka. Děti se běžely podívat, já se dívala z pískoviště, zatímco Elenka dělala baci bábovičce.
*
Pohlídej mi to!
Řekla jedna z Natálek a vrazila mi do ruky kyblíček s pískem.
Proč? Proč já?
Já musim donést jídlo svý mámě!
Vysvětlila mi roztomilá holčička, a hned na to utíkala s bábovkou za svou mámou, která se na lavičce bavila s jinou mámou.
Postavila jsem kyblík na dřevěný rám pískoviště.
*
Co je to za hadr?
Zeptala se Nikolka.
To má Elenka pod zadeček, aby nenastydla.
Vysvětlila jsem jí důvod, proč moje dcera má pod sebou dečku.
A proč?
Aby nenastydla.
Vysvětlila jsem jí.
A proč?
*
Vzala jsem Elenku a odnesla ji ke klouzačce, zrovna se uvolnila a ona se klouže ráda.
Posadila jsem svou dceru až nahoru a dole pod klouzačkou jsem se ji snažila rozesmát, aby se nebála a sjela.
Povedlo se, Elenka se rozchechtala, a když jsem začala dlaní bušit do plastové skluzavky pod ní, ať jako už jede, tak se pustila a JUCHÚ! Zvolala jsem na celé hřiště.
Na konci z klouzačky vylétla přímo do mé náruče, a klouzačka byla rázem v obležení.
*
Když chcete, aby vás děti následovaly, zaujměte je. Tuto teorii lze využít právě na hřišti,
když potřebujete, aby se některá "atrakce" pro vás uvolnila.
*
Přišla Natálka, Nikolka, Eliška, Natálka, Nikolka, Eliška, František a zvedal se i Mojmír.
Pojď s kouličkama, Moji!
Velela mu babička, které se nelíbilo, že by její vnuk nechal své koule na písku a šel se klouzat.
*
Kdybych ti je podala, co bys mi řek´?
Zdržovala Mojmíra jeho babička, zatímco ostatní už čekaly frontu na klouzačku.
Co že?
No, kdybych ti je podala, co mi řekneš, Moji?
Co že?!!
Snad dík, ne?
Chudák Mojmír.
*
Když Mojmír se svými koulemi dorazil ke skluzavce, já už jsem se s Elenkou točila na opuštěném kolotoči. Ano, já taky. Je mi třicet, takže po dvaceti letech. Točil nás můj dospělý kamarád, říkejme mu třeba Pepa, který za námi na hřiště přišel.
Pepa začal, jako v metru, hlásit "ukončete výstup a nástup..." nebo "konečná stanice, prosíme vystupte!"
To bylo najednou nových pasažérů... A klouzačka prázdná. Jen pod ní leželo několik koulí.
*
Elenka si jich ale nevšímala, opravdu ji zatím nezajímají. Chtěla se klouzat. A zase sama, bez držení od maminky.
Tedy ode mě.
Pepa ji dole čekal, bubnoval dlaní do modrého plastu, ať už jede a Elenka se po chvíli rozhodování odstrčila a JUCHÚ! Frčela dolů a do "strejdovy" náruče.
*
To rozdovádělo Elišku. Přiběhla k ústí skluzavky, odkud právě vylétla Elenka a v dlani nesla asi sto malých kamínků, které se válely všude po hřišti. Teď už tu neležel ani jeden, ona je měla v ruce.
Mám je tam hodit?
Zeptala se rozjuchaně, jako by to byl ten nejlepší nápad.
Proč?
Reagoval rozpačitě Pepa.
Ale holčička na odpověď nečekala a vhodila obsah své dětské dlaně na skluzavku.
Eliško! Tak si ty kameny zase všechny vezmi!
Zavelela z dálky její matka, aniž tušila, na jak dlouho svou dceru právě zaměstnala.
A tak, zatímco Eliška sbírala kamení a "Moj" své koule, vrátili jsme se s Elenkou zpátky na pískoviště.
*
Kde mám ten písek?
Tady všude... Řekla jsem.
Ale já ho měla v kyblíku!
Tak ti ho asi někdo sebral...
Holčička se na mě vyčítavě podívala: Měla´s ho hlídat!
Tak promiň, já tady hlídám Elenku, víš...
Řeknu to mámě!
*
"Vy jste mé dceři sebrala kyblíček?"
Ne, jenom nehlídala...
Tak kde ho má?
Nevím, asi nějaké dítě si ho vzalo, možná František ho použil jako nočník nebo Mojmír na své koule...
Proběhl mi hlavou možný scénář mého hovoru s Natálky matkou, do kterého se mi ale vůbec nechtělo.
A Elenka už stejně zívala, byl čas jít domů.
Tak zase příště...
*
Elenku jsem dala na víkend k babičce a v první řadě šla s Pepou na pivo. Bylo to po náročném pískovém týdnu zapotřebí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pepa | 9. dubna 2011 v 20:44 | Reagovat

Ty jsi pěkný capart. Kde máš maminku? Jo aha, ty jsi tu s tatínkem... Tak čau. 8-)

2 niternice | 9. dubna 2011 v 23:21 | Reagovat

To je tak, když někdo hledá maminu a jde na to od lesa :-)

3 Adi | 16. dubna 2011 v 1:04 | Reagovat

Já prostě žeru Tvoje psaní Janicko :-D

4 niternice | 17. dubna 2011 v 21:40 | Reagovat

Juchů !!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.